Byl tu kluk, kterého jsem vždycky milovala a zbožňovala. Byl jen o pár let starší než já. Jeden z mých nejlepších přátel. Snažila jsem se ho brát jenom jako kamaráda, ale nemohla jsem. Bylo to pro mě nemožné. Vždycky byl víc. Milovala jsem na něm všechno.
Všechny jeho maličkosti. Jeho perfektní krátké, světle hnědé vlasy. Jeho neodolatelné šedomodré oči. Jeho rozkošné rty, které jsem vždy tak moc chtěla políbit. Jeho ďolíčky. Jeho pěkné tělo. Jeho styl. Jeho vášeň pro auta a motorky. Jeho talent pro kreslení. Jeho humor...
Zabralo by to moc místa, na to abych sem psala co všechno na něj miluji. Byla jsem tu pro něj, a on to věděl. Ale on chtěl jinou dívku.
Pro jeho štěstí, jsem tu pomohla ji dostat. Byli spolu tak šťatsní. Byla jsem pro něj šťastná, milovali se, ale zabíjelo mě vidět ji s ním. Myslím že viděla jak se na něj koukám. Chtěla aby se semnou přestal vídat. On nemohl, nechtěl. Řekl jí to a ona se s ním rozešla.
Radši měl mě jako kamarádku, než jí jako přítelkyni. Byl zlomený. Tolik moc ji miloval. Ale byl dost vyspělý na to aby se přes ní dostal, s mou pomocí.
Jednou, když jsem trávila noc v jeho bytě, řekl mi:
"Víš proč se semnou rozešla?" "Ne, nevím. Proč?" "Protože si myslí že tě miluji a ty mě." "Řekl jsi na to něco?" "Ano." "A co?" "Že nevím jak ty, ale já ano."
Pak mě políbil. Políbila jsem ho nazpátek. Byl to jako sen. Neočekávala jsem to. "Miluji tě." řekl. "Já tebe taky." Od toho dne, jsme byli spolu. Šťastní. Přestěhovala jsem se k němu. Bylo to neuvěřitelné. Když mi bylo 20, byli jsme spolu 3 roky a on mě požádal o ruku. Řekla jsem ano. Po pár měsících, jsme měli svatbu. V Paříži. Naše láska byla mocná, nezničitelná.
Koupili jsme si dům a já otěhotněla.Konečně jsme čekali dítě. Kluka.
Měsíc před porodem, jel navštívit hřbitov. Postarat se o babičin hrob. Už nikdy se nevrátil. Byl pryč. Policie našla jeho tělo ležící na hřbitovním odpadu. Někdo ho střelil do hlavy.
Přišla jsem o dítě kvůli šoku co mi dala jeho smrt. Už nikdy jsem nepromluvila. Neusmála. Nemilovala. Jeho smrt mi vzala všechno. Zkončila jsem v blázinci.
Uškrtila jsem se 3 roky po jeho smrti. Mí přátelé a rodina mi nechali na hrob vyrít tyto slova:
"Drahá kamarádka, dcera a milující manželka." "Milovaní nemohou umřít, protože láska je nesmrtelná."
Konečně jsem se zase cítila šťastná. Byli jsme zase spolu. Tak jsem si přála.
Konec.
