New love [Drarry] ✔️

♥

Harry seděl ve společenské nebelvírské místnosti nad knihou s lektvary a připravoval se na test s profesorem Snapem. Po hodině učení to vzdal a začal přemýšlet o něm. O blonďatém chlapci s modro-šedýma očima, se kterým se už od začátku školy nenáviděl. Pořád si dělali naschvály a ponižovali se navzájem, ale co když to tak Harry nikdy nemyslel? Co když k němu něco cítil? Pokaždé, když kolem něho Draco prošel, Harry znervózněl. Bavilo ho mu dělat naschvály, bavilo ho vidět Draca naštvaného a rozzuřeného. Musel ho vidět. Hned, teď. Harry popadl knihu na lektvary a zašel si do pokoje pro hůlku a neviditelný plášť, přeci jen, byl už večer a šel do cizí koleje, kde neměl co dělat. Plášť si přehodil přes sebe. Prošel kolem obrazu Buclaté dámy a šel do zmiozelské koleje. Měl štěstí, že nemusel ani za obraz, ke kterému stejně neměl heslo. Draco byl na chodbě, přesněji seděl na chladné podlaze. Harry se k němu přiblížil blíž, chtěl vědět co zrovna on, někdo jako je Draco, dělá tady. Zdálo se mu to, nebo Draco brečel? Harry přišel až k němu, Draco měl hlavu v dlaních a opravdu brečel. Tenhle pocit Harryho užíral, chtěl mu pomoct, chtěl vědět, co se mu stalo a taky ho chtěl obejmout, ale nemohl a on to věděl. Draco ho nenáviděl, a kdyby zjistil, že ho viděl, jak brečí, nenáviděl by ho ještě víc. Věděl, že s Dracem nemůže být nikdy pár, sice ho Harry miloval, ale on mu tyto city neopětoval. Po chvilce Harryho přemýšlení, ho vyrušil jeho hlas. „Odejdi pryč, Harry" jak věděl, že je tady? A jak věděl, že je to zrovna on? Sundal si tedy neviditelný plášť a zeptal se ho na to. „Jak víš, že jsem tady?" bylo mu to divný. „Poznám tě, podle vůně." Draco si utřel slzy, které mu před chvílí tekly z očí. „Co se ti stalo? Proč si brečel?" Sebral jsem tedy odvahu a zeptal se ho. „Zmiozel se dozvěděl, že jsem se zamiloval" trhlo ve mně, on je zamilovaný? „A to je špatný?" Draco se nadechl a pokračoval. „Jo, protože jsem se zamiloval do tebe." Podíval se mi do očí a já se nemohl ani nadechnout. Myslel to vážně, nebo si dělá jenom legraci, jako vždycky? „Myslíš to vážně Draco? Opravdu si do mě zamilovaný?" Nedalo mi to, prostě jsem se musel zeptat. Draco na to nic neřekl, přiklonil se ke mně a přitiskl své růžové rty na ty mé. Bylo to tak jemné a krásné. Když se odtrhl, podíval se mi do očí, jako by v nich něco hledal. „Taky tě miluju Draco." Přitiskl jsem si ho zpátky k sobě a polibek začal na novo.

Další den jsme měli s Dracem poslední hodinu spolu, písemka se Snapem. To dopadne, a taky že jo, celou dobu jsem myslel na něho. Na mého přítele. Na kluka, se kterým jsme se vždy nenáviděli, už od mala a teď je z nás pár. Pár, to slovo, které jsem myslel, že společně s Dracem nespojím. Je to úžasný pocit. „Máte posledních pár minut do konce testu. Dokončete poslední otázku a položte mi testy sem, na stůl" ukázal na hnědý dřevěný stůl Snape. Bezva... nemám v testu ani čárku. Rychle jsem zaškrtal pár kolonek a test odevzdal. Počkal jsem před dveřmi na Draca a šli jsme ruku v ruce na oběd.

Snad se vám bude můj Drarry příběh líbit. Budu ráda za hodnocení a komentáře :) ♥