Kate a Sebastian

Kapitola 1

,,Ne! Řekla jsem, že nikam nepůjdeš! Až večer. Teď je to nebezpečný" zakřičela na mě Kate naštvaně. ,,Ty jsi zapoměla na mojí schopnost? Můžu se teleportovat k obchodu a pak zase zpátky" namýtl jsem. ,,A ty to umíš ovládat?! Minule jsi se snažil přenýst do druhýho rohu místnosti a skončil jsi na druhým konci města!" okřikla mě. Na chvilku jsem si vybavil, jak jsem stál zrovna na tom místě, kde teď byla Kate a soustředil se na protější roh. Tehdy se mi zatmělo před očima a místo toho, abych se koukal do zdi, jsem sledoval otevřenou krajinu za městem. Asi dvě hodiny jsem se pak snažil dostat domů a když se mi to konečně povedlo... no, Kate nebyla moc nadšená.Koukl jsem se na ni trošku ublíženě. ,,Tak hele," řekla klidně a došla ke mně ,,je mi jasný, že jsi naštvaný, ale vážně je to nebezpečný" pokračovala smutně. Pak ale udělala něco překvapivého- objala mě. Z nás dvou je právě Kate ta nebezpečná a ta, která neukazuje city. Občas si vedle ní připadám jako holka. ,,A já nechci, aby se ti něco stalo" zamumlala potichu, jako bych to ani neměl slyšet. Poté se odtáhla a koukla se na mě. ,,Takže můžu jít?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. ,,Ne!" odsekla a odešla do vedlejšího pokoje- ložnice. Jakmile za sebou práskla dveřmi, naštvaně jsem se otočil a prohrábl si vlasy. Někdo jiný by na mém místě odešel do toho obchodu, ať už by mu to bylo dovoleno, nebo ne, ale já jsem Kate nedokázal odporovat. Nechtěl jsem, aby na mě byla naštvaná nebo tak. Došel jsem do kuchyně a celou ji prohlédl, abych našel jen poslední sáček instantní polévky a něco, co kdysi mohlo vzdáleně připomínat jídlo. Podivná nazelenalá konzistence ležela na poličce v lednici a tvářila se naprosto klidně. Bůh ví, co by mohla udělat v noci, napadlo mě a na podivnou věc se zamračil. Radši jsem lednici zavřel, protože jsem se trochu bál se toho i jen dotknout. Otočil jsem se na hodiny a zjistil, že je pět. A protože je léto, stmívat s začne až okolo osmý. Tak dlouho čekat nedokážu! Došel jsem zpátky do obývacího pokoje a přiložil ucho ke dveřím od ložnice. Žádný hluk jsem neslyšel, tak jsem je pootevřel. Postel máme hned naproti dveřím, tak že jsem měl dokonalý výhled na spící Kate. Ano, moc peněz nemáme, tak že bydlíme v malým bytě a máme jen jednu postel. Já si nestěžuju, Kate je moje kamarádka a nic spolu nemáme.

Po špičkách jsem vešel do místnoti a vzal si bundu pověšenou nad postelí. Ještě než jsem se otočil k odchodu, jsem se na ni koukl- ležela na samotném kraji postele, schoulená do klubíčka a mírně se třásla. Sehl jsem se k ní a přikryl. V posledních týdnech si toho prožila opravdu hodně. Začalo to celkem nevině: Ráno jsme spolu šli do školy, jenže ona byla naštvaná, protože se její rodiče zrovna v tu chvíli hádali. Ve škole pak dostala několik špatných známek a nakonec jí jedna holka shodila oběd do klína. Já stál zrovna ve frontě, tak že nevím přesně, co to na sebe křičeli, ale pak se to stalo. Nejdřív Kate praštila do stolu, který následně začal hořet. Když ta holka vykřikla, Kate to polekalo a oheň se rozrostl po celém stole a poté i na další. A zatímco ona ustupovala do rohu, kde ji oheň odřízl od východu, ostatní začali utíkat pryč. Chtěl jsem vyběhnout za ní a pomoct jí, ale dav mě nějak vytlačil ven. Nastal strašlivý zmatek a jen já věděl, že Kate zůstala uvnitř. Začal jsem chodit sem a tam a snažil se vymyslet, jak ji od tamtud dostat, když v tom jsem do jídelny prostě vběhnul. Najednou jsem nebyl na chodbě, ale přímo u Kate. Spíše u jejího polomrtvého těla ležícího na zemi. Vzal jsem jí do náruče a chtěl utéct, jenže všude byl štiplavý kouř a pálivý oheň a já sotva viděl. V hlavě jsem si připravoval plán, ale tentokrát pro útěk. Už už jsem se ho chystal provést, ale když jsem udělal krok, ocitnul jsem se v druhém patře školy. Raději jsem utekl k nám domů- kde v tu dobu naštěstí nikdo nebyl- a snažil se Kate přivést k životu. Poté, co se probrala, jsem jí vše vylíčil a snažil se ji donutit, aby alespoň chvíli nešílela a uklidnila se. Snažil jsem se jí rozptýlit televizí, ale na všech kanálech dávali zprávy o náhlém požáru na střední, při kterém tragicky uhořela dívka s chlapcem. A tehdy se Kate začala chovat tak odtažitě. Z ničeho nic usoudila, že když jsme podle televize mrtví, měli by jsme zmizet. Asi hodinu jsem se s ní o tom hádal, jenže ona si stála za svým. Pak prohlásila, že když nejdu s ní, půjde sama. Doma jí prý na nikom nezáleží a nikomu nezáleží na ní, tak že namá co ztratit. Navíc byla i "mrtvá" tak že si mohla dělat co chce. Nechtěl jsem ji nechat samotnou a nejen ze sobeckých důvodů. Rychle jsem si sbalil a pak jsme šli k nim. Tam si sbalila ona a poté jsme odjeli.

Vyšel jsem ven před dům. Bylo to celkem nebezbečné takhle vylést z bytu, když mohl kdekoliv být někdo z naší školy, kde jsme podle nich zemřeli- přeci jen je svět poměrně malý -takže nás tu mohl kdokoliv znát. Trvalo mi asi třicet minut než jsem se dostal k obchodu, nakonec jsem se před ním zastavil a rozhlédl. Uvědomil jsem si že jsem si nevzal peníze. Sakra!  Pomyslel jsem si a začal pátrat po nehlídaných taškách nebo peněženkách v zadních kapsách u kalhot. Nakonec se mi poštěstilo a po pár minutách stání a rozhlížení se, jsem našel pár svých obětí. Musel jsem být ale hodně nenápadný a rychlí. Rozešel jsem se teda k jednomu, co měl docela velký balík peněz v zadní kapse u kalhot.  Když jsem byl už blízko a ruku natahoval pro peníze, někdo mě za ní chytil. Ztuhl jsem a zatajil dech. Srdce mi bušilo jako o závod. Pomalu jsem otočil hlavu na člověka, který mi znemožnil ukrást ty peníze. Byl poměrně vysoký a svalnatý a tak vůbec nevím proč jsem to udělal, ale už jsem to změnit nemohl, praštil jsem ho totiž do obličeje, ten druhý, jenž měl peníze se na mě mezitím podíval a chtěl zavolat policii. Já mu ale peníze stejně vzal a když jsem se chtěl pohnout směrem k obchodu, ocitl jsem se přímo v jeho středu. Pokrčil jsem rameny a šel najít něco k jídlu. Vzal jsem nějaký pečivo a různé další věci jako třeba pizzy, máslo, něco k pití, apod. Asi po deseti minutách jsem se dostal k tomu abych zaplatil. Nakonec jsem zjistil, že jsem ukradl víc peněz než jsem potřeboval. Zbyla mi ještě pěti stovka a nějaký drobný. Usmál jsem se, když jsem mířil ke dveřím obchodu. Vyšel jsem ven a všiml si toho chlapa, kterého jsem praštil, jak v ruce svírá nůž. Trochu mě to vyděsilo, ale neměl jsem důvod panikařit, tedy dokud si mě nevšiml. Hleděl jsem na něj svýma zelenýma očima a jakmile jsem se jen o milimetr pohnul, dotyčný muž se za mnou rozešel. Nejdřív jsem na něj jen upřeně zíral, ale potom jsem se vydal pryč, dál od něj. Měl jsem tu smůlu že cesta dál od člověka s nožem vedla temnou uličkou, ve které mě mohl klidně zabít. Ještě k tomu jsem šel s taškami v ruce. Temnou uličkou jsem prošel aniž bych se ohlížel a jelikož jsem byl zvědaví na to jak daleko za mnou je, ohlídl jsem se, ale nezastavoval. Nikdo za mnou nebyl. V tu chvíli jsem ale do někoho vrazil, otočil jsem se a omluvil se. Až potom jsem si uvědomil že je to ten muž a že mě právě probodl. „Proč?" Zeptal jsem se ublíženě. On ze mě ten nůž jen vytáhl, usmál se a odešel. Zamotala se mi hlava a než mi vůbec došlo co se děje, objevil jsem se doma. Bylo jasné že jsem se teleportoval. Nákup jsem položil na místo kde jsem teď byl a šel do kuchyně, abych si vzal nějakou utěrku na ránu. Když už jsem se pro ni natahoval, zamotala se mi hlava a začal jsem padat k zemi. Pokusil jsem se zachytit o kuchyňskou linku, ale místo toho jsem chytl tác s nádobím a převrhl ho na sebe. Talíře a skleničky se roztříštily na hromadu malých střepů a já jsem tak jako tak skončil na zemi. Chtěl jsem vstát, a tak jsem se zapřel o zem plnou střepů, které se mi zaryly do rukou. Vstát se mi sice nepodařilo, ale alespoň jsem si sedl a opřel se o skříňku. „Kate?" Zašeptal jsem, protože jsem už neměl na nic sílu.