Doll In A Cage

Služebnictvo za všechny prachy

Sedíc v koutě a přihlížející tomu co se Černý anděl chystá udělat démonovi.Co se pokoušel o něco né moc příjemného.Nebylo to poprvé ani naposled co jsem zatoužila po krutém trestu.
Černý anděl přišlápl démonovi ocas a střídavě se díval na mě a na něj.Zastavil se u něho zatím co se snažil dostat zpět podpostel.Přestala jsem plakat a už jenom zvlykala.Zahleděl se před sebe a promluvil na démona.

"Co si myslíž že děláš ty špinavá ještěrko ?" Pronesl chladně a roztáhnul velká černá křídla.
"Tsss.Tahle čisťoučká holčička by si zasloužila trochu pošpinit...." Odpověděl vísměšně démon.
"Měl bych tě zabít.Ale to by byla moc velká laskavost.Osobně bych ti utrhl křídla a ruce.Jako mušce."
"Ale-ale to neuděláte !" Řekl vystaršeně a zadíval se na něj.
"Ne.Dnes ne.Ale jestli se pokusíš o něco podobného.Viskatruju tě a stáhnu z kůže.Rozumíš ?!"
"A-ano pane !"

Sestoupil z jeho ocasu a démon bez jakých koliv řečí zmizel ve stínu postele.To už jsem měla tvář celou suchou.Černý anděl přistoupil ke mě.Snížil se na mojí úroveň.Strhnul mi ruce z obličeje.Chytil mě za bradu a přitáhnul si mě.Otáčel mi hlavou jako by se chtěl o něčem přesvědčit..Červené oči se zaměřili na mě.

"Seš moc měká.Jestli tu chceš přežívat takhle čistá,tak se trochu pochlap."
"J-já že jsem měká ?"
"Oh,víborně.Možná nejsi tak neschopná jak jsem si myslel." Pronesl vísměšně a pustil mi tvář.

Jeho urážka se mě dotkla.Nevím zda jsem mu chtěla ukázat opak nebo se aspoň pokusit zdrhnout.Ostrčila jsem ho od sebe a vyskočila ze země.Dveře kterými přišel byli stále otevřené.Vyběhla jsem z nich a běžela dlouhou chodbou.Chodba nevedla skoro nikam.Asi po pár minutách běhu chodbou jsem ucítila dech za krkem a uslyšela jeho hlas.

"Hlupačko !"

Zakopla jsem o vlastní nohy a upadla.Sehnul se ke mě a uchopil mě za krk.Přitiskl mě na stěnu.Marně jsem třepala nohama ve vzduhu a snažila se odtlačit jeho ruku.Pomalu jsem cítila jak se jeho tlak přenáší na můj krk.Jeho pevný stisk se změnil na škrcení.Snažila jsem se ho smutným pohledem donutit aby mě pustil.Ale věděla jsem že mě zabít nesmí.Nebo aspoň pro tento čas ne.Jinak by nezískal nic.

"Kam si myslíš že jdeš ?"
"P-us-ť,pr-os-ím." Řekla jsem posledním dechcem.
"Jak je libo."

Pustil mě na zem.Ležela jsem na koberci a snažila se popadnout dech.Pokusil se sehnout ke mě ale to už jsem se po koberci šoupala pryč od něj.Protože,zabít mě nemůže,ale o mučení nebo trestech nebyla řeč.Proto jsem hned začala být vděčná za jeho "laskavost" že mě ještě nepraštil nebo nekopl.Možná bych se taky mohla začít chovat více normálně než změní názor.Pomalím krokem se ke mě rozešel.Ještě chvilku jsem se sunula ale pak jsem to vzdala.Před obličej jsem si dala lokty a doufala že zmizí.Ale to se nestalo.

"Co myslíš že ti teď udělám ?"
"Zbijete mě ?"
"Smůla,dívky nebiju.Tedy pokud si v to doufala."
"Ne.To ne."
"Ale máš štěstí."
"Štěstí ?" Stáhla jsem ruce tak abych na něj viděla.Je přeci slušnost se dívat do očí tomu s kým mluvíte.
"Ano,jelikoš je jasné že tě nemůžu věznit jako zvíře.Tak se k tobě začnu chovat jako k člověku." Opravdu ?
"To nechápu." Oznámila jsem mu.
"Jednoduše sis u mě šplhla.Ale zase nečekej že se k tobě budu chovat jako k princezně." Otoči se a dal se k odchodu
"To jsem ani nikdy nechtěla." Zabručela jsem do kolen.Otočil se na mě a pousmál se.

Nechal mě sedět v chodbě.Nedokázala jsem nijak pochopit proč mě nezamknul znova do kopky odkud jsem přiša.Až teprve když zmizel v jednich dveří jsem se postavila na vlastní nohy.Už jsem nebyla tak moc vilekaná.Přišlo mi že nademnou spoň trochu má ochranná křídla.Nejspíš to byla jenom doměnka ale donutilo mě to k úsměvu.Bosíma nohama jsem doběhla ke dveřím vekterých zmizel i on.Najednou jsem se ocitla ve velké hale.Nejspíše vstupní,řekla bych.Podlaha byla tak studená a všechno tak velké.Byli slyšet i moje vlastní kroky a to jsem boty stratila v hustém lese.Vyběhla jsem jedno ze schodišť které se stjně nahoře spojovalo a dala se do prava.Chodby byli tak neskutečně dlouhé ale ani jedna nebyla podobná jiné.Proto pro mě bylo jednoduché se zorientovat kde to vlastně jsem.Z jedné z místností jsem se linula krásná hudba klavíru.Jelikoš mi zvědavost nedala tak jsem doběhla ke dveřím a otevřela je bez zaklepání.Pokoj byl prázdný a u klavíru neseděl nikdo.Mebyl to celkem velký pokoj než na který jsem byli zvyklá.Na velké posteli leželo oblečení s lístečkem.Nebyla jsem si jistá zda je to pro mě nebo pro někoho jiného ale stejně jsem si lísteček vzala