Creepypasty

Černá kočka

Jmenuji se Anna Dubčová. Přestěhovali jsme se do Ruska, protože táta dostal dobře placenou práci. Byla jsem proti tomu, v Praze jsem měla spousta přátel a hodného přítele. Zato brácha David byl štěstím bez sebe. Jeho holka ho podvedla s jeho nejlepším kamarádem a byl čerstvě po maturitě, takže ho v Česku nic nedrželo. Snažila jsem se mámu přemlouvat, že můžu bydlet u tety Hany, ale zakázala mi to a tak jsem musela s nimi odletět do Ruska. Celou cestu v letadle jsem potichu brečela, nechtěla jsem otravovat ostatní cestující, ale jen bratra vedle sebe.

Skoro po 3 hodinách letu jsme konečně přistáli, vzali si naše zavazadla a nasedli do přistaveného taxíku. Byla zima, všude plno bezdomovců a bordelu. Věděla jsem, že jsem hledala jen to špatné, tak jsem se zkřivenou tváří mlčky jela do nového domova. Auto najednou poskočilo a řidič zanadával "Cyka!" zavrčel. Zastavil auto a šel se ven podívat co přejel. Vrátil se s klidným výrazem a řekl, že to byla 'jen' kočka. Zamrazilo mi. To je tady běžný?

Když auto opět nastartovalo, otočila jsem se na ležící kočku. Něco se mi nezdálo. Její bezvládné tělíčko se hýbalo do rytmu dechu. Divně, nepravidelně, ale hýbalo. Najedou se její hlava otočila a zaryla se do mě svýma zelenýma očima. Byla docela daleko, ale i tak jsem si jistá, že se pousmála. Její výraz se mi zabodl do paměti. Byl opravdu strašidelný a nechutný.

Dojeli jsme k opuštěnému domku na kraji lesa. Vylezla jsem z auta a nohou jsem zapadla do louže.

"To je vtip?!" Vřískla jsem. Bylo to tady odporné a strašidelné už od pohledu. "Myslím, že jsem tenhle dům viděla v hororu. Tady já spát nebudu!" Pokračovala jsem a vražedně se podívala na tátu.

"Anno, pár měsíců to tady musíme přetrpět. Až vydělám více peněz, přestěhujeme se do města a bude to super, uvidíš." Lítostně se na mě podíval. Chápal mě a já chápala jeho. Beznadějně jsem vydechla a s čvachtající nohou jsem si šla pro svoje kufry. Když jsem šla po schodech, propadla jsem se do schodů. Staré oprýskané a shnilé dřevo neudrželo nátlak mého těla. Bratr David se začal smát a pokřikovat, "Bečko, bečko. Neměla by ses tolik cpát!" 

Vražedně jsem se na něho podívala. Vyndala jsem si nohu z díry a všimla si, že mám botu od krve. Řízla jsem se do nohy. Dokulhala jsem se ke dveřím a zatáhla jsem za kliku. Dveře se otevřeli a já měla výhled dovnitř domu. Vybavení bylo staromódní do tmavě zelené barvy. Vyzařovalo to negativní energií. Horší už to být opravdu nemohlo, což se mi hned tentýž den v noci vyvrátilo.

Ležela jsem na posteli v pokoji, který se nacházel nejdál od ostatních. Chtěla jsem být sama. Jen já a moje myšlenky. Snažila jsem se usnout, ale pokaždé, když jsem zavřela oči, zjevil se mi pohled té přejeté kočky. Jak se mohla otočit, jak to vůbec mohla přežít, vždyť musela mít rozdrcené všechny kosti. Nechtěla jsem o tom přemýšlet, měla jsem z toho divný pocit a svíral se mi žaludek. Zavřela jsem oči a snažila jsem se myslet na všechno, jen ne na tu zatracenou kočku. Když už to vypadalo nadějně a cítila jsem jak upadám do klidného spánku, tak jsem zpovzdálí slyšela škrábání na okno. To mě okamžitě probralo a vyletěla jsem. Za oknem seděla černá kočka a její oči, jakoby svítili a koukali se přímo na mě. Byla to ona. Ten pohled. Její pusa se opět křivila do toho strašného výrazu. Zalapala jsem po dechu a otočila se. Škrábání opět začalo a já dělala že spím. Bála jsem se. Škrábání utichlo a já si potichu oddechla. Třeba se mi to jen zdá. Zachumlala jsem se do peřiny a zavřela oči.

Najednou jako by se postel pod něčím prohnula a já ztuhla. Neměla jsem sílu se otočit. Cítila jsem jak se na mě něco dívá. Můj tep se zrychlil, ať to bylo cokoliv, vědělo to, že nespím. Moje srdce bilo stále rychleji. Najednou jsem cítila něčí dech na svým krku. To už jsem nevydržela. Zalapala jsem po dechu a rychle se otočila. Kočka byla za oknem a usmívala se na mě. Praštila silně hlavou do okna a potom seskočila dolů. Čmouha rudé krve, kterou za sebou nechala kočka po tvrdém nárazu kapala pomalu dolů a já ani nevím jak, ale usnula jsem.