Broken [CZ - Luke Hemmings]

21.

"Luku, proč ses mlátil s Michaelem?"

---

"Musím mít nějaký důvod?" povzdechl si Luke a snažil se mě ještě víc přitisknout na sebe, ale já jsem se zapřela a odtáhla se od něj.

"No měl bys mít, Luku. Přece nemůžeš někoho zmlátit jenom tak," roztáhla jsem ruce do vzduchu, "a už vůbec ne Michaela, mého kamaráda," zamračila jsme se na něj.

"Můj kamarád to není," pokrčil rameny. Přesunul se ke své posteli a posadil se na ni. Asi pochopil, že dneska už mě líbat o zeď nebude. Dobře mu tak.

"Ale to pořád neznamená, že se s ním musíš rvát! Jsi snad malé děcko?" vyjekla jsem a došla k němu, abych mu pohrozila. Pochybovala jsem, že se mě bál, ale stejně jsem se o to pokusila.

"Eleanor, uklidni se," řekl naštvaně a zamračil se na mě.

"Tak mi řekni, proč ses s ním rval?" dala jsem si ruce v bok.

"Protože je to debil, nesnáším ho," vykřikl na mě Luke a já udělala pár kroků dozadu, protože jsem se ho hrozně lekla. Najednou už jsem s ním v jedné místnosti být nechtěla. Zněl hrozivě, bála jsem se ho.

To bylo to, čeho jsem se bála celkově. Kdyby nám to spolu náhodou nevyšlo, choval by se ke mně přesně takhle. Nesnášel by mě. Nadával by mi. Toho jsem se hodně bála. Proč jsem měla pocit, že to přijde brzy? Možná to bylo jenom tím, že jsem si myslela, že si nezasloužím být šťastná. A že to, co jsem s Lukem prožívala, byl jenom jakýsi sen a ne realita.

"Ty jsi...neskutečný, Luku. Posloucháš se vůbec?" řekla jsem šeptem.

"Eleanor, co je ti, do prdele, do toho, koho mlátím a proč? Je to moje věc. Ne tvoje," vyjekl a vyskočil na nohy. Měla jsem pocit, že mě jeho pohled zabije, a proto jsem na chvíli sklopila pohled.

"Ale Mike je člověk, kterého mám ráda! Takže mě to zajímá!" pronesla jsem, když jsem dostala trochu odvahy. Dala jsem si znovu ruce v bok a hrůzně se na něj podívala, ale jako on jsem fakt nevypadala.

"Proč mi přijde, že ho máš ráda víc než mě?" vyštěkl Luke a otočil se zády ke mně.

"Luku, to snad nemyslíš vážně, že ne?" vyjekla jsem. "Víš, že to není pravda," dodala jsem naštvaně. Jak tohle vůbec mohl říct? Co se mu to dělo?

"Jo? Tak proč kvůli tomu tak vyvádíš? Já vypadám hůř než on, ale ty se stejně víc zajímáš o něj a o to, proč jsem to udělal," pronesl zuřivě, naštěstí stál pořád zády ke mně a já se nemusela dívat do těch jeho očí plné nenávisti.

"Nehraj si na chudinku, Luku, jenom se to snažíš zakecat," vyprskla jsem, netušila jsem, odkud jsem brala to sebevědomí.

"Nesnažím! Vidím na tobě, že bys radši chodila s Michaelem než se mnou!" vyštěkl znovu a otočil se na mě.

"Slyšíš vůbec, jak uboze to zní? Já nejsem Annie, ty jeden pitomče!" zaječela jsem. "Přestaň se chovat jako děcko a vysvětli mi, proč ses mlátil! Chci ti pomoct!" dodala jsem a přiblížila se k němu.

"Chceš ze mě jen dostat informace a pak chceš utéct za tím Michaelem a objímat ho. Vidím ti to na očích," ukázal na mě prstem. Já jsem ho s vytřeštěnýma očima pozorovala a nevěřila vlastím uším.

"Luku, jsi normální? Můžeš pochopit, že Mike je, sakra, můj kamarád? Bavím se snad s ním tolik jako s tebou? Chovám se k němu jako k tobě? Byl někdy u mě doma? Ví snad všechno, co víš ty?! Neví, Luku! A přestaň mi říkat takové nesmysly! Jestli ses s ním rval, protože sis usmyslel, že i já se s tebou rozejdu kvůli Mikovi, tak to ses spletl, ty jeden kreténe!" křičela jsem, došla k němu a začala ho mlátit do hrudi.