My horse Tara

II.

Z pohledu Boba (jeden ze zločinců)

Jmenuji se Bob. Bob Regener. Pomáhám Fredymu při krádežích. Dělám to nerad. Jednou, když jsem byl ještě dítě, neměl jsem žádné rodiče a neměl jsem žádné peníze a tak jsem ukradl na trhu jablko. Ale uviděl mě přitom on, Fredy. Řekl, že to na mě řekne. Prosil jsem ho. Byli jsme ještě děti a tak jsme se báli každého průseru, protože by nás strážníci poslat do děckého domova.  Klekl jsem si na kolena a prosil jsem ho dále. Ten řekl, že to nikomu neřekne, jen když mu pomůžu při krádežích. A tak jsem mu to slíbil. Asi po 5 krádežích jsem mu řekl, že jsem si to odpracoval a teď chci odejít. On mi to, ale zakázal. Řekl, že neví, jestli mi může důvěřovat, že bych to mohl říct. A tak u něho musím pracovat do dnes, jinak by na mě řekl nějaké drobné krádeže jídla.

Je nám oběma 34 let. Žijeme v malé horské vesničce. Bydlíme v malé špinavé chatrči. Za ní je malinká stáj s 6 boxy. V nich jsou koně, co jsme nakradli. Mezi nimi je i jeden ušlechtěný. Jmenuje se Tara. Mám rád zvířata a nerad vidím, když je Fredy týrá. Každý večer jim tajně nosím seno ze sklepa a vodu. Někdy se mi povede sebrat i mrkev nebo suchý chleba. Rád bych si někdy na nějakého koně sednul. Ještě jsem nikdy nejezdil.