Splněné sny

Part.24 Nemocnice

Pohled Jirky

Nevěděl jsem co mám dělat. Měl jsem obrovský strach. Letušky se snažili zjistit co jí je. Držel jsem jí pořád silně za ruku. Najednou se jedna z letušek postavila. ,, Půjdu to to oznámit pilotovi " rozběhla se do kabiny za pilotem. Moje slzy se kutáleli po mích tvářích. Stiskl jsem jí tep. Dýchá ulevilo se mi, ale furt nereagovala. ,,Vážení cestující, kvůli nepříjemným následkům v letadle budeme muset při stád, doporučuji se připoutat, děkuji za pochopení" slyšel jsem pilotův hlas jak mluví do rozhlasu (nevím jak se tomu říká :'D). Připoutal jsem se a ani na minutu jsem nepustil Denčinu ruku. Měl jsem pocit že budeme přistávat někde v Badaloně.

Na letišti

Na letišti už byla sanitka pobral jsem všechny věci a běžel za záchrankou. ,, Pane nemůžete s námi jít pokud nejste příbuzný " jako vážně?! ,, Jsem její přítel ! " řekl jsem na hlas. ,, Tak to zas jo tak nastupte " nastoupil jsem a okamžitě přešel k Verči.

V nemocnici

Byla na pohotovosti. Zatím nevím se jí je. Strašně se o ní bojím . Najednou se rozrazili dveře. Vyšel z ních ten doktor který odvážel spolu z dalšími doktory mojí Verču. ,, Pane doktore ! jak je na tom ? je v pořádku ? " Vyhrkl jsem to všechno na doktora. ,, Pane Králi zatím nemáme blízké výsledky, ale myslíme se že je to malí otřes mozku jinak nic nevíme. Máme jí pod dohledem teď prosím odejděte za chvíli bude večerka" řekl mi. ,, Můžu jí alspoň vidět ? " zeptal jsem se potichu. Doktor se na mě nechápavě koukl a kývl hlavou. ,, Samozřejmě, pokoj 111 " okamžitě jsem se rozeběhl ke dveřím. Hledal jsem. 108,109,110 a tady je.

Vešel jsem do do pokoje a uviděl jí, všude kolem ní byli malé hadičky.

*Snad líbí :) *

*Vejunta*