Black

Kapitola 9- Škola

Maikl.

Usnula mi v náručí. Bez toho abych ji vzbudil, naložil jsem ji do auta a přivezl domů. Položil jsem ji do postele a přikryl peřinou. Je tak nádherná. Stál jsem tam a koukal na ni. Vypadala jako moment z filmu. Její černé vlasy jí splývaly přes ramena na polštář. Celá se jemně nad zvedla při každým nádechu a při každým výdechu se zas vrátila. ,,Kde jste byly?" Ohlídl jsem se a za mnou stála máma s rukama zkříženýma na prsou. ,,Na pláži." ,,Maikle uvědomuješ si co se děje?" ,,Ano samozřejmě !" Podívám se na ni nechápavě a trochu podrážděně. ,,Její máme de o život, je zničena, přestaň s tím.",,Já jí nic..." ,,Myslíš že nevím co se v jednu hodinu dělá na pláži?" skočí mi do řeči. ,,Nedělal jsem nic co by nechtěla!" ,,Buď opatrnější je lehce zranitelná. Uděláš chybu a přijídeš o ni." Po těchto slovech odešla. Stál jsem tam a koukal na ni. Ani nevíš jak lehko. Pomyslím si.

Black.

Jsem ve škole na hodině angličtiny. Čeká na mě ještě celý vyučování. ,,Dobrý den třído." Všichni se postaví. Učitelka Larsová si nás přeměří přísným pohledem. Má upjatý drdol, krátkou uplou sukni a sako. V ruce drží kabelku se štosem sešitů. Zpoza brýlí kouká orlím zrakem a hledá koho poníží před celou třídou nemístnou připomínkou. Já jsem její obvyklý cíl, tentokrát naprosto vzorně bez chybně stojím. Normálně by řekla připomínku k mému černému úboru, nebo k tomu že jsem si nepřipravila učebnice ale dnes stojím jako z časopisu Dokonalá Šprtka. Když si je jistá že není koho ztrapnit zavelí ,,Sedněte si!" Všichni se s úlevou posadíme. ,,Kdo chybí?" Všichni se začnou rozhlížet po třídě, nastane šum. ,,Ticho!" zakřičí učitelka pobouřeně. ,,Kdo vám povolil mluvit." Asi si neuvědomila co řekla. Vzadu se přihlásí Melanie. Holka co nikdy nepochopí o co jde. Praštím se do čela. ,,Promiňte..." ,,Ano vím co jsem řekla slečno." odsekne podrážděně. Zasměji se. To jsem neměla dělat. ,,Příde vám něco vtipné slečno." Zavrtím hlavou. Už je pololetí pryč a ona si nepamatuje naše jména. V tom mi zabrní telefon v kapse. Naruší to hrobové ticho ve třídě. Všichni se na mě otočí. Podívám se co to bylo. Upozornění z Facebooku. Patrin Olim Sara Suu a Niky okomentovaly váš příspěvek. Přečtu si v duchu. Paní Larsová se postaví a nasranym hlasem přes celou třídu zakřičí. ,,Ve škole má být po dobu vyučování telefon vypnutý." ,,Omlouvám se myslela jsem že jsem ho vypnula." Bráním se. ,,Tak nemáte myslet ale konat! Tohle je hrubé porušení školního řádu. Běžte do ředitelny!" ,,Ale.." ,,Vy mi ještě odmlouváte?" Moje emoce se z bodu ponížení a lítostí změní na extrémní vztek. Pobouřeně vstanu. ,,Aby vám z toho neprasklo sako vy stará krávo! Jen jsem měla zapnutý telefon, neposlala jsem na vás gang pobouřených feťáků tak laskavě přestaňte všechny srát." Zařvu z celých plic. Ve třídě je úplné ticho. Nikdo v historii se Larsový nevzepřel. Učitelka otevřela pusu dokořán a snažila se něco namítnout ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. Nezvládla nátlak a posadila se na židli. Maikl z druhého rohu třídy na mě obdivně třeštil oči. Ušklíbnu se ve křivý úsměv s obdivem co dokážu. Otočím se a odejdu ze dveří. Potom je za sebou zavřu vší silou až udělají ránu že se zachvěje podlaha. Potom se sesunu podel zdi a zírám co se právě stalo. No a teď ještě jít za ředitelem. Tomu se to bude vysvětlovat o něco hůř.