"Která bolest je horší? Ta psychická, emocionální nebo ta fyzická?" napadlo mě takhle jednou ve vlaku, když jsem se dívala na kapky deště a říkala si, že je to jako kdyby obloha brečela, jako by jí něco bolelo. A na mojí otázku jsem si hned odpověděla. Určitě je horší ta psychická. Ale odůvodnění? Jak může být psychická bolest horší, než když si zlomíte nohu a brečíte bolestí... Jenže když vám někdo strašně moc ublíží, bolí to stejně. Akorát uvnitř. A taky strašně moc pláčete a je vám na nic. Bolí vás uvnitř, hrudi, na srdci. Chce se vám utéct daleko od všeho. Pro někoho je nesmyslné, aby byla psychická bolest horší než fyzická. Ale jen dokud toho člověka nepotká něco, co ho zlomí, zničí, podrazí mu nohy a spadne na dno. Nejdůležitější je ale se z toho dna zvednout a jít dál. Člověk se někdy na to dno musí dostat, aby se pak mohl odrazit až na vrchol. Život nás jen zkouší, co vydržíme a my musíme bojovat, i v těch špatných chvílích kdy nás vše uvnitř bolí. Zažila jsem už docela hodně psychické bolesti na můj věk a uvědomila jsem si, že trápit se nad sociálními a jinými podobnými problémy je naprosto zbytečné. Radši se budu trápit bolestí hlavy, než se trápit nad pocitem, že mi rozskočí srdce. Tak snad mi to příště vyjde..
ČTEŠ
Střepy
Short Story💭📝 Myšlenkový pochody. Citový výlevy. (Ne)smyslný úvahy. Střepy z mého života a z mých představ. Co shromažďuju, píšu od roku 2015 a 1998.