Say Hello

~5~

Na obrázku Katty ^^

Do školy musím jezdit autobusem. Je to hrozný,nesnášim autobusy a všechno. A to jezdí jenom dvakrát za hodinu. Bože. Nejsme zase tak daleko od civilizace. Nesnáším to tady. Doufám,že zase budem žít normálně,protože to nezvládám. Psychcky.

Díky bohu autobus jsem stihla. Sedla jsem si hned za řidiče,vyndala si sluchátka,zapojila je do mobilu a začala sem poslouchat písničky. Vždycky mě to uklidní.

Když sem konečně vylezla z busu,byla jsem celá rozlámaná. Jak já nesnáším autobusy.
Zastávka je 20minut od školy. Další chůze.
Konečně sem dorazila do školy. První hodinu je biologie. Sedla sem si do zadní lavice u okna,abych měla co dělat při hodině.

Po hodině jsem šla ke skříňce,abych si vzala učebnice na další hodinu.
"Čau" vzhlédla sem,abych zjistila kdo to je. Hmm. Brácha od Jessici. "Nazdar" odpověděla sem nepřítomně.
"Nechci radit,"
"Tak neraď" odsekla sem.
Protočil očima. "Měla by ses zas normálně bavit s Clarou a Kat. Jsou to fajn holky. Nestli ti nepadla do oka segra,tak okey. Ale přestat se bavit se svýma kámoškama? To ne divný"
Upřela jsem na něj svůj pohled. "Hele...není to tak jak to vypadá..prostě..nemůžu..jasný? A nepotřebuju toje rady." zavřela sem skříňku. "Až se budu chtít s nima bavit tak pudu." s tím jsem odešla. Celou cestu jsem na zádech cítila jeho pohled.

Poslední hodina. Konečně. Je to tady k nevydržení. Za chvilku zvoní. Začala jsem si v hlavě odpočítávat poslední minutu do zvonění.
Když konečně zazvonilo vydala jsem se na oběd. Špagety. Mňam. Ty tu umí vážně výborné.
Sedla jaem si do zadního stolu a pustila se do jídla.
"Lidi,tomu neuvěříte!" vykřikl Adam. Nejoblíbenější a nejhezčí kluk na škole. Můj bývalý. Rozchod s ním mebyl zrovna příjemný.
Všichni k němu obrátili své pohledy. "Tak nás nenapínej" zaječel někdo. Uculil se a spustil. "Všichni víte,že se naše star školy posledních pár dní chová divně." A doprdele pomyslwla sem si. Jak to ten idiot zjistil takhle brzo?
Jídelnou projelo souhlastné zašumnění. Rozhlédla sem se po jídelně. Nikdo si mě nevšiml. Ale kdybyxh se teď zvedla nebylo by to dobrý.
"Zjistil jsem proč" kouknul se na mě a na tváři se mu vytvořil povýšený úsměv. Já ho vraždila pohledem.
"Její fotr skončil v kriminále za podvody,firma zkrachovala. A díky fotrovi a jeho půjčkám se museli odstěhovat z baráku. Plus. Prodali jí auto,zatímco její máma ho má. A star musí jezdit autobusem" všichni jakoby oněmněli. Potom začali jídelnou projíždět rozdílné názory. "Konečně!" "To jí patří" " To si zaslouží mrcha" "Chudák holka.." "Ikdyž ji nemám ráda tohle ai nezasloží" "Rodiče si holt nevybíráme"

"Nechceš se k tomu nějak vyjádřit?" podíval se na mě a vzápětí celá jídelna.
"Jo" řekla sem a rozédla se po celé jídelně. Vzala jsem tác a zvesla se. "Chci říct jen dvě věci." Zadívala jsem se okolo sebe. Potom sem se zadívala tomu idiotovi do očí. "Si idiot," pár lidí se rozesmálo. "A za druhý. Nikomu do toho nic není. Taky se vám neseru do života." všechny sem sjela pohledem a odešla. "Ještě sem neskončil" zařval Adam,když sem byla skoru pryč. "Omyl,my sme skončili" odešla sem. Jak já ho nesnášim. Je to idiot. A kvůli tomu idiotovi teď pravděpodobně nestihnu svůj bus.

Prší. Přesněji řečeno leje jako z konve. Než dojdu na tu pitomou zastávku budu celá mokrá. Vytáhla sem si mobil,abych věděla kolik mám času. Sakra. Už moc ne. Rozeběhla sem se. Běžela sem jak nejrychleji jsem mohla. Autobus zrovna přijel. Už sem byla skoro tam. Musel mě vidě e zpětném zrcádku a on si sprstě odjel. "Hej!" "Doprdele!" Naštvaně sem kopla do sloupu.

Jdu sem pěšky. Prší jak kráva. Jsem celá promočená. Nad hlavou mám desky. Aspoň něco když nic. Chtěla sem zavolat mámě,ale vybil se mi mobil. Nikdo nikde není. A proč sem nepočkala na zastávce? Co bych tam dělala hodinu,když tam není ani střecha. To si radši dojdu pěšky.

Už nemůžu. Nohy mě bolí,promočená jsem. Ti ne den todle to. Najednou na mé někdo zatroubí. Otočím se. Vidím jenom auto. A to auto neznám takže smůla. A než abych nasesla k někomu cizímu to radši skončím se zápalem plic.
"Hej" řekne někdo. Otočím se a vidím,že to auto jede pomalu,aby mi stačilo. Má dole okýnko. Sehnu se,abych viděla kdo to je. "To ne vtip? Nebo to seš fakt ty?" Zasměju se.
"Nemel a nasedni,už tak seš dost promočená"
"No a co,nestihla sem bus"
"Vlez si do toho auta,nemám na tebe celej den" řekne vytočeně.
"Hmm..a proč bych měla?"
"Jéžíš ty tu hubu fakt nezavřeš a nenaswsneš si"
"Ne to nych nebyla já" mrkla sem na něj. Protočil očima a otevřel dveře. Zastavila sem se.
"Nasedni nebo chytneš zápal plic." Tentokráz sem ho už poslechla a nasedla.

Jeli sme v tichu. Když zastavil před mým domem už nebylo ticho.
"Proč si mě svezl? Mohl si jet dál" celou dobu mě tahle otázka trápila.
"Bylo mi tě líto. A navíc pak by si z tebe nemohl dělat srandu,že vypadáš jak ježibaba" zasmál se.
"Ty seš vůl" praštila sem ho tvrdě do ramene.
"Auu to blolelo" sehrál to. Protočila sem oči v sloup a vydala se ven z auta.
"Tak teda dík za svezení" poděkovala sem.
"Není zač" uculil se a meknul na mě. Já jen protočila očima. Tenhle soused bude pěkně otravnej pomyslela jsem si. Nad touhle myšlenkou jsem se musela,ale usmát.
Odemka jsem si. "Jsem doma" zaječela jsem.