Sarah se probudila velice brzy. Včera se dohodla s kamarádkami,že pojedou do města nakupovat. Když jen tak ležela v posteli,uslyšela zaržání jednoho z koní ze stájí. Srdce se jí rozbušilo,ale Sarah nevěděla proč. Mohlo to být ze strachu? Bála se koní? To si nemohla Sarah připustit. Od koní se odtrhla,když spadla z koně na závodech a Sarah si zlomila nohu. Zato její kobylka Melody dopadla hůř. Spadla tak ošklivě,že ji museli utratit. Sarah si to dávala za vinu,a tak s koňmi nechtěla mít nic společného. Říkala si,že jim bude líp bez ní a jí zase bez nich.
Vstala z postele a šla so koupelny se připravit na nákupy. Zadívala se do zrcadla. Bylo jí patnáct let,měla blond vlasy,velice tvrdé rysy v obličeji a drobnou,štíhlou postavu. Pamatovala si,jak se takhle vždy prohlížela když se připravovala na závody. Při té vzpomínce na Melody ji zabolelo u srdce. Vždy si upletla ze svých vlasů dlouhý a úhledný cop a Melody vždy udělala podobný. Ne! Už na minulost nikdy nebude myslet! Je to pryč a už se to nikdy nevrátí...
Když čekala na autobusu do města,přiběhla Jinny,její dobrá kamarádka. Byla vysoká,štíhlá,veselá a měla smysl pro humor. Objali se a začali si vyprávět,co je nového. Jinny byla hodná holka a nic nemyslela nikdy zle,ale hlavu měla plnou módy. Každý jejich rozhovor se stočil k oblečení,účesům a tak podobně. Jinny byla v ráži a pořád povídala,takže si ani nevšimla,že ji Sarah neposlouchá.
Po nějaké době dorazila i Tereza s Monikou. Pozdravili se a vydali se nakupovat.
Sarah si koupila pár triček,šatů a botách na podpadcích. Když přijela domů,lehla si na postel a prohlížela si věci,které si koupila. Vůbec z nich neměla radost. Dřív ji nic takového nezajímalo a teď se tomu věnuje. Ale teď je to její život,ať se jí to líbí nebo ne ! Ke koním se už nikdy nevrátí...
ČTEŠ
Luna - kůň z aukce
RandomPříběh vypráví o dívce,která ztratila důvěru v koně. Poté co si na závodech,se svou kobylkou Melody, zlomila nohu,bála se ke koním jenom přiblížit. A protože bydlí na koňské farmě,je velice těžké se jim vyhnout. Její srdce je plné zloby,ale i smutku...