Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

3. Kapitola

Marinette

Sotva Kocour odskákal (a to doslova, pomocí svojí tyče), zamyslela jsem se. Vtom sem zahlédla Lilu, jak rozčileně s někým telefonuje. Jak to položí, přijdu oknem. Nejsem zvaná, ale to nevadí. Lila v té chvíli zrovna vytípla mobil a otočila se zády k oknu. Příležitost. Okamžitě proskočím oknem. Něco zřejmě zaslechla, protože se otočí. Jakmile uvidí o koho jde, zůží se jí oči. Jaké milé přivítání.

,,Ty..." zasyčí a já skoro nadskočím. ,,Kdo tebe pozval?!?" zeptá se rozčileně, jako by mi odpovídala na myšlenky.

,,Pozvala jsem se sama." Tenhle rozhovor mi příjemný není, stejně jako jí.

,,Tak se zase sama vyprovoď." Pokračuje stále nenávistnějším tónem. Ale co jsem čekala? Vřelé přivítání, nějaké to objetí? To ani náhodou.

,,Přišla jsem se ti omluvit za to, co se stalo." Pokusím se o smířlivější tón.

,,Už ses mi omluvila, tam na Eiffelově věži, pamatuješ? A já řekla že omluvu nepřijímám! Takže vypadni!" Už se naštvala dost, ještě krůček, a Lišaj dostane další oběť, naservírovanou přímo na stříbrném podnose.

,,Uklidni se, prosím! Jen jsem si s tebou přišla popovídat." Překvapila ji naléhavost mého hlasu.

,,Proč se tolik staráš?" Aspoň se trošku uklidnila.

,,Možná proto, že jsem Pařížská superhrdinka, a snažím se lidi ochraňovat od akumů. A kdybys dál byla takhle naštvaná, za chvíli by tě jeden polapil." Řekla jsem jí pravdu. A teď doufám, že to ocení.

,,Dobře." Povzdechne si. ,,Poslouchám." Jde se posadit do křesla. Já jsem nebyla vyzvaná, abych si sedla, a nemělo by smysl Lilu ještě víc popuzovat.

,,No, prvně jsem ti chtěla říct, co mě vedlo k tomu, co jsem udělala." Podívám se jí do očí. ,,Byla to žárlivost."

Sleduju její reakci, která mě přesvědčí, že něco takového nečekala.

,,Počkej... Ty jsi žárlila na mě?!?"

,,Jo, žárlila. Adrien ti věnoval víc pozornosti, než kdy věnoval mně bez masky. A teď si představ, že jsi na mém místě. Jsi blázen do Adriena, který se teď věnuje nové holce ve škole. Ta s ním viditelně flirtuje. A potom začne vykládat lži. O ní i o tobě. Víš, že jediným tvrzením její lži smeteš a Adrien jí už nebude věnovat tolik pozornosti. Co bys dělala na mém místě?"

Je vidět že přemýšlí. Nakonec sklopí oči. ,,Udělala bych to samé co ty." Za chvilku zvedne oči zpět ke mně. ,,Nicméně..."

Přeruším jí. ,,Nicméně to to, co jsem udělala nijak nezlehčuje. Ale hlavně proto jsem tady. Chci s tebou uzavřít dohodu. Jako dcera diplomatů bys měla mít na výhodný dohody cit." Dodám s úsměvem.

Taky se usměje. Kocour prohraje sázku, pomyslím si.

,,To zní zajímavě. Pojď si sednout." Vyzve mě.

,,Děkuju."

,,Tak povídej." Kývne na mě.

Zhluboka se nadechnu. ,,Musela bys mě přestat nenávidět. Já vím že s tím se dá málo co dělat, takže by rozhodně stačilo, kdyby ses jen snažila. Taky bys musela projevit trochu úcty, vůči superhrdinům tak obecně. A byla bys naše spojka." Dívám se jí do očí a čekám na otázku.

,,Co to znamená, být spojka?"

,,Vlastně bys za nás řešila věci, které jako superhrdinové řešit nemůžeme. Spojka s normálním světem, abych tak řekla."

,,Fajn. Zatím to není tak hrozný. A co z toho budu mít já?" Dostaly jsme se k základní otázce.

,,Pokud počítáš spolupráci jako plus, tak to. Pak ještě, budeme tě chránit. Já i Kocour, jako teď chráníme sebe navzájem. Dozvídala by ses hodně tajemství, která doteď byla jen mezi mnou a Kocourem."

,,To zní zajímavě. Ale ještě to musím zvážit. Dost zvážit." Jasně mi naznačila, že to nestačí. Ale já mám ještě pár triků v rukávu.

,,Je tu ještě jedna věc..." Nechápu proč to dělám. Viditelně jsem získala její pozornost. ,,Jestli přistoupíš na moje podmínky..." Ještě jednou se zhluboka nadechnu. No tak, Marinette, ty to zvládneš! ,,...domluvím ti rande s Adrienem Agrestem."