normal.

1.1K 8 3
                                    

Dešťové kapky dopadaly. Nikdo se před nimi neskryl. A proto mě tak fascinovaly. Kapky. Seděla jsem promoklá v naší zahradě, která se mohla pyšnit opravdouvou džunglí. Tráva vám sahala po pas, síť na které jsem se ladně pohybovala, byla protrhlá asi tak na třikrát, ale přesto to bylo mé nejoblíbenější místo. Mohla jsem tu zapomínat na shon ve škole, mezi přáteli a hlavně na myšlenku přestěhování. Co si budeme nalhávat, nechci odsud odjet. Opravdu ne, opustím vše co jsem tady vybudovala, opustím tohle. Opustím kus sebe, ale nikdo na to nebral ohled.
Byla jsem vzduch, byla jsem balónek. Protrhlý balónek, který letět do vzduchu, do snů, ale pak spadl na dno. Spadl na zem a nikdo mu nepomohl. Smáli se mu jak padá a oni jdou nahoru. Všichni vstávali a šli dál, skákali daleko. Jen já byla opuštěná. Opuštěný balónek, který dopadal na tvrdou zem a zůstal ležet. Ležel a všichni do něj kopali, byla to zábava. Byla to legrace. A nikdo se ho nezastal. Nikdo se nezastal smutného balónku. Nikdo se nezastal mě.

Kapky mi dopadaly do obličeje a křísily mě. Byl na mě hrozný pohled. Seděla jsem v síti, kolena u brady a přemýšlela o svém životě, který nemá žádný cíl, sen či zadání. Žila jsem jen pro jednu věc, pro déšť.

"Beatrice!" hlas, který pronikl do mého světa kapek vycházel z domu. Za oknem stála žena, hnědé nedbale hozené vlasy podél obličeje, tvář s vráskama a zářicímy diamanty v barvě zelené do odstínu zářící žluté. Mávla rukou k sobě abych ji následovala a odcházela do nitru nízkého domku.

Nohy jsem odtáhla od brady a položila je na deštěm prosáklou zem. Chvíli jsem kolísala nakonec šesti dlouhými kroky zamířila do nitra.

Bylo šero, na hodinách se psalo sedm hodin a všichni panikařili. "Beo sbal se.!" zahřměl Hank a já poslušně přikývla. Odešla do pokoje, který jsem obývala s mým nemotorným bratrem, který byl o tři roky starší než já. "Kde jsi Beo?! Za hodinu odjíždíme." poučil mě, ale dál se věnoval vymačkávání obrovského beďaru na bradě.

Jenže co bych si já měla balit? Měla jsem pár kousků oblečení, žádnou voňavku, žádný mejkap ani tu blbou řasenku, žádná elektronika prostě nic. Takže do 15 minut jsem měla sbaleno a čekala jen na všechny až se nachystají.

Jak řekl Hanz, nové město, nový dojem, čímž se řídil úplně každý kromě mě. Dania se malovala a čechrala si prsa v naleštěném zrcadle. Jak mě zahlédla v odrazu, zářivě se na mě usmála, čímž na jejím obličeji přibyly nové vrásky. "Copak zlatíčko?" úsměv se ji nepouštěl z obličeje. Potřásla jsem hlavou a nechala ji aby ke mně přešla, pomlaskala mi tváře a pročesala mé dlouhé vlasy. "Jsi krásna." pošeptala mi do ucha a objala mě.

"Děkuji." pokusila jsem se usmát, ale marně. Nikdy jsem se neusmívala. Nikdy. "... mami." z obličeje se jí nepouštěl úsměv. "Mami?" nechápala jsem. "Ano, jsem přece tvoje matka." ještě se zářivěji usmala. "To ano."

Takže ahojte, je tu další story a tentokrát velmi scifi vášně a touhy po sexu

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 25, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Sex in one night with mafiosoKde žijí příběhy. Začni objevovat