Broken [CZ - Luke Hemmings]

18.

"Ahoj!" vykřikla radostně Annie, když došla k mé skříňce, kde jsem sama zrovna doběhla. Trochu jsem se předklonila, abych se mohla pořádně vydýchat, protože jsem skoro celou cestu sem běžela. Dnes ráno jsem vůbec nestíhala a pak to tak dopadalo.

"A-ahoj," oplatila jsme jí pozdrav a stále se vydýchávala. Utřela jsem si pot z čela, který se mi tam objevil během běhu, a pak se zpátky podívala na Annie. Ta se usmívala od ucha k uchu. Viděla jsem na ni, že by mě ráda objala, ale asi si to rozmyslela, když si všimla, jak zpocená jsem byla. Nedivila jsem se jí.

"Proboha, proč jsi tak...mokrá?" uchechtla se Annie a opřela se o vedlejší skříňku.

"Běžela jsem," odpověděla jsem jednoduše s pokrčenými rameny. Následně jsem se otočila ke skříňce, kterou jsem otevřela a dala tam a naopak vzala věci, které jsem potřebovala.

"Jsi zaspala nebo co?" vyptávala se dál.

"Trochu," přiznala jsem se. Nezaspala jsem o hodně, asi jen o deset minut, ale spíš jsem se zdržela díky taťkovi. Dnes zůstal doma, protože dostal volno. Důvod jeho dovolené mě naštval. Opravdu naštval. Proto jsem musela do školy běžet.

"No to je fuk," řekla si spíš sama pro sebe Annie, "chtěla jsem se tě spíš zeptat...ty a Luke? Vážně? Nebo to je jenom nějaká...srandička?" zasmála se pak. Dnes měla opravdu nějakou dobrou náladu. Stalo se něco?

"No...není to srandička," řekla jsem a u toho se trochu začervenala. Pořád mi nešlo do hlavy, že jsme spolu opravdu s Lukem byli. Kdyby mi to někdo řekl o pár měsíců dříve, asi bych se mu vysmála.

"Mně nikdy nepřišlo, že byste se spolu vy dva bavili," přiznala Annie a prohrábla si své kratší vlasy. Všimla jsem si, že si je zase trochu ostříhala. Kratší vlasy jí opravdu slušely, vypadala úžasně.

"On mě doučuje, takže-"

"Počkat! On tě doučuje? Jako vážně? Luke? Jak se ti to povedlo?" vypískla Annie a odlepila se od skříňky. "A proč jsi mi to neřekla?" dodala pak.

"Já nevím, nepřišlo mi to důležité," pokrčila jsem rameny a zabouchla svou skříňku. Pak jsem jemně hlavou naznačila Annie, že pomalu půjdu do třídy. Ona přikývla a šla se mnou.

"Jak jako nepřišlo důležité? To je důležité! Jak dlouho tě doučuje?" zajímala se a poskočila si na místě.

"Hned od toho týdne, co jsem tady přišla," odpověděla jsem. Byla jsem ráda, že měla Annie dobrou náladu. Protože kdybych jí to řekla někdy jindy, asi by z této odpovědi nebyla moc nadšená. Takže jsem měla štěstí.

"Co?! Jako vážně?" vyjekla Annie. "Pořád nechápu, proč jsi mi to neřekla," zavrtěla hlavou a lehce do mě strčila ramenem.

"Jak jsem řekla, nepřišlo mi to moc důležité," odpověděla jsme znovu tišším hlasem. Nechtěla jsem ji nijak urazit. Doufala jsem, že jí tímto nezkazím náladu. Znamenalo to, že už se dala s Mikem dohromady? Nebo se radovala kvůli něčemu jinému?

"Však to je tvoje věc," řekla Annie, ale poznala jsem z jejího hlasu, že ji to trochu zamrzelo. Kdyby věděla, kolik jsem jí toho ještě neřekla, asi by neměla radost...

"Já jen...mně přišlo, že by se ti to nelíbilo. Však víš, Luke je...Luke," uchechtla jsem se a snažila se to trochu zakecat.

"Jo, já to chápu," přikývla Annie, "ale však ty víš, že mi můžeš říct cokoliv, že jo? Já...mám tě ráda, Eleanor. Jsi fakt skvělá holka. Neboj se za mnou s čímkoliv přijít," pronesla jemným hláskem a následně se na mě zářivě usmála.