Tajemství minulosti [HP FF]✔

1. kapitola

,,Děti! Jdeme na hřiště!" křikla na své děti jejich matka a sešla dolů ze schodů.

,,A musíme? Nechceš nám radši říct další část tvého napínavého příběhu?" objevil se vedle ní Scorp a začal žadonit.

,,Ne. Nesmíme usnout na vavřínech. Musíte také chodit ven," poučila je. Konečně k nim přišel Draco s Lay.

,,Ale my nechceme jít vén!" křikla malá holčička popuzeně a odběhla do obývacího pokoje. Její otec se za ní rozběhl a popadl ji do náruče. Zatočil s ní ve vzduchu a se smíchem ji položil na zem.

,,Když teď půjdeš bez odmlouvání, maminka vám večer poví další část," zašeptal jí nepatrně do ucha. Jeho dcera na něj mrkla, popadla ho za ruku a už ho táhla ven. Došli před domovní dveře.

,,Tak jdeme rodino," zavelel otec, hlava rodiny. Vydali se tedy společně na jedno z místních dětských hřišť. Lay se Scorpiusem okamžitě obsadili houpačky.

,,Mamí? Rozhoupeš mě?!" křičeli jeden přes druhého. Jejich rodiče k nim s úsměvem přišli a jemně do nich šťouchali. Nechtěli je rozhoupat moc, ale tak přiměřeně.

,,Scorpí? Půjdem na pískoviště?" po chvíli je to přestalo bavit a museli si hrát zase jinde. Během dne prostřídali všechno snad třikrát. Utahaní padli svým rodičům k nohám. Museli je vzít do náručí a odnést je domů. Nebyli by to však kouzelníci, kdyby nazašli do nějaké temné uličky a odtamtud se nepřenesli.

Objevili se v dětském pokojíku. Položili svá zlatíčka do jejich postelí a vyzuli jim boty. Kouzlem je převlékli a pořádně zabalili do peřiny. Políbili je na čelíčka a chystali se odejít.

,,Něco jste nám slíbili," zamumlalo ospale děvčátko. Sice bylo unavené, ale rozhodlo se přemoci. Chtěla vědět, jak to pokračuje. Nemohla se dočkat. Draco si povzdechl a povzbudivě se usmál na Lucy. Vrátili se zpět a usadili se na postel. Chlapeček se zvedl a přidal se k nim.

,,Dobrá tedy, ale dnes jen kousek," varovala je a přemýšlela, co jim poví dnes. Usoudila, že nejlepší bude začít úplně od začátku.

,,Když mi bylo jedenáct, přilétla sova, která mi donesla dopis z Bradavic. Všichni kolem mě se radovali, ale já ne. Věděla jsem, že nastupuji do stejného ročníku jako Harry Potter, úhlavní nepřítel vašeho dědečka.

Všichni ode mě očekávali, že na něj budu zlá, hnusná a podlá. Neudělala jsme to. Byl to přítel mého bratra, nemohla jsem to udělat.

1. září jsem nastoupila do Bradavického expresu a vydala se na dlouhou cestu do Bradavic. Měla jsem naději, že potkám svého bratra. Vystoupili jsme na nástupišti v jedné kouzelnické vesnici, která se jmenovaja Prasinky. Svolával si nás veliký obr Hagrid a vzal nás na loďky, ve kterých jsme obepluli celý ten velkolepý hrad. Jela jsem společně s vaším otcem.

Před branami na nás čekala profesorka Mcgonagallová, ředitelka nebelvírské koleje. Dala nám základní instrukce a vedla nás k Velké síni, kde se konalo zařazování. A právě tam jsem ho poprvé uviděla. Svého bratra Freda. Seděl u zmijozelského stolu a smutně se díval na Weasleyho. Bodlo mě u srdce. Tak moc jsem ho chtěla mít u sebe, aby mě chránil a já zase jeho.

Osud si to však nepřál a rozdělil nás. Němě jsem na něj zírala a zakopla o své vlastní nohy. Kdyby mě tehdy nezachytil Potter, způsobila bych si hned první den školy obrovský trapas. Do školy jsem nastoupila s falešným příjmením Sibley, tudíž mě vyvolali až ke konci seznamu.

Přišla jsem ke stoličce a usadila se na ni. Nasadili mi na hlavu ošuntělý klobouk. Začal ke mně promlouvat. Jeho slova si pamatuji dodnes.

Ve tvé moci spočívá převeliké tajemství,
můžeš spasit, či zničit svět,
Kterou cestu si vybereš?
Osud ti dal možnost volby,
dobro by tě uvítalo, však zlo si tě žádá,
Kam tvé srdce táhně tě nejvíc?
Ach ano, k tvému bratrovi...hm dobrá tedy,
snad si zvolíš správně, ale pro tento moment a po zbytek celých sedmi let se tvou kolejí stává Zmijozel!

Poslední slovo zakřičel a zmijozelský stůj začal tleskat. S pyšným úsměvem jsem odkráčela za nimi a vmáčkla se na místo vedle Fredieho. Ani si mě nevšiml. Zabolelo to. Snažila jsem se získat jeho pozornost, ale ignoroval mě. Celou hostinu jsem zarytě mlčela a neměla se ke slovu, jako bych ztratila pomětí o tom, jak mám začít.

Ten den jsem poznala, že domácí skřítkové jsou ti nejlepší kuchaři. Upekli velmi výtečné kuře. Dokázali mě nasytit a to se jen tak někomu nepovede. V tenhle okamžik jsem získala dobré i špatné zkušenosti. Některé mě poznamenaly dodnes a jiné mi přinesly nové odhodlání. Odhodlání získat svého bratra zpět, ať to stojí, co to stojí.

Zrodil se můj plán. Plán dcery Pána zla, Lucy Riddle, která se tak lehce nevzdává. Profesoři nademnou žasli. Měli podezření, ale dlouho dobu mi nic nedokázali, tedy až do jednoho osudného dne, kdy se vše pokazilo, ale o tom až zase jindy. Nyní nastal čas jít spát, prozkoumat neprobádané kouty říše snů," zašeptala a usmála se na své podřimující miláčky.

Vytáhla jim přikrývku až pod bradu. Políbila je na čelíčka a vydala se společně s Dracem pryč. Zastavila se u dveří a vypínačem zhasnula světla.

,,Dobrou noc, miláčkové," zašeptala a zavřela dveře. Přešla chodbu a otevřela pro změnu dveře do jejich ložnice.

,,Krásně si to převyprávěla," zašeptal jí blonďák do ucha.

,,Bojím se, jak zareagují na ty zlé věci z naší minulosti," na sucho polkla a otočila se tváří v tvář svému manžílkovi.

,,Neboj se. Oni vše pochopí. Nebáli by se nás. Ví, jací jsme," uklidňoval ji.

,,Já vím, ale i tak. Vraždy se nedají odčinit," zamumlala sklesle.

,,Neměla bych to raději vypustit?" obávala se nadále.

,,Musí to vědět všechno. Udělali jsme to pro dobro lidstva, na to nezapomínej," objal ji kolem pasu. Líbnul ji do vlasů a začal ji konejšivě hladit.

,,Názor nezmění. Když budou znát všechno, pochopí to,"

,,Snad máš pravdu. Neumím si představit, že by s námi už nikdy nepromluvili," zabořila si hlavu do jeho košile.

,,Určitě. Vraždy jsou neomluvitelné, ale bylo to v sebeobraně," konejšil ji a pohlédl jí do očí.

,,Ano, ale vražda je nejhrůznější čin. Víš, jak moc jsem za to otce odsuzovala. Co když i oni odsoudí nás?"

,,Neudělají to,"

,,Jak to můžeš vědět?"

,,Mé otcovské pudy mi to říkají. Dali jsme jim vše, co jsme mohli. Je rozdíl mezi námi a tvým otcem. On se o tebe nestaral," vysvětlil svou myšlenku.

,,Možná máš pravdu. Měli by znát minulost se vším všudy," rozhodla se definitivně.

**********

nová část :) co myslíte, má cenu pokračovat?

za každé přečtení, vote či koment budu moc ráda :)

mějte se pěkně:)

-K