Family...

12

We'recool(Jsme v pohodě)pohled Damona:"Já vím, chci jí to dát pořádně sežrat!" prozradil jsem jí svůj plán. Teresa už nevypadala naštvaně. Místo toho si přisedla ke stolu."Damone, jak myslíš, že jí to necháš sežrat?" vypadala celkem rozrušeně a dál mne propichovala ohromující tváří."Normálně, sestřičko. Prostě jí to nechám sežrat," řekl jsem a pohodil rameny. V ten moment mne chytla za ruku."Damone, nedělej blbosti! Prosím, Katherine je hodně silná, silnější než je naše rodina pohromadě, bůhví, kolik má let!" naléhala na mne."Myslel jsem si, že ty budeš první, co mi nabídne svou pomoc." Postavil jsem se na nohy a trochu se protáhl."A já jsem si myslela, že by Damon Salvatore nepřijal pomoc od někoho, jako jsem já," podotkla naštvaně a založila si ruce na prsou. Najednou jsem postřehl, jak se Elena mírně pohnula. Teresa se dívala stejným směrem."Myslím, že bychom měli jít někde do hotelu," navrhla stále mírně naštvaně a zvedla se ze své židle. Šla si ještě popovídat s Bree. Neposlouchal jsem jejich nudné ženské tlachání, které se většinou vždycky stočilo proti mé osobě, nechápu proč.Vzal jsem Elenu do náruče a nesl jí pryč z baru, mám takové tušení, že na mne potom bude trošičku víc naštvaná. No, alespoň se nebudu nudit. Posadil jsem jí na místo spolujezdce a zavřel za ní dveře, ještě jsem se šel rozloučit s Bree, která stále tlachala se sestrou, dokonce se i smály."Bree, moc rád jsem tě zase viděl," usmál jsem se na ní pokřiveně. Ta jen povytáhla obočí a trochu našpulila rty."Varuju tě, už jsem to říkala i jí," ukázala na Teresu, "pokud mě ještě nějak urazíš, tak to bude mít následky," varovala mne. "A teď mě ještě obejmi na rozloučenou," zářivě se na mne usmála a vrhla se mi do náručí. Tak to byla stará dobrá Bree. Když jsem se vymanil z jejího objetí, tak jí ještě Teresa rychle mávla a rozloučila se. Vyšli jsme společně před bar."Měla jsem v plánu odjet," začala najednou z jiného soudku. Nevěřícně jsem se na ní podíval stylem - to myslíš vážně?"Proč?" podivil jsem se. Ona jen nadzvedla jedno obočí a tvářila se, jako bych byl naprosto zatvrdlý."Damone, pomůžu ti Katherine najít a potom urvat hlavu, nebo co bude třeba, možná i překousnu Elenu, ale mám to u tebe!" rozhodla panovačně."Jenom, abychom si to ujasnili, nemíníš Elenu vážně překousnout, že jo, protože to bych potom viděl menší pozměnění plánu," mrkl jsem na ní a zasmál se."Abych nepřekousla tebe," utrousila. "Teď bychom asi měli jet, jelikož bych se nedivila, kdyby nechala její rodina vyhlásit po Eleně celosvětové pátrání," navrhla rychle."A co ten hotel?" zaskuhral jsem. Teresa se na mne podívala skepticky a odešla ke své motorce, cestou na mne ještě křikla. "Nasedni do auta a jeď, jestli někde odbočíš, tak tě vlastnoručně uškrtím," jedovatě se usmála.pohled Eleny:Probudila jsem se v autě, bolest hlavy byla neskutečná, myslela jsem, že exploduje. Rychle jsem se za ní chytla."Dobré ráno, přeji!" oslovil mne sametový hlas vedle mne. Podívala jsem se na řidiče, Damon vypadal jak jinak než skvěle, nechápala jsem, jak je to možné, vypil toho ještě víc než já, a známka po kocovině byla nulová."Jak to, že řídíš?" zeptala jsem se vážně. Nevěřím, že by z něj mohl ten alkohol tak rychle vyprchat."Řekněme, že mám cvik," odmlčel se. "Mimochodem, pamatuješ si všechno ze včerejška?" zajímal se s úsměvem ďábla. Uvažovala jsem, pamatovala jsem si všechno před tím, než mi Bree nalila prvního panáka, potom mám, jak se lidově řekne: okno. Jen jsem zakroutila hlavou. Damon se zvonivě zasmál."No, ale byla to legrace, někdy to musíme zopakovat," navrhnul. Podívala jsem se na něj, jako na blázna. To přece nemůže myslet vážně, mně ten alkohol stačil na tři roky dopředu."Nevolal mi někdo?" napadlo mne najednou a vytáhla jsem si ze zadní kapsy od kalhot mobil."Nic nezvonilo," mrkl na mne a dál sledoval silnici před sebou."Damone, jaký byl účel této cesty?" podívala jsem se na něj nechápavě. On se jenom zlehka pousmál."Řekněme, že jsem tě chtěl opít!""Jasně, a proto jsme jeli až do Atlanty! Nestačil ti k tomu třeba Grill, nebo tvá sbírka alkoholu," zamračila jsem se na něj."Chtěl jsem vidět Bree, jak jsem ti říkal, není na tom psychicky zrovna nejlépe," šeptl. Soucitně jsem přikývla. A zadívala jsem se na silnici, uviděla jsem nějakou holku na motorce, zdála se mi hodně povědomá, až teď mi došlo:"Není to Teresa?" ukázala jsem dopředu."Je, jela se projet na motorce a náhodou na nás narazila," přitakal mi. Všechno se mi to zdálo divné, Damon mi opět nějakým způsobem ve všem lže, ale já zjistím pravdu. Tu příhodu s psychicky narušenou barmankou mu vážně nevěřím, vážně si myslí, že jsem tak pitomá?