Kapitola 7.

105 9 2
                                    

V noci jsem se "potichu" vyplížila z pokoje, doufaje, že si pamatuju, kde ta knihovna. Naštěstí jsem ji našla hned na poprvé, takže žádné noční běhání po Centru se neuskutečnilo.

Horší bylo, že jsem to místo, kde jsme se propadli, hledala půl hodiny a po zjistění, že se díra zecelila, jsem se vydala zpátky.

Najednou se ozvala rána jak z děla a potom takový ten táhlý zvuk, jako když na zem pustíte umm hrnec?

"Já ty debilní hrnce nenávidím!" Zakřičel nějaký hlas a já v něm poznala Laru. Šla jsem po zvuku a asi po dvou minutách jsem uviděla Laru v županu, jak sedí za gigantickou hromadou hrnců, přes který ji pomalu nebylo ani vidět.

"Laro? Co tady děláš?" "Ellie? Já tady umývám hrnce, tátovy. A ty?" No Ellie, zapoj mozek a vymysli vhodnou výmluvu. "Já? Jsem to, no, náměsíčná." Byla to sice hodně chabá výmluva, ale Lara vypadala, že mi věří.

"Nechceš pomoct?" Zeptala jsem se. "Nemusíš jestli se ti nechce, pochopím to, myslím, že málokomu se chce v jednu ráno umývat hrnce." "To je v pohodě, ráda pomůžu." Řekla jsem.
A tak jsme se v jednu ráno pustily do mytí obří hromady hrnců.

Vypadalo to, že když jsme na to dvě, tak to půjde rychle, ale protáhlo se to do půl třetí ráno. "Konečně." Vydechla jsem úlevně, když jsem domyla a utřela i ten poslední hrnec. Všechno bylo vyleštěné a doslova se to blyštilo, takže jsme nakonec byly s výsledkem svojí práce spokojené.
++++
Následují dva dny se absolutně nic nedělo, nic o Jane jsem nezjistila a to co se stalo Chanel taky ne.

Zrovna jsem se snad už po sté znuděně procházela zahradou, když jsem uslyšela něco jako kočičí mňoukání. Zase se mi něco zdálo, to bude tou nudou.

Zrovna jsem došla k fontáně a když jsem zjistila, že jsem tu teprve deset minut, rozhodla jsem se, že si celou zahradu projdu ještě jednou. A zase. Zase to mňoukání. Vycházelo to zpoza keře, tak jsem si řekla, že nic za zkoušku nedám.

Odhnula jsem pár větviček a uviděla to nejroztomilejší zvíře na světě. Byla to kočka. Kulila na mě svoje velikánské modré oči a žalostně mňoukala. Nechala jsem ji ať si očichá moji ruku a pak si ji pohladila. Okamžitě jsem si ji zamilovala. Možná to bylo zčásti způsobeno tím, že mi mamka žádné domácí zvíře nepovolila.

Vzala jsem si ji do náruče a ona mi olízla nos, tím bylo u mě rozhodnuto, nechám si ji. Vydala jsem se po cestě, s kočkou v ruce a usmívala se. A zase jsem někoho málem srazila. Už zase.

"Kruci, Tourová dívej se někdy kam jdeš." Ten tón se opravdu nedal zapomenout, takže to byl James. "Promiň." Řekla jsem a pořád hladila kočku v ruce.

"Kde jsi ji vzala?" "Vzala? Našla jsem ji. Tam." Řekla jsem a ukázala směrem k tomu keři. "Hádám, že si ji hodláš nechat." "Ty jo, nepovídej. Jasně, že si ji hodlám nechat. No dívej jak je roztomilá."

James s výrazem: "Ježiši dyť je to jenom kočka", zakoulel očima. "No jo, je." Jako by mě snad nechtěl urazit, nebo co. "Má nějaký jméno?" "Zatím ne, ale něco určitě vymyslím. Za dvacet minut je oběd, tak já už asi půjdu." Řekla jsem a vyrazila směrem k jídelně. "Ahoj." Křikla jsem přes rameno a odpovědí mi bylo jenom: "Hmm."

Bůh ví proč mě to trošku zamrzelo, ale nehodlám si tím zatěžovat hlavu.
++++
Konečně jsem doběhla do svého pokoje, kočku dala na postel a vyčkávala ještě pět minut, které jsem zabila tím, že jsem si na netu projížděla jména pro kočky, bohužel se mi nic úplně nezamnlouvalo.

Už jsem se chystala jít, když vtom jsem měla ten pocit, že se dostanu do nějaké vidiny. A skutečně.

Jane zrovna vylézala oknem a když seskočila na zem, rozběhla se jako o život, zabijáci po ní stříleli jako šílení, ale ona se naštěstí všem střelám vyhla.

"Chyťte ji! Postřelte ji! Hned!" Křičel jeden z nich, nejspíš jejich vůdce. Jako by se stalo. Někdo vystřelil a Jane kulka prolítla skrz na skrz nohou. Jane ječela a já jí chtěla jít pomoct, ale musela jsem toho vidět víc, abych mohla určit, kde je.

V dálce byli vidět zabijáci a chvilku to vypadalo, že tam zůstane ležet na zemi a nechá se zajmout, a nebo ještě hůř zabít. Ale ona vstala, vstala a po jedné noze "běžela" dál. Všimla jsem si, že zrychluje a rána se jí pomalu hojí. Už běžela skoro normálně, ale pak...

Ozvala se rána a dvě kulky jí prolítly hrudníkem, naposledy se odrazila a dopadla na zem v bezvědomí, s kaluží krve pod sebou. A ja to místo poznala, tam jsem našla tu kočku. Musím jednat. Rychle.

Zahnala jsem vidinu a rychle se rozběhla do Chloeinina pokoje. Zaklepala jsem na dveře a z návalu strachu málem sama omdlela. "Dále." Ozvalo se zevnitř.

"Chloe, prosím, vím kde je Jane, musíme rychle k ní schytala tři kulky. Je u fontány." "Jsi si jistá?" "Jo!" Zaječela jsem. "Tak jdeme!" Běžely jsme po schodech do jídelny. Všichni tam seděli a úplně v pohodě kecali. "Lidi všichni běžte k fontáně v zahradě, hned! Je tam Jane a hrozí, že umře!" Zakřičela Chloe a všichni doslova vystřelili směrem k fontáně.

Běžela jak nejvíc to šlo. Všechno je to moje vina. Tohle by se vůbec nemuselo stát, kdybych se uměla líp soustředit. Možná kvůli mě umře!

Doběhla jsem tam. Jane ležela v kaluži o velikosti půl metru, vůbec se nehýbala a to nejhorší, vůbec nedýchala! Dominique už u ní seděla a snažila se jí uzdravit, ale rány se vůbec nehojily.

Nic horšího jsem snad za celý svůj život neviděla. Do očí se mi nahrnuly slzy, ještě nikdy jsem nikoho neviděla umírat a teď tu musím jen nečině stát a dívat se na to. "Nezabírá to!" Zakřičel Tyler. "To znamená." Řekla zděšeně Lucy. "Že je definitivně mrtvá!" Dokončila za ni větu Clara.

A bylo to tu. Zemřela a můžu za to já! Totálně jsem se rozbrečela a klesla na kolena. Stejně jako většina ostatních, kteří ještě neklečeli.

Po asi 15 minutách jsme odstoupili, kromě Dominique, která se Jane stále snažila uzdravit, i když věděla, že to nemá smysl.

Nikdo zrovna nedával pozor, ale já měla pocit, jakoby se Jane nadechla. Přelud. Ellie, zase se ti něco zdálo, snažil se mě můj mozek donutit myslet racionálně. A znova. Teď už jsem to opravdu viděla.

Přiběhla jsem k Dominique. Zase jsem to viděla. Nadechla se. "Ona?" Zeptala zeptala jsem se Dominique.

"Ano, dýchá."

Ahoj, moc děkuji za božský 400 readů. Jste úžasní.❤ Doufám, že se vám kapitola líbila. A to s těma hrncama bylo pro moji kamarádku Kiki, takže to berte s rezervou😂. Jinak, co si myslíte, přežije to Jane? A jak to bude mezi Ellii a Jamesem?
Hezký večer přeje Nikou 🔱✨🌌

Společnost třinácti Kde žijí příběhy. Začni objevovat