Tma. To první co si pamatuju. Tma a zima mě celou obvinula a jen jemné šumění listů padajících ze stromů mě drželo při vědomí, že jsem ještě na živu. Nevím co se děje. Na nic si nevzpomínám. Jen tak kdesi ležím a nemohu se hnout.... Nebo ne, ještě jsem to nezkoušela. S velkou námahou se pokusím zahýbat konečky prstů na pravé ruce. Jde to. Pomalu se začínám hýbat,ale nechci otevřít oči. Bojím se. Bojím se co uvidím. Mé snažení vstát přerušil zvuk, hlasitější než jakékoliv jiné, ozívající se ze všech stran-kroky.
Každý měl asi někdy/někde takový pocit, že se na něj někdo dívá. A přesně takový pocit jsem teď měla já.
Přibližující se kroky a čím dál víc sílící vítr, který způsobil, že je ještě větší zima než před chvílí, dodával situaci mnohem děsivější ráz.
S velkým přemáháním jsem otevřela oči.
Vstala jsem. Stojím na lesní mýtině zarostlé bodláky a planými růžemi. S pohledem na nebe se dokážu trochu uklidnit. Je takové krásné ticho.

Počkat!! Ticho?? Ještě před chvílí tady zněly tak hlasité a dunivé rány, že by je snad i hluchý slyšel a TEĎ?! S mou klesající jistotou, že jsem v bezpečí mi klesá i hlava s pohledem vracející se na zem. V tu chvíli něco upoutá mou pozornost. Něco z lesa na mě bliká, je tam něco třpytivého. Pomalím krokem se vydám k místu odkud to světýlko vychází. Opatrně přešlapuji bodláky, které se mi pořád pletou pod nohy.
Dojdu na kraj mýtiny, z blízká les vypadá o dost neprůstupněji než z dálky. Světélko vychází asi z pět metrů vzdáleného stromu. Vykasám si kalhoty a stoupnu do keříku borůvek. Nebylo to moc příjemné, boty, které jsem měla na sobě byly vůči ostrým větvičkám borůvek k ničemu. S několika dalšími(bolestivými) kroky se konečně dostávám ke stromu, ze kterého vychází tak úžasná zář. Chvíli před tím stojím a dívám se na cosi, co vypadá jako nějaké svítící zrcátko. Ale po chvíli mě euforie přejde s představou, že budu muset jít zpátky přes ty zatracený borůvky.
Natáhnu ruku, abych si To vzala. Pomalu to vyjmu ze dřeva.
Ohřívá mi to dlaně. Je to tak krásně teplé. Chci si TO k sobě přivynout..... Ale bílá ruka, která vyrazila odněkud ze tmy mi uchopí paži . Její tmavé dlouhé nechty se mi zaryjí do kůže. Cuknu dlaní a TO spadne na zem mezi borůvky, listy a jehličí.
Snažím se dostat ze sevření ruky, která mě doposud drží, ale ještě se to tím zhorší. Nechty se zaryjí hloubš a mně začíná z ruky prýštit krev. Ze tmy se vynoří zbytek těla/osoby, která mě držela.
Pod kapucí ji svítí dvě rudé oči, tváře má potrhané a z úst ji vytéká černé cosi.... Lesem se rozléhal křik, ale až po několika desítkách sekund si uvědomím, že ten křik vydávám já.....
Pohled do těch rudých očí byl tak krásný a děsivý zároveň, ale jakoby z vás vysával všechnu energii, kterou máte. Uhnu pohledem....... Sevření povolí...... Padnu na zem...... Vše začíná tmavnout...... černat...... až vidím jen dvě vzdalující se rudé... OČI
ČTEŠ
Zrcadlo
ParanormalTéměř normální holce se děje téměř nenormální věc , která jí možná i změní život.....
