Twitter (Jmenuju se Martin)

No.16

Kluci skoro furt natáčeli a já se ve videích začala objevovat taky. Nechtěla jsem být nějak slavná protože jsem byla typ člověka co si doma píše deníček. Celý život jsem měla úplně jinak nastavený. Moje dny byly furt omývané dokola. Každý si myslí že když jste bohatí váš život je něčím zajímavý. Možná jen tím že držím v ruce iPhone 6S. Ano značka Apple je fakt super ale není to to co potřebujete ke štěstí. Ano možná mi trochu změnil život jeden mobil značky Apple..

Na základce jsem nebyla vůbec oblíbená. Moji rodiče ještě neměli tak dobré peníze a bydleli jsme úplně jinde než u Prahy. Základka bylo pro mě docela utrpení. Rádi se mi posmívali a dělali si ze mě srandu. Když jsem byla někde v sedmé třídě začala jsem si uvědomavat že ti lidi nejsou ani mými oblíbenci a tak jsem jejich názory na mně totálně vypustila. Za to jsem na sebe pyšná. Že jsem se naučila,nevšímat si negativ od lidí kteří mi k životu stejnak nějak neprospějí.

Když jsem dodělala základku,moji rodiče si našli novou práci a já jsem se chtěla  už odmalička přestěhovat do Prahy. A tak se sen splnil. Sice nebydlíme úplně v Praze ale hned vedle což mi stačí. A tak jsem nastoupila na gympl v Praze. Nic moc se nezměnilo. Moc oblíbená jsem nebyla. Srandu si ze mě nikdo nedělal ale měla jsem jen jednu kamarádku. Až moji rodiče začali dobře vydělávat dovolili si mi koupit iPhone. Ten byl můj první. Určitě jsem nepřišla do školy a začala s ním nějak machrovat. Prostě jsem se k němu chovala jako k normálnímu mobilu a nějak na něho neupozorňovala. Jenže spolužáci si začali všímat.Najednou se semnou začala bavit celá třída a i starší třídy. Začala jsem s nima chodit ven a připadali mi v pohodě. Až na to že mě mrzelo že jsme se vlastně poznali přes stupidní mobil který jsem měla.

Sice jsem měla iPhone ale ten mi nenabíjel program na celý týden. Šla jsem se třeba projít nebo nakoupit s kamarádama. O víkendech byli rodiče většinou pryč a já jsem byla sama doma. Ze začátku jsem toho využívala že u nás spali spolužáci ale později jsem byla radši sama nebo jen s kamarádkou nebo jen těma nejbližšíma přátelema.

Najednou když jsem poznala Martina a můj život nabral otáčky. Znali jsme se jen chvíli a už jsme jeli do Hong-Kongu.. Poznala jsem něco jako celebritu. Jedenáctileté holky běhali od Kovyho k Martinovi pro fotku a podpis,dali jim pusu na líčko a nevím co všechno. Ano kluky jsem znala z YouTube. Zdáli se být jako celebrity. Ne úplné ale přeci. A tak jsem se vlastně najednou znala s celebritou se kterou jsem jela ještě s dalšimi celebritami do Číny kde jsem se z jednou z celebrit dokonce vyspala (samá celebrita). Bylo to něco neuvěřitelného. Co se dělo právě mně.

Hong-Kong jsme si moc užívali. Jezdili jsme po památkách a chodili nakupovat což mě strašně bavilo. Bylo to super si takhle zdychnout od školy. S klukama jsem se moc zblížila. Byli to moji opravdoví kamarádi. Po vydaném prvním videu kde jsem se ukázala mi začali chodit na facebook žádosti o přátelství. Nebylo jich nějak moc ale ani ne málo. Každý den jich ale narůstalo. A tak jsem si zablokovala požadavky o přátelství. Nevěděla jsem co mě čeká doma. V Praze. Jestli to viděli moji spolužáci jak na to budou reagovat. Já jim nic neříkala o tom s kým jsem se začala bavit a ani s kým jsem odjela do Číny. Ale ať už zareagují jakkoli je mi to jedno protože mám teď opravdové přátelé jako je Kovy,Men-t a House a mám přítele. Byla jsem konečně šťastná jak blecha.

POSLEDNÍ DEN 
Před námi byl poslední den. Což znamenalo poslední balení a odlet domů. Z jedné strany jsem se těšila domů do svoji postele ale z té druhé jsem chtěla ještě zůstat a být tu s klukama dýl. Ale bohužel. Šla jsem se dát do koupelny do pořádku. Vyčistila jsem si zuby,opláchla si zalepené oči,korektorem zakryla kruhy pod očima a na řasy si nanesla jemně řasenku. Na sebe jsem nahodila tmavé uplé džíny,tmavě šedé triko a koženou bundu (viz.obr.). Vůbec se mi nechtělo opouštět ten pokoj. Já si na něho zvykla. Sedla jsem si na postel a vzpomínala na celý výlet a na všechny vzpomínky co se vše stalo. Chtěla jsem to prožít znovu. Ale nešlo to vrátit zpátky. Jen vzpomínat. Ze vzpomínek mě vyrušili kluci kteří nedobytně klepali nebo spíš mlátili do dveří. Otevřela jsem a nahodila jsem nechápavý pohled proč buší na dveře jak magoři. Když jsem si uvědomila že oni vlastně magoři jsou.

Přijeli jsme na letiště kde jsme si dali rozchod. Šla jsem si dát s Martinem oběd. Sedli jsme si do KFC a objednali si hambáče s hranolkama. Seděli jsme naproti sobě a mlčky jsme jedli. Jen se na mě usmíval. ,,Martine." začala jsem. ,,Vaše fanynky mi psali jestli s někým z vás něco nemám." přizvedla jsem obočí. ,,Ano máš. Semnou." naklonil se ke mně a dal mi umaštěnou pusu. ,,Takže to netajíme?" zeptala jsem se. ,,Ne." dal mi ještě jednou pusu.

Vzlétli jsme do oblak. Vzhůru domů. Do milované Prahy.

Čau,čau.. Další díl.Už 16! Děkuju všem za podporu. Pokud se díl líbil budu moc ráda když mě podpoříš hvězdičkou a komentem. Všem DÍK.

Vaše Christine