Sen nebo noční můra? short story

❤Rande❤

Asi jsem se znovu zamilovala. Ten pocit je nádherný. Ale tenhle pocit ničí pocit strachu z SMS které mi chodí každý den s Laurou si pro jistotu voláme každý den. Ale dnes ssi ve 3 odpoledne mi zavolal Federiko:"Ahoj lásko můžu tě pozvat na večeři do pour l'amour ?" "Jistě v kolik? " "V šest tě vyzvednut" " dobře pa lásko." "Pa"
Woooow už se nemůžu dočkat. Rychle se du vysprchovat. Pak si musím udělat vlasy. Jo a pak se namalovat. A vybrat něaké úžo oblečení. A jéje to toho je přede mnou. No tak se do toho pustíme
                            ......
            O tři hodiny později
                            ......
Jsem připravena jé zvonek. Federiko už je tady. "Ahoj lásko" řekl Federiko a dal mi pusu "Ahoj lásko❤" odpověděla jsem mu. "Tak deme?" "JoJo deme " odpověděla jsem. Když jsme tam dorazily jen jsem otevřela pusu a koukala ta restaurace byla nádherná. Diamantové lustry, zdobené zdi, zlaté židle.
Vypadalo to tam jako v zámku.
Federiko už rezervoval i stůl. Přinesli nám jídelní lístky ale každému dali dva jídelní lístky, nevydržela jsem to a zeptala jsem se číšníka: "Na co dva jídelní lístky?" a on mi odpověděl : "Do jednoho se nám všechna jídla nevejdou madam." a odešel. Podivně jsem se na Frederika podívala a on se začal smát : "Koukáš jako bys viděla vraha!
A smál se dál a já s ním. Když jsme se dosmáli listovali jsme jídelním lístkem a pak si objednali. Po večeři jsme se šli projít do parku. Sedly jsme si na lavičku. Chvíli jsme si povídali a pak mi Federiko řekl:" tvoje oči jsou jasnější neš všechny hvězdy na obloze dohromady." A pak mě začal líbat. Seděli jsme na lavičce tak dlouho až jsem usla Federikovy na klíně. Ale o půlnoci jsem se vzbudila když pípnul telefon. Další SMS už ne! Cítila jsem se tak nádherně a tohle mi to zkazí. V SMS stálo: "Ahoj Leno doufám že si si užila večeři s Federikem, protože to byla tvoje poslední večeře."
Co? Ona mě vážně sleduje?! Je někde tady. Mám hrozný strach. Vzbudila jsem Frederika a řekla mu že už musím domů. Nemohla jsem mu to říct že mě někdo sleduje hrál by si na hrdinu a mohlo by se mu něco stát, a to já nechci. Když už jsem odcházeli Federiko mě zastavil a řekl: " Nemyslíš si že tě nechám jít v té tmě samotnou domů že ne?"
Věděla jsem že by mě stejně doprovodil tak na co odporovat. Odpověděla jsem mu: "ale né. Jastě že mně musíš doprovodit." zasmál se a šel vedle mě. Doprovodil mě až k domu rozloučili jsme se a dali si pusu. Řekla jsem mu že mi má zavolat až přijíde domů. Odpověděl jen ano a šel. Hrozně jsem se pořad bála tak jsem se radši šla podívat na zahradu abych s kontrolovala jestli tam nikdo není a mohla v klidu spát. "Uf nikdo tady není."
Ale asi jsem to zakřikla. Protože ke dveřím už jsem nedošla. Po cestě ke dveřím jsem za sebou slyšela velkou ránu, a pak bolest hlavy, když jsem si na hlavu sáhla zjistila jsem že mi teče krev. Přestala jsem vnímat a omdlela.

#∆* see you again *∆#