Herdyn

Kapitola 9. - Stěhování : 1. část

Nejvíc sexy obrázek na světě. Každopádně všechny (dva lidi) vítám u další kapitoly, která bude opět rozdělena na dvě části. Ta první bude spíše taková kecací a ta druhá bude hraničit s lehkým por-..ehm, ehm. Uvidíte. :D



Faktíky o Herďovi:
1. Platina (Bax) musel Herďovi dělat otroka na jeden den.
2. Už zase spadnul do Dia III.
3. Má rád houpání se na dřevěných koníkách pro děti.
4. Fotky na jeho intagramu, kde je mu vidět obličej dosahují přes 1k liků.
5. Má neskutečný talent zkazit tak krásnou hru jako je 'Ori and the Blind forest' tím svým neustálým nadáváním.
6. Pravděpodobně už nikdy nedohraje Dark Souls II.

„Vidíš ty boty? Bože! Ty musím mít!" Alex se nalepila na výlohu v nějakém obchodě s předraženýma hadrama a zírala na černé kozačky. Sakra kdo si v létě kupuje kozačky? A ještě k tomu na deseticentimetrových jehlách!
„Ali prosimtě. Už tak toho máme dost. David tu bude za chvíli a ty chceš jít vybírat další boty?" řekla jsem docela vážně. Jelikož moje nálada byla výrazně lepší jsem se ráno domlouvala s Alex, že půjdeme na nákupy. Ona mi totiž hned volala a omlouvala se, že se neozvala dříve a taky, jestli jsem v pořádku a blá blá blá. Teď už bylo půl druhé a za nějakých patnáct minut tu měl být její brácha. Oni totiž ještě potom jedou navštívit Alexinu a Dejvovu tetu.. no to je jedno.
„Víš jak vzácně se dostanu do tohohle božího obchodního centra?!" stála si za svým Alex. Jo, ona si ty boty prostě koupí.
„Byla si tu minulý týden." prokroutila jsem oči.
„Jo TÝDEN. Týden to je sedm dní. Víš jak je to dlouho?" štěkla na mě.
„No, tak jsme si ukázali, že umíme matiku. A teď buď tak hodná a konečně pojď." ušklíbla jsem se a ona po mně vrhla jeden nenávistný pohled. Musela jsem se zasmát. Ona je taková ta malá roztomilá holčička, která když něco chce, tak to prostě musí mít. Její rodina byla na druhou stranu ale bohatá, takže... Jako netvrdím, že my jsme na tom špatně, ale většina našich penězí šla do opravy a rekonstrukce baráku, takže teď už se za nic jiného neutrácí. Ještě totiž budeme předělávat sklep na pracovnu a taky koupelnu.
„Hele bude to jenom pět minut, fajn?" ani jsem skoro nepotřehla, že mi tohle Alex řekla a už vůbec jsem si nevšimla, že zapadla dovnitř do obchodu. Povzdechla jsem si a šla za ní. Byla u těch vysokých kozaček a hledala svoji velikost. Stoupla jsem si vedle ní a skřížila ruce na prsou. Alex se na mě otočila s botami v rukou a usmívala se od ucha k uchu.
„Jdu si je zkusit." řekla a zapadla do kabinky. Já jsem se opřela o stěnu a čekala na ni. Ach jo, cítila jsem se jako kluk, který čeká na svoji holku. Každou minutku jsem se dívala na mobil a kontrolovala, jestli už není tři čtvrtě na dvě. Alex vyšla a začala dělat nejrůznější 'pózy'. Na sobě měla minisukni a crop top. Já jsem měla jen kraťase s obyčejným trikem. Nejsem nějak náročná. Včera pršelo a dneska je horko. Jo, počasí nás trollí.
„Tak, co ty na to?" zeptala se mě stále pózující Alex.
„Em." prohlédla jsem si ji a zapřemýšlela. „vypadáš jako hodně drahá dě*ka." ušklíbla jsem se. Ona po mně jen vrhla jeden pohled a začala se prohlížet v zrcadle. Pokud si myslíte, že jsem na ni hrubá, tak nejsem. Jsem prostě jen upřímná. (hodně upřímná xDD)
„Hele já je beru. Beztak jsem známá bitch, tak se nikdo nebude divit." prhodila Alex. Musela jsem se zasmát. Mám ráda její přístup. Umí si udělat ze všeho srandu a nikdy není vážná. Teda SKORO nikdy. Hysterka je, ale tak... to už k takovým potřeštěným pakům jako je ona prostě patří.
Ali zaplatila a mířili jsme si ještě koupit něco k pití. Alex samozřejmě bubble tea -nebo jak se ta kravina jmenuje- a já jsem si koupila jen fantu. Normálně obyč fantu v plechovce. Postávali jsme před obchoďákem a čekali na našeho hrdinu, který se měl objevit každou minutu. Projížděla jsem si zprávy na mobilu a vyskočilo na mě upozornění : Nová zpráva od Pawel Mikeš. Přeletěla jsem zprávu očima a začala se hned usmívat.
„Hmmm, kdo ti napsal, že by nějaký klučina, že se tak culíš?" ozvala se Alex. Občas se mi zdá, že si hraje na kameru. Všechno monitoruje. Sakra na co si kupovat skryté kamery, když si můžete najmout ji?
„Em, to je..em. Víš jeden kluk. On je..kamarád." zakoktala jsem se. Do prčic! Ze mě asi dobrá mluvčí nebude.
„Fáákt? Tak Saminka nám má nějakého toho boyfrienda?" Alex se začala připitomněle usmívat a já jen prokroutila oči.
„Nech si to. Je to kámoš." jasně. Kámoš.
„Dělej! Kdo to je?!" typická reakce kamarádky. Mlčela jsem a zakroutila hlavou. Ne, nic jí neřeknu. „ale no tak Saminko. Saminečko. Znám ho aspoň?" zeptala se mě Alex a já jen tak nepatrně pokývla hlavou. „fajn, je vysoký?"
„To se mnou hraješ 'Hádej kdo?' a nebo co?" neodpustila jsem si poznámku.
„Takže je vysoký. Hmm, viděla jsem ho?" Alex je prostě neodbytná. Tak či tak jsem zase kývla hlavou. Najednou si dala ruku před pusu, div jí nespadl ten její bubble tea a vypadala, že je naprosto v šoku.
„Je to ten Heryn, že jo?" řekla docela dost hlasitě.
„Herdyn. A nemusíš to to tak řvát!" napomenula jsem ji.
„O můj bože. To si děláš srandu! Sakra, kdy?!" zeptala se šokovaná Alex.
„Nekřič tolik! Nevím, jestli je to 100% vážné." řekla jsem potichu.
„Takže jste se líbali?!" zeptala se Alex tentokrát už potiššeji.
„Možná." snažila jsem se znít neutrálně, ale moc mi to nešlo. Sakra i já sama jsem z toho byla stále vedle.
„No to si děláš p*del, ne? Dělej všechno mi řekni! Kdy jste se líbali?" cože? Jak mě prokoukla? To není fér! Pozvdechla jsem si, ale nakonec uznala, že jí to asi nemá cenu tajit.
„Včera, když jsem od vás šla, tak mě svezl domů autem a tam se to prostě stalo no.." pokrčila jsem rameny.
„Ty seš ale mrška! Mně si řekla, že si to stihla pěšky." ušklíbla se Alex.
„Promiň, když já jsem nechtěla, abys začala vyšilovat." řekla jsem.
„Já? Vyšilovat? Blázníš?!" Alex se zatvářila uraženě a já se na to jen ušklíbla. „fajn, promiň. Máš pravdu. I tak, moje kámoška a streamer nebo co to je.." řekla si pro sebe Ali.
„Nech si to prosím prozatím pro sebe, ano? Jak říkám - nevím, jestli je to úplně vážné." myslela jsem to smrtelně vážně. Jestli by to kecla a náhodou by se to dostalo k mým rodičům... otec by asi Herďovi vyhlásil válku.
„Fajn, fajn. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí." usmála se Alex, ale stejně si začala pro sebe říkat, že mám tejpka, co hraje hry...
Dejv měl malé zpoždění. Nic extra, jen pět minut. Mířil k nám a vypadal docela unaveně.
„Co se děje velkej brácho?" zeptala se ho Alex, když už byl blízko nás.
„Čau ségra. Ahoj Sam. Ále..jen jsem chvilku trčel v zácpě. Menší autonehoda, ale nic vážného." pokrčil rameny. Mohli jsme jít v pohodě domů pěšky, ale popravdě tahat Alexiny tašky není zrovna nejlehčí a navíc Dejv se nám nabídl, páč on je hrozně nadržený z toho, že má řidičák. Alex šla klasicky dopředu a já byla vzadu. Byla jsem zvyklá, že mi Herďa otevřel vždycky dveře a tak jsem pár sekund stála jen tak před autem než mi došlo, že mi dvířka nikdo neotevře. :C
Cesta nám trvala tak možná dvacet minut. Nic moc se nedělo. Však to znáte. Alex sem tam něco prohodila, Dejv se mě občas zeptal na něco k LoLku, za což ho Alex vždycky seřvala, protože ona tu hru nesnáší...
Vystoupili jsme z auta a já se rozloučila s Alex, která už byla celá natěšená z toho, až si vyzkouší nové hadry. Před vchodem do jejich poměrně dost velkého rodinného domku se otočila na svého bratra, který stál stále vedle mě před autem.
„Tak jdeš brácha?" zavolala na něj.
„Jo, jen mi dej vteřinku. Chtěl bych se ještě Sam na něco zeptat." zavolal zase on na ni. Docela mě to překvapilo. Zeptat? Alex se na něj podezřívavě podívala, ale pak nad tím mávla rukou a zamávala mi na rozlučku. Když za sebou zavřela dveře Dejv se na mě podíval docela s vážným výrazem.
„No, tak co si mi chtěl říct?" usmála jsem se na něj.
„No víš. Ehm, kamarádíme se už docela dlouho a ty seš hrozně fajn holka.." začal docela nervózním hlasem. Asi si řeknete, že jsem blbá, ale v té chvíli mi to vůbec nedošlo. Jen jsem se tak na něj dívala a čekala, co z něj vyleze. „jde o to, že od té doby, co tě Alex přivedla domů ses mi líbila. Si vtipná, přirozená, hezká a hrozně fajn kamarádka.." no nazdar. Kam tohle směřuje?
„Díky. To je od tebe strašně milé." usmála jsem na něj znovu.
„Jo, jo super, ale vlastně to není všechno." prohrábl si svoje černé vlasy Dejv.
„No, tak co je ta další věc?" zeptala jsem se.
„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli..jestli cítíš to samé, co já k tobě." řekl a mně došlo, co tím nejspíš myslí. Nechtěla jsem si to přiznat a proto jsem řekla nejlepší otázku na světě: „A to má být konkrétně co?" zeptala jsem se. V tu chvíli si mě k sobě David přitáhl, ale ne tak vášnivě jako Pawel (to sou jména tvl :D). Políbil mě lehce a jen krátce.
„Tohle Sam. Chci vědět, jestli bys se mnou chtěla být." zašeptal, když se odtáhl. Jestli jsem byla překvapená? Jo. A hodně. Sakra tohle nejde podle plánu! David nebyl zrovna kluk, který by mě přitahoval...nebo byl? Já jsem nad jeho vzhledem ani nikdy nepřemýšlela. Když nás Alex seznámila byl to 16letý kluk, který měl rozcuchané vlasy a připomínal mi nějakého emaře. Teď to byl vysoký sympatický klučina, který měl poměrně malé hnědé oči, ale za to výraznou bradu a rty. Jeho nos mi vždy připadal 'ženský' byl totiž docela drobný, ale i tak byl David poměrně hezký. Jen mi vždycky neseděly ty černé vlasy, které mu v jednom kuse padaly do tváře. Uvědomila jsem si, že stále mlčím a rychle jsem zamrkala očima.
„Ty jo. To bylo nečekané." šeptla jsem si pro sebe. Dejv se jen pousmál. Podívala jsem se na něj a zestmuněla. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že mě má rád. Jenže já jsem byla rozhodnutá..měla jsem jasného vítěze v mém srdci. Ale když tu tak přede mnou stál. Ach jo.
„Davide..jsi úžasný kluk, ale já mám...ráda někoho jiného." zašeptala jsem a sklonila hlavu. Nechtěla jsem mu říct něco na styl: "Jsi super kámoš, ale chodit bych s tebou nemohla." To by mě asi na místě zastřelil. Trochu jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. Vypadal...zklamaně.
„Aha..." řekl chladně.
„Promiň, já jsem nevěděla, že.." zadrhla jsem se. Co jsem mu měla říct? Že ho prostě nemám ráda? A nikdy jsem ani neměla? Kamarád ano, ale dál už ani krok.
„Ne, to je v pohodě. Myslel jsem si to. Uvidíme se později Sam." s tímhle odešel. Ani jsem mu nestihla odpovědět nebo jakkoli zareagovat. Povzdechla jsem si a uslyšela jak se silně zabouchl dveře. Sakra... proběhlo mi hlavou.

O týden později

Měla jsem výbornou náladu. Ráno jsem vstala ještě před devátou a už se nedočkavě chystala na dnešní sraz s Herďou. Včera mi totiž psal, jestli bychom se mohli sejít a pokecat si. Za tenhle týden jsme se moc neviděli. Vlastně jsme se neviděli vůbec. Jen jsme si občas povídali přes Skype. Nemám mu to za zlé. Každý má někdy rušný týden. Já jsem se snažila trávit čas s Alex, Petrem a...nemůžu říct i s Davidem, protože ten se s námi přestal tak trochu bavit. Nebo spíše se mou. Pokaždé, když jsme spolu mluvili bylo to takové divné..chci říct že to bylo na styl: "Čau, jak je? Dobrý a ty?" Pořád jsem z toho byla trochu smutná, ale rozhodla jsem se, že se tím aspoň dneska nebudu nechávat rozptylovat. Navíc to není moje chyba. Nemusí se chovat jako idiot jen proto, že jsem mu řekla 'ne'. Sakra vždyť je tolik jiných holek! Jenže i tak to nemění nic na tom, že jsem si rozhádala nejlepšího kamaráda...
Seděla jsem v kavárně, kde jsme měli sraz s Pawlem. Měla jsem na sobě sukni a opět obyčejné tričko. Vlasy jsem si vyžehlila, i když vím, že si je tím ničím. Jenže já jsem dneska chtěla zářit. Jde o to, že jsem si je během tohohle týdne nechala tak trochu přebarvit. Nic extra. Mluvila jsem přece už o tom, že uvažuju o blond konečkách, ne? Nedočkavě jsem vyhlížela mého milovaného Herďu, který tu už měl být. Po chvilce jsem ho uviděla jak zadýchaný míří ke mně. Měl na sobě černé tričko a džíny. Vlasy už měl poněkud delší a měl je rozcuchané. Sexi jak se patří.
„Ahoj. Omlouvám se, že jdu pozdě." řekl provinile Herďa.
„Ahoj, to nevadí, hlavně, že jsi tu." usmála jsem se. Přišla k nám obsluha a zeptala se, co bychom si dali. Herďa si dal jen kávu a já čokočíno.
„Tak, o čem jsi to chtěl mluvit?" zeptala jsem a upila si mé lahodné čokolády.
„No, víš... S Baxem a Wedrym jsme občas mluvili o tom, jaké by to bylo, kdybychom žili pod jednou střechou a..ačkoli to ani jeden z nás nečekal, tak se stěhujeme do společnéhod domu." řekl Pawel a mně tím docela zaskočil. Tak tohle jsou dvě dost překvapivé zjištění za tenhle týden. Co přijde dál? Matka je znovu těhotná? Fajn, asi přeháním.
„Aha. Tak, to je..bezva. Kde budete bydlet?" zeptala jsem se a pokusila se nahodit co nejmilejší úsměv.
„Na kraji Třebíče (do Prahy je poslat nemůžu :C :D)...docela dost daleko od mého současného domu. Už máme podepsané papíry, i zaplacený první nájem, ale jsme tam jen v pronájmu, takže kdyby něco můžu se kdykoliv vrátit. Nezlobíš se, že ne?" poslední větu Herďa řekl docela s obavami.
„Co? Já? Vůbec! Vždyť je to..skvělé. Přeju vám to." usmála jsem se. Tři chlapi v jednom baráku? To zní zajímavě.
„Díky, ale popravdě je to náročné. Celý tenhle týden jsme jen jezdili po obchodech a všechno vybavovali. Zítra budu stěhovat svoje věci" Herďa zněl docela vážně, ale i unaveně. Popravdě to bylo zvláštní..já ho znám především ze streamů, kde je prostě takový... no vy víte.
„Už zítra?" fňukla jsem.
„Ano. Ale neboj, budu za tebou jezdit jak jen to bude možné." usmál se na mě Pawel a vzal mě za ruce. No bezva, takže teď zním jako nějaká žárlivka, co ho potřebuje mít furt u sebe. Popravdě mi to nijak nevadilo. Jen to je prostě šok.
„Hele, neříkal si náhodou, že zítra budeš stěhovat?" zeptala jsem se po chvilce mlčení.
„Jo, to říkal. Budu stěhovat věci do ložnice, počítač, ale asi sám, protože Bax s Wedrym budou s největší pravděpodobností ještě dokupovat pár věcí."
„Bezva, pomůžu ti." usmála jsem se. Jestli si myslí, že to nechám jen tak, tak je sakra na omylu.
„Cože? Ne! To není potřeba. Je to náš byt a já nechcu, abys sis hrála na stěhováka." ušklíbl se na mě Herďa.
„Ale nech toho, hrozně ráda ti pomůžu a navíc..když jsi říkal, že ti dva nebudou doma." trochu provokativně jsem se usmála. Očividně to na něj zabralo, protože si povzdechl, ale přikývl.
„Dobře. Budu to stěhovat od rána, takže... kolem desáté bych pro tebe zajel." řekl Pawlík.
„Tak jo. Budu na tebe čekat u hřiště." usmála jsem se. Takže zítra budu pomáhat Pawlovi se stěhováním.
„Mimochodem, už jsem ti říkal, že jsem spíš na blondýny?" ušklíbl se Herďa a podíval se na moje blond konečky. Trochu jsem se začervenala. Tohle bude ještě hodně zajímavé...

2620 slov! yey! :D Doufám, že další part pobavil. Další kapitola bude trochu akčnější, slibuju. O:) Jinak nějaká hezká recenze? :3 :D