Sen

Smím prosit?

Celá vyděšená jsem seděla na posteli. Nevěděla jsem co dělat nenapadlo mě nic jiného než na zprávu neznámému číslu odepsat.

Já: Kdo jsi? My se známe, že máš mé číslo?
Neznámé číslo: Jsem ten koho miluješ a zároveň nenávidíš.

Cože? Radši jsem ukončila tuhle nesmyslnou konverzaci. Osprchovala jsem se a trochu namalovala. Na sebe jsem hodila černé legíny a bílé tílko. Seběhla jsem dolů do kuchyně. Mamka je dnes v práci, tak si svačinu koupím ve škole.

Dneska nejdu pozdě, tak se nemusím bát toho protivného školníka. Vešla jsem do třídy a ve dveřích potkala Lukase. Prohodili jsme spolu pár slov dozvěděla jsem se, že zapomněl kód od své skříňky a tak musí do ředitelny. Sedla jsem si a akorát začala hodina.

Naše třídní, kterou jsme tuhle hodinu měli na češtinu, nám oznámila moc milou novinu. Kvůli příjmačkám dalších prvních ročníků mají dnes všichni jen jednu hodinu. Takže i my jako prváci. No to je super.

Druhá hodina byla taková odpočinková. Měly jsme biologii, kterou učí Fantilová. Celou hodinu nám vždy vypráví o svém synovi, že je v našem věku a že nás s ním seznámí. Myslím si, že jí ale nikdo moc neposlouchal, protože se všichni už viděli ze školy venku.

Zvoní, konečně zvoní. Popadla jsme batoh a cpala se ven ze dveří. Před školou jsem potkala Lukase, oznámila jsem mu, že mamka není doma, takže nezáleží na tom v kolik přijdu. Okamžitě toho využil a pozval mě na pizzu.

S Lukasem se známe už strašně dlouho, je asi jediný komu opravdu důvěřuji. Ano přesně tak, vím že je to divné, ale stalo se tolik věcí, že prostě mám strach věřit lidem.

Sedli jsme si na lavičku a povídali si. Najednou jsem uviděla nějakého kluka. Byl otočený k nám zády, takže jsem mu neviděla do obličeje, ale přísahám, že už jsem ho někde viděla. Ta jeho postava, byla mi strašně povědomá. Bohužel jsem si jí nedokázala s ničím ani s nikým spojit.

To je jedno, zatřásla jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyklepala z mysli.

Po dlouhém telefonátu s mamkou jsem konečně dostala svolení u Lukase přespat. Mamka mi to dovolila jen kvůli tomu, že dnes je pátek a ona má noční.

Zapli jsme si film. Položila jsem si hlavu na Lukasovo rameno a v zápětí usla. Sice dnešní den nebyl nijak náročný, ale já byla unavená.

Opět jsem se ocitla v tom samém zámku. Tentokrát na plese. Byli tu samí urození pánové a dámi. Tančila jsem, smála se. Vše probíhalo krásně do té doby, než jsem uslyšela tuto větu:„Krásná Amando, smím prosit?".
Prudce jsem se otočila a uviděla ho. Kluka, o kterém se mi už dvakrát zdálo. Rozhodla jsem se, že to zkusím.

Kývla jsem hlavou na znamení toho, že s jeho tancem souhlasím. Natáhl ruku a já si všimla, jeho zvláštního tetování na zápěstí. Jeho zápěstí mu zdobil štír, který na konci svého ocasu nesl lapač snů.

Byl úplně jiný než v minulých snech. Lichotil mi a společně jsme se smáli, když v tom k němu přišla jakási blonďatá dívka. Ihned jsem ji poznala. Byla to Laura. odstrčila mě od neznámého kluka, až jsem spadla na zem. Nevšiml si mě. Nevšiml si, že ležím na zemi. Jen se otočil a odešel za Laurou.

Vyděšeně jsem se vzbudila. Zrychlil se mi dech a mé oči byli vlhké jako bych brečela. Asi jsem vzbudila Lukase, protože mě ihned někdo začal hladit po vlasech. Teda doufám, že to byl Lukas.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 💙