Válka Mafie

2. Mafiánská akce

Victorie

,,Odmítám si s sebou vzít všechny vojáky!" řekla jsem rozhodnutě své poradkyni a zároveň nejlepší kamarádce Valentýně. Jakmile jsem se stal "kápem" zdejší Chicagské mafie hodně věcí se tu změnilo. Povolila jsem aby se ženy mohli stát součástí mafie a mohli u sebe nosit zbraně. Hodně mužů mé rozhodnutí pobouřilo ale neměli na výběr než poslechnou. Můj otec chtěl, abych si za svého poradce zvolila nějakého muže ale já jsem odmítla. Už od začátku jsem věděla že jediným poradcem, kterého budu mít bude Valentýna.

,,Ale Victorie! Musíš si vzít přece nějaké vojáky" postěžovala si mi Valentýna. Zrovna jsem obě byly před rodinou vilou a dohadovali se o tom, kolik bych si měla vzít vojáků na dnešní akci. Akce která se měla konat už za několik hodin, měla být největší mafiánská akce. Konala se jednou za pět kde se sešla celá mafiánská smetánka ze všech koutů Ameriky. Zbraně byly na tyto akce zakázané, i nepřátelství na tomto večírku bylo zakázáno. Toto pravidlo vzniklo hlavně kvůli New Yorku a Chicagu které se už tolik let nesnáší, ale na tento večer musel tyto dvě města předstírat přátelství.

Jelikož jsem v pozici boss teprve rok, tak se této akce zúčastním poprvé. A taky poprvé uvidím to zmetka, bosse New Yorské mafie. 

,,Vezmu si Roberta, Ceasara a Póla. Zbytek zůstane tady" řekla jsem své poradkyni a zavolala na zmiňované vojáky. Ti k nám s kývnutím přiběhli. Valentýna se na mě naštvaně dívala.

,,Ten hajzl si jich taky určitě nebude brát moc. Vezmu si jen ty kterým nejvíce věřím" otočila jsem se s hrdě ke svým třem svým vojákům, které očividně potěšila má slova. ,,Tak jedeme!" zavelela jsem a sedla do auta. Ceasar a Pól jel se mnou v autě, zatímco Robert doprovázel Valentýnu v druhém autě. Měla jsem podezdření že ti dva spolu něco měli.

Lhala bych, kdybych netvrdila že jsem nebyla nervózní.  Pól se mě celou cestu snažil rozptylovat veselými mafiánskými historkami. Což mi dost pomáhalo.

Když jsem po několika hodinách přijel ke staré hale na konci jedné staré vesnice, kde se večírek konal, znovu jsem znervózněla. Byla už tma. Venku už stály stovky aut, což naznačovalo že jsem nejspíše dorazila mezi posledními. Ceasar mi otevřel dveře a já vystoupila.

,,Jsi připravená?" zeptala se mě Valentýna, jakmile ke mě došla. Usmála jsem se ,,Vejít do domu, plného nejmocnějších a nejobávanějších mužů světa? Jsem připravena.

Rázným krokem jsem se vydala ke staré hale. Valentýna se s mými vojáky držela těsně za mnou. U vchodu stálo několik po zuby ozbrojených mužů. 

,,Vaši pozvánku..." řekl tvrdě. Rázně jsem mávla k Valentýně která pozvánku měla u sebe. Přitom jsem z těch mužů nespouštěla zrak. Jakmile jim Valentýna dala pozvánku, přečetli si jí a pak nás s mírným úsměvem pustili dovnitř. Uvnitř stáli dvě pohledné ženy, které nás žádali abych jim dali své zbraně. 

I když neochotně, vytáhla jsem svou zbraň a podala jim ji. Mí lidé udělali to samé. ,,Užijte si večer" usmála se na nás jedna z nich a pokynula nám k další velkým dveřím za kterýma se ozýval hlasitý smích a šramot. 

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Tvářila jsem se jako by mi to tu patřilo, ostatně jako každý tady. Já ale musela vypadat ještě chladněji než všichni ti muži tady, protože jsem byla žena a musím ukázat, že se těmto mafiánům můžu bez problémů vyrovnat. 

Ostatní mafiáni si mě začínali pomalu všímat. Někteří se na mě dívali s opovržením, jiní s obdivem. Došel ke mě číšník a nabídl mi šampaňské, které jsem si bez protahování vzala. 

,,Tolik jsem se na tebe těšil Victorie" přispěchal ke mě starý muž s velkým knírem. Ihned jsem v něm poznala bosse Las Vegaské mafie. Nasadila jsem úsměv ,,Taky vás ráda vidím pane Vallento".

,,Řekl jsem ti aby jsi mi říkala jménem, jsi teď jednou z nás" řekl mi, jakmile mě přivítal krátkými polibky na tvář. Usmála jsem se a kývla. Chicago si bylo s Las Vegaskou mafii blízcí. Také nás spojovalo to, že i oni neměli New York moc v lásce.

,,Už je tady ten bastard" zeptala jsem se Chuana Vallenty. Ihned se zasmál ,,Pokud se mě ptáš na bosse New Yorské mafie, tak ne...ještě nedorazil".

Jakmile to ale dořekl, ozval se halou ,,Komu jsem chyběl?". Nepoznávala jsem ten hlas, ani jsem přes dav lidí neviděla na toho blbce, co vykřikl. Chuan ale nejspíše ten hlas poznával, protože znechuceně nakrčil své vrásčité čelo a pak se podíval na mě. 

,,Spletl jsem se. Ten arogantní bastard už je tady". Jakmile to dořekl, zmocnila se mě zlost. Nechtěla jsem nic jiného než přijít k tomu hajzlovy a rozpárat mu krk ale nebylo kam spěchat, měli jsem před sebou celý večer.