Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

V. I wanna be a Starship Ranger

Bylo půl jedenácté v noci. Nemohla jsem spát. Před chvíli jsem se vrátila z rychlého občerstvení, kde jsem si dala večeři. Najezená jsem usedla k počítači a pustila se do dělání ankety. Ptala jsem se lidí, jak moc čtou noviny a další otázky podobného typu. Zase mi začal vibrovat mobil. Copak jsem nějaká telefonní ústředna? Volalo mi číslo, ale nebylo místní. Pomalu jsem ho zvedla.

„Melánie?!" ozvalo se z telefonu.

„Cože?" zeptala jsem se.

„Pamatuješ, jak si říkala, že ti mám zavolat na tohle číslo, kdyby byl stav nouze?" Hlas jsem poznala. Nebyla to Američanka. Patřil jedné z mých kamarádek z rodné země.

„Ilon? Co se stalo?" promluvila jsem česky na kamarádku.

„Jde o Denise. Propustili ho," řekla rychle, skoro na jeden dech.

Svět se zatočil. Nemohla jsem dýchat. Srdce se mi scvrklo na velikost skleněnky. „Jak-jakto?" zajíkla jsem se.

„Nevím. Teď to hlásili v televizi. Neboj, jsi v bezpečí, nemůže tě najít."

„Co když jo?! Byl by toho schopný, víš, co všechno udělal jen kvůli mně!" vykřikla jsem na celé koleje.

„Klid! Už musím končit. Chybíš mi. Ahoj!" a zavěsila. Ani jsem ji nestačila říct, že mi taky chybí.

Běhala jsem po pokoji a hledala něco, co bych mohla udělat. V koupelně jsem našla klíčky od Mercedesu. Auto od Stephanie. Mohla bych si ho půjčit, nevěděla by to. Stejně se vrátí až příští rok. Popadla jsem klíčky a peněženku s mým řidičákem.

Nasedla jsem do auta a nastartovala ho. Začala jsem panikařit. Nechtěla jsem ho vidět, nikdy, měl by shnít za to, co provedl! Nechápu, proč ho pustili. Je to hajzl. Nedbala jsem na nějaké omezení rychlosti, jela jsem jako šílenec. Zabočila jsem do ulice a zpomalila u velkého baráku.

Nevím, proč bych měla jít zrovna za ním. Zrovna uprostřed noci.

Potřebovala jsem se někomu svěřit. Cítila jsem v očích slzy. Sníh mi pod nohama křupal. Vtrhla jsem přes branku. Bála jsem se, abych někoho nevzbudila. V oknech se svítilo, začala jsem zvonit. Dveře se otevřely a v nich stála, Lili.

„Andy? Co tady děláš tak pozdě?"

„Já, já...," sakra, „já potřebuju mluvit s Brianem."

„Ale Brian odjel. Pochybuju, že se vrátí, až tak za hodinu."

Co teď? Vrátit se nemůžu.

„Aha, nevadí," řekla jsem ochraptěle.

„Stalo se snad něco?"

„Ne-e, všechno je fajn." Mám pocit, že to znělo nějak moc falešně.

„Pojď dál, Joey je ve sprše." Měla pravdu. Z vrchního patra byla slyšitelná melodie I wanna be a Starship Ranger.

Lili mě zavedla do obýváku. Vedle v rohu pohodlně stál stromek, do Vánoc zbývalo ještě několik dní, ale už byl ozdobený. 

Sedla jsem si na červený gauč. Ona zmizela v kuchyni a zpátky se vrátila se dvěma plechovkami piva. Jednu mi podala a sama si tu svou otevřela. Podezřele jsem si prohlížela alkohol, který lákal barevným obalem, a malinkým nápisem Pijte zodpovědně.

Zajela jsem nehtem pod uzávěr a prudce ho otevřela. Vychlazená tekutina mě alespoň trochu uklidnila. Lili mě neustále pozorovala.

„Tak co se stalo?" zeptala se znova.

,,Já... já nevím jak bych to měla říct. Teoreticky bych ti to neměla říct, mohla bych tě dostat do nebezpečí."

Mlčela a naléhavě se na mě dívala.

Na kuráž jsme se znova napila. Zhluboka se nadechla a začala jsem jí vyprávět můj příběh.

„A teď mám strach, že by mi mohl něco udělat...," Nebo vám.

„Vždyť vůbec neví, jak se jmenuješ," namítla.

„Co když si to zjistí? Najde si mě Lili, vím to!" vykřikla jsem hystericky. Zrovna se objevil Joey. Oči neustále těkaly mezi mnou a Lili.

„Co se tady děje?" zeptal se nás všech a přisedl si. Zoufale jsem se podívala na Lili. „Vypadáte jako byste si tady vedli nějaké tajné spiknutí," mrkl.

„Nic, Andy to trochu přehnala s pivem, " řekla honem.

„Ale ne, jen mu to řekni. Stejně to ví celá Česká Republika."

„Moment, ty jsi taky z Česka? " zeptal se Joey.

„Ano."

Lili se na mě podívala a já přikývla. Všechno to Joeymu dovyprávěla. Cítila jsem se hrozně, kvůli tomu že jsem lhala Brianovi. Joey si prohrábl vlasy a zanadával. Kamarádka mi sebrala už třetí plechovku z ruky a začala: „Vzhledem k tomu, že jsi požila alkohol, tě nemůžu nechat řídit. Přespíš dneska tady."

Se štěstím v očích jsem se na ni usmála. „Děkuju."

Joey nechápavě zakroutil hlavou a dopil zbytek piva. „Myslím, že s Lili máte podobný příběh."

„Vážně?"

„Lili, řekni ji to," dloubl do ní loktem.

Povzdechla si. Příběh byl stejně hrozný jako můj. Ale nesoutěžíme.

Jímala mě únava, bylo asi kolem půl jedné ráno. Bylo to na mě asi vidět protože, oba dva odešli. Já si lehla. Začínala jsem se propadat do temnoty.