teacher-cz-one direction

9 díl

'Už delší dobu se mi líbíš. Jak je možné že jsi si toho nikdy nevšimla? Vzpomeň si, co jsme si řekly o rudé růži.' přečetla jsem očima vzkaz. Od Louise to opravdu nebude, nikdy jsme se o něčem takovém nebavili a navíc to na něj vůbec nepoukazuje. Přičuchla jsem si k růži a vzkaz položila na stůl. Ještě jsem se podívala na soukromé zprávy a Paige napsala, že už se vrátila. Odpověděla jsem, že musím na oběd a notebook zaklapla.

,,Zase obalované file?" prskla jsem znechuceně.

,,S hranolkama." usmála se na mě máma a položila talíř na stůl. Posadila jsem se a jen jsem na to koukala.

,,Vždyť ti to chutná." prolomila máma ticho. Protočila jsem oči v sloup a povzdechla si: ,,Když já nemám hlad."

,,Něco sníst musíš!" hodila jsem po ní úsměv a sedla naproti mě.

,,Volala jsem Louisovi." začala.

,,A?" podívala jsem se na ní. Už jsem slyšela, jak říká 'máme spolu schůzku' a já byla připravená po ní hodit talíř s tím hnusným jídlem.

Usmála se a řekla: ,,Nechci aby jsi se cítila ve škole hrozně, takže jsem si s ním promluvila jako dospělá a prostě nic nikdy nebude." poté mi věnovala další úsměv. Začala jsem se na ní úsmívat, jako sluníčko.

,,Dobře." pípla jsem a začala jsem jíst.

***

Zbytek dne jsem se učila a dívala jsem se na televizi. Občas jsem si psala s Paige a přemýšlela jestli jí mám říct, že mi chodí růže a vzkazy. Bylo složité vzpomenout si s kým jsem kdy o růžích mluvila. Většinou říkám, že tyhle květiny mám nejraději, takže mi to prostě nic neulehčovalo. Chtěla jsem zjistit kdo to je, ale v osm hodin večer už jsem spala.

Další den, pondělí:

Ráno jsem se probudila o hodinu dřív, abych se vysprchovala. Když jsem byla připravená do školy, šla jsem se nasnídat. Jako obvykle, mamka už seděla u stolu, jídlo bylo připravené a četla si noviny. Po snídani jsem se vydala na autobus, kde už stála Paige a z druhé strany přicházel Jacob. Smutně se na mě podíval, ale já ho totálně ignorovala. Začala jsem si povídat s Paige o dnešním dni ve škole a akorád, když přijížděl autobus začaly jsme se bavit o Harrym a o jeho smrti. Nedá se říct, že by jsme si s Paige zrovna moc povídaly, protože ona odpovídala jen jednoslovně. Chtělo by to Grammy, když dala dohromady větu o obsahu pěti slov.

,,Stalo se něco?" zeptala jsem se Paige, když jsme seděli v autobuse a ona nemluvila jako vždy.

,,Ne, proč?" pokrčila ramenem a ani se na mě nepodívala.

,,Jde o Jacoba?" zašeptala jsem jí do ucha. Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

,,Ne. Jen se mi nechce do školy to je všechno." řekla a vytáhla si mobil.

,,Ty máš nový mobil?" zeptala jsem se.

,,No.." vyděšeně se na mě podívala. Jakoby to byla nějaká katastrofa a jí šlo právě o život.

,,Mám i ten starý, ale z ničeho nic jsem dostala i tenhle." věnovala mi úsměv a mobil si zandala zase do kapsy.

,,A to mi ani nedáš tvoje nové číslo?" potichu jsem se zasmála.

,,Ne." řekla okamžitě.

,,Proč?" zeptala jsem se překvapeně.

,,To ti nestačí to které máš?" odvětila a protočila oči.

,,Ježiši, tak promiň!" řekla jsem naštvaně a otočila jsem od ní hlavu. Dívala jsem z okénka, když v tom mi šáhla na stehno. Nebylo to šahání, ale takové to klepání když chcete někomu něco říct a on se kouká jinam.