Sen jménem Jirka

Nic nevím

Jen tak se procházím po škole. Lidi jsou tu docela milí. Všichni se mi snaží pomoct. Objímají mě. Nevím, co bylo předtím, ale myslím, že jsem žila hezký život. Pak přišel jeden člověk. Údajně to byl můj kamarád. Ptal se, jak se mám a tak... V hlavě mi běželo, kdo jen to je a jak se jmenuje. Vybavoval se mi, ale nevzpomněla jsem si. Ale byl taky milý. Všichni mi dávají dárky a obrázky se slovy ,,Brzké uzdravení''. To je taaak hezké. Docela by mě zajímalo, kým jsem byla předtím. Co když to byla i realita? Od toho, co jsem z nemocnice uběhl už týden, učitelé mají pochopení, tedy.. jednou mě učitelka seřvala, jak je možné, že nic neumím, ale po tom, co jsem začal brečet a nemohla mluvit přiběhl učitel a celé to objasnil. Takže pokud se ptáte, jak to dopadlo... dopadlo to dobře, až na ty slzy.

Večer téhož dne

,,Stelli, pojď jíst''
Seběhla jsem dolů po schodech, kde na mě čekalo překvapení. Stála tam velká krabice s mašlí. Zeptala jsem se, jestli mám narozeniny, ale ne. Neměla jsem narozeniny. Divila jsem se co se děje, svátek jsem neměla, toho bych si všimla. Když mi mamka řekla, ať se podívám, co to je, neváhala jsem a vrhla jsem se na to. Když jsem to otevřela, byla tam kartónová postava.
Nebylo by to nijak zvláštní, ale ta postava byl Jirka Král... Ten, kterého mám všude, jen nevím, kdo to je.
Usínám v pokoji, kde jsem doma, ale přijde mi to jako kdybych tu nikdy nebyla. Zítra je taky den.

Už je to nějakou dobu, co jsem nevydala příběh, ale za tu dobu se stalo až moc věcí a psaní nebylo tak dobré. Nápady nebyli a ani chuť nebyla. Vydala jsem pokračování, ale to bohužel neznamená, že začnu pravidelně. Potřebuju přežít do dubna všechny problémy a pak se uvidí. Děkuji za přízeň, mám vás ráda.