BaekHyun X ChanYeol

384 39 4
                                    

BAEKHYUN

Přišel jsem celý vyčerpaný z vysoké školy, kde jsem učitelem. S těmi studenty to jde od desíti k pěti. Vytáhl jsem z lednice jablečný džus a napil se. Snažil jsem se trošku zklidnit. Já z těch děcek jednou zešílím... pomyslel jsem si.
Pak jsem si vzpoměl, že doučuji jednoho chlapce na piano. Jmenuje se ChanYeol. Je opravdu chytrý a talentovaný. Dobře si spolu rozumíme. Chodím k němu opravdu rád. Vždy když začne hrát, v očích se mu objeví malé jiskřičky radosti.
Sbalil jsem si své věci do tašky přes rameno a pomalu jsem vyšel z domu. Ano, měl jsem trošičku spoždění, ale...snad to tolik vadit nebude, ne? No...při nejhorším se nějak vymluvím.
Přišel jsem do větší čtvrti, kde byly jen luxusní domy. Všichni tu měli buď rodinné domy nebo o trochu menší vily. Kam jsem se podíval, všude stála dost drahá auta jako je Ferrari, Maserati nebo Lamborghiny.
Došel jsem k poslednímu domu, kde hned byl slyšet onen zvuk. Ten krásný zvuk, při kterým mám husinu na zádech. Vydávalo ho piano a ChanYeolovi ruce. Hrál tak...tak dokonale. Tak čistě a něžně. Utápěl jsem se v tom. Když dohrál, postavil jsem se před dveře a zazvonil jsem. Chvilku jsem čekal než mi někdo dojde otevřít.

"Dobrý den pane Byun. ChanYeol už se nemohl dočkat a před chvílí začal hrát sám." usmála se na mě jeho matka.

"Dobrý den. Ano, slyšel jsem to." usmál jsem se a paní Park mě pustila dovnitř.

Zul jsem si boty a šel jsem svou cestou. Došel jsem k ChanYeolovi, který seděl u piana. Potichu jsem k němu došel a položil mu ruce na ramena.

"Ahoj ChanYeole." usmál jsem se na něj.

ChanYeol se trochu polekal, ale pak se usmál.

CHANYEOL

"Dobrý den pane Byun" usmál jsem se na něj a otočil se na židličce, čelem k němu. Na tváři se mu usadil krásný úsměv.

"Kolikrát ti mám ještě opakovat, že mi máš tykat?" zasmál se a sundal si bundu, kterou položil na křeslo.

"Omlouvám se pane Byu...tedy... Chci říct Baekhyune" lehce jsem zčervenal. Baekhyun se jen zasmál a rozcuchal mi vlasy.

"Yeolie? Budu muset odejít a vrátím se asi až večer" přišla za mnou moje máma a oblékala si kabát.

"Dobře. Ahoj" dala mi pusu na tvář a odešla. "Dáš si něco?"

"Dal bych si něco, ale obavám se, že by jsi nebyl schopen mi to dát" na tváři se mu usadil perverzní úsměv. Už jsem se zmínil, že to je strašný perverzák a to je jeden z důvod proč si tak dobře rozumíme? Ne? Tak už to víte. "Ale dal bych si vodu. Děkuju" vstal jsem od piána a mířil si to do kuchyně, pro dvě skleničky s vodou. Když jsem se vracel, Baek seděl u piána a hrál jednu skladbu, kterou jsem složil.

"Není to moc dobré"řekl jsem, když jsem pokládal skleničky na malý stolek.

"Blázníš? Je to úžasné"

BAEKHYUN

"Tak...děkuji." lehce zčervenal a sklopil pohled.

Bože, on je tak sladký. Já ho tu snad ohnu. A na pianu...a bylo by to...
Ne BaekHyune...takhle nemysli. Je to tvůj žák sakra.

V duchu jsem si jednu vlepil. Kdyby jste ho právě viděli, jak má složené ruce v klíně, motá se na židli a má lehce růžový odstín na tvářích...neodolali by jste.
Prostě....byl dokonalý.

Ale já znám takový typ kluků. A co je ještě horší...jsem si na sto procent jistý, že je hetero. Prostě....typický lamač dívčích srdcí. Je jako vystřižený z nějakého romantického filmu.

Hra Na Piano ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat