Je to tu

925 85 8
                                    

Probudila jsem se s oroseným čelem a se slzami v očích. Nepamatuji si co přesně se mi zdálo, ale nic pěkného to určitě nebylo.

Dnes nemusím do školy, protože jsou talentové zkoušky, takže mi máme volno. Ještě v pyžamu jsem se doplazila do kuchyně. Sedla jsem si na gauč a zapla televizi. Uslyšela jsem hluboký, pánský hlas, který volal mou mámu. Táta to být nemůže, žije daleko. Mámou na něj má kontakt jen kvůli alimentům.

Zvědavě jsem se podívala do chodby, kde stál zajímavý, vysoký chlap. Nazval mě prckem a sebral mi ovladač od televize. Tak to si dovoluje trochu moc ne? Chová se jako by mu to tu celé patřilo. Ale za chvíli jsem uslyšela něco o zmrzlině a všechen vztek mě přešel. Ano, nechala jsem se koupit za zmrzlinu. Aspoň jsem mohla vyzvídat. Dozvěděla jsem se, že ten chlap má dva syny. Jednoho v mém věku a druhému jsou čtyři roky. Tvrdil jak mou mámu miluje, ale jen tak to říct a dokázat to jsou dvě dost odlišné věci.

Když jsme se vrátili z dobrodružné cesty za zmrzlinou, napadlo mě že mamce udělám trochu radost. Došla jsem za ní do ložnice a toho jejího nového Romea vychválila až do nebes.

Málem bych zapomněla na domluvenou schůzku s klukem ze snu. Vzpomněla jsem si zrovna, když se mamka ptala jestli nechci objednat pizzu. Odmítla jsem a pospíchala k pizzerii.

Někdo už tam čekal. Doufám, že je to on. Nenápadně jsem se k němu přiblížila a ze zadu mu poklepala na rameno. Zeptala jsem se na koho tu čeká, když odpověděl, že na Amandu, dala jsem se s ním do řeči. Taky mu nešlo do hlavy, jak se dva úplně neznámí lidi mohou setkat přes sen.

Nikdy jsem si takhle procházku s klukem neužila. Zní to divně, ale vždycky jsem se bála mluvit s kukama, natož s nějakým klukem jít ven. To by pro mě kdysi byl horor.

Doprovodil mě domů a mě napadlo, že teď už ví kde bydlím. Snad mě nevykrade, řekla jsem si ze srandy jen tak sama pro sebe. Chytil mě za ruku a chtěl mi dát pusu, ale já uhla. Vždyť ho skoro vůbec neznám. Nevím co je zač. Měla jsem co dělat, abych se přemohla k setkání s ním. Omluvně jsem se na něj podívala. On se chápavě usmál, řekl:„Nic si z toho nedělej princezno" a odešel.

Vešla jsem do velkého baráku kde nikdo nebyl. Sotva jsem zabouchla dveře, tak mi přišla SMSka. Zase od čísla, které nemám uložené.

Neznámé číslo:„Tak teď už to opravdu přeháníš, ty princezno. Zašla jsi až moc daleko. Okamžitě vycouvej nebo toho budeš litovat, ty mrcho!"

Tak je tu další díl.
Líbí?
Děkuju za přečtení. 💙

SenKde žijí příběhy. Začni objevovat