Narozena ve znamení Vlkodlaka II

Lidé i vlci se mění

V nablýskaném zrcadle se třpytily Tajiny nové šaty. Dlouhé až k zemi, temně fialové a s našitými glitry kolem hrudníku. Byly nabírané a bez ramínek, přesto, však perfektně držely.

Taja stála před zrcadlem a nasazovala si na prsteníček tenoučký stříbrný prstýnek s malinkatým Akvamarínem uvnitř. Pak ruku vztáhla před sebe a chvíli se na ten skvost koukala. K šatům jí sice moc nešel, ale mít ho musela a i chtěla. Na tom firemním večírku se chce pochlubit zásnubním prstýnkem a Korvinovi by to mohlo pomoct.

Ano, Korvin jí nedávno požádal o ruku. Je to asi měsíc zpátky, kdy jí poprvé nasadil tenhle prsten. Věděl, že na zásnubní prsten Akvamarín nepatří, ale taky věděl, že tenhle kámen má Taja nejradši ze všech.

Přistoupil k ní zezadu do otevřené koupelny a zašeptal jí do ucha

,,Jsi nádherná Tajo.'' začal já přitom lehce líbat krk.

Taja mlčky zírala na jeho a svůj odraz v zrcadle. Zasunula jedním prstem zpátky jeden vyčnívající pramínek vlasů, který jí vypadl z pevně staženého drdolu a povzdychla si.

,,Proč tam vlastně jdeme?'' ptala se na o snad už po sté a pořád jí pravá pointa unikala.

,,Protože ti lidé mi nabízejí práci, dost dobře placenou práci a když tam půjdeš se mnou jako moje budoucí žena, tak nemají žádnou záminku mi tu práci nedat.'' stále přitom šeptal a hned jakmile domluvil, pokračoval v líbaní jejího krku.

Taja se k němu otočila čelem a položila mu pravou ruku na tvář, zlehka ho políbila na rty a pak mu sjela rukou k loktu. Tam se ho chytila a společně vykročili z koupelny.

Když potom Korvin zamykal dům, Taja se ohlédla k sousedům. Viděla, jak se bílý vlk obtočil kolem těla bernského salašnického psa a nyní mu spokojeně dřímal po boku.

Usmála se, Kate se za ten půl rok hodně spravila, co se týče postavy. Už z ní netrčely všude kosti a její srst byla už hodně hustá a opravdu sněhově bílá.

,,Můžem?'' zeptal se Korvin.

Taja zamrkala a ihned přitakala:

,,Jistě, jen ... přemýšlím, jaké to bude, až se vezmeme.''

,,Bude to úžasné.'' upevnil jí Korvin a chytil jí za ruku.

Když nasedli do auta a vyjeli, Taja upřeně hleděla do tmy, míhajícího se lesa za oknem.

Skoro by mohla přísahat, že viděla mezi stromy vlka až moc podobného Haniko.

Vykulila oči. Co by Haniko mohla chtít? Tady? Je pravda, že už dlouho se Taja ve smečce neukázala. Bude se to blížit k půl roku, ale proč by jí Haniko teď sháněla ve městě? Za celou tu dobu, tu nikdo od smečky nebyl. Tak proč jí teď hledají?

Možná se to Taje ale jen zdálo, možná to Haniko vůbec nebyla. Možná to byl jen přelud.

Vrátili se asi kolem půl třetí ráno. Korvin doslova celý zářil, protože ona oslavovaná práce mu opravdu byla udělena, ale Taja už tak šťastná nebyla. Podmínkou pro přijetí bylo absolvování týdenního školení někde v New Yorku a to znamenalo, že bude muset odjet a nechá Taju tady. Moc se jí to nezamlouvalo, zatím jí tu nikdy samotnou nenechal. Nechtěla mu v tom ale bránit, věděla, jak moc to pro něj znamená a proto jen mlčky kývala hlavou.

Po zbytek noci nespala, jen měla zavřené oči a jako každou noc byla stulená u jeho pravého ramena.

Přemýšlela o tom, co jí to manželství přinese, co z toho ona bude mít. A ať to obracela ze všech stran, viděla jen to, že ho bude mít papírově navždy u sebe. Ale jestli u ní opravdu zůstane, nikdo neví. Bála se toho. Strašně dlouho o něm jen snila a zničehonic jí před půl rokem vzal zpět. Bylo to strašně náhlé a pro Taju docela těžké vstřebat. Stále si tak úplně nezvykla, že se ho může dotýkat a spát v jeho posteli vedle něj. A stále si neskutečně vážila každé vteřiny s ním, protože věřila, že se z tohohle snu musí každou chvíli probudit.