Bronx

21. kapitola

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Rychle jsem se zvedla do sedu a přitáhla si blíž k sobě přikrývku. Podívala jsem se na budík, který stál na nočním stolku vedle postele a který ukazoval osm hodin. Nechápu, kdo mě může budit.

,,Dále," zachraptěla jsem a v tom se otevřely dveře, z kterých vykoukl Zayn.

,,Moc se ti omlouvám, že tě tak brzy budím, ale volá tě Josh do jeho kanceláře. Mám tě tam za ním dovést," pousmál se.

,,Dobře, tak se trochu zkulturním a hned přijdu," nechápu, co po mně chce. Nic jsem neudělala nebo ano?

,,Tak já počkám za dveřmi," v okamžiku byl pryč. Protáhla jsem se a vstala z postele. Ze skříně jsem si vzala černé legíny a obyčejný bílý nátělník. V koupelně jsem si rozčesala vlasy a vyčistila zuby. Až jsem byla se vším hotová, šla jsem za Zaynem.
,,Hotovo?" zeptal se opřený zadámi o zeď naproti mě. Přikývla jsem a následovala ho chodbami domu, které jsem ještě neměla možnost poznat.

,,Slyšel jsem o včerejší potyčce mezi Louisem a Nickem," začal konverzaci. Můj pohled směroval pouze na jeho záda, která se pod tričkem napínala, tudíž jsem nemohla vidět, jak se tváří, jelikož měl neutrální hlas. Jen jsem na jeho poznámku přikývla, i když vím, že mě nemohl vidět.

,,Víš, vyrůstal jsem se sestrami, takže mám k dívkám úctu, i když žiji na tak zkaženém místě. Proto ti chci říct, že by bylo nejlepší, kdyby jsi odjela, aby jsi byla v bezpečí. Už tak máš na krku dva kluky. Jsi tak překrásná a nevinná dívka, která sem nepatří. Tady žijí lidé pod nízkou úrovní, jako jsem i já," zastavil se a já jen tak tak do něho nenarazila.

,,Ale ty takový nejsi. Nejsi jako ti lidé venku," zamračila jsem se, až jsem měla vrásky na čele. Otočil se ke mně a zahleděl se mi do očí.

,,Neznáš mě," řekl stručně.

,,To možná ne, ale za tebe už mluví tvá krása, kterou máš uvnitř," usmála jsem se. V jeho očích jsem spatřila něco nepopsatelně kouzelného, což jsem nedokázala identifikovat.

,,A vůbec, jak jsi to myslel s těmi kluky?" zamrmlala jsem si pro sebe a myslela, že to Zayn neslyšel, ale slyšel.

,,Nick a Louis," pokrčil rameny a opět se rozešel.

,,Jak Louis?"

,,Neříkej, že máš celou dobu oči zavřené," povzdechl si a dál pokračoval v cestě. Stále mi nedochází, kam tím směřuje. Když si byl vědom toho, že mu nedám žádnou odpověď, pokračoval.

,,Jde vidět, že si tě Louis velmi váží. Toto jsem u něho už dlouhou dobu neviděl, věř mi" z jeho slov jsem byla zmatená. Louis je složitý, nevím, co si o různých věcech myslí a je tu otázka, jestli to není pouze přetvářka, kterou si nasadí, když mě ochraňuje, ale to není to slovo, jak bych to přesně popsala.

,,Hele, zažila jsem toho hodně, ale toto ještě ne," uchechtla jsem se.

,,Podívej se Monique, Louise znám už dlouho a vím o něm hodně, abych mohl něco takového posuzovat. Naposledy měl dívku před pár lety. Větší lásku, jako byla mezi nimi, jsem neviděl. Nemůžu ti nic říct, slíbil jsem to Louisovi. Možná ti to někdy řekne. Každopádně si myslím, že k tobě něco cítí. Už pár let nedává moc své pocity najevo a to mě trápí. On nebyl takový, jako je teď. Přemýšlej nad mými slovy," jeho monolog mě pronásledoval celou cestu, která proběhla v tichosti. Ano, možná se Zaynem souhlasím, že mě má ten nepředvídatelný chlapec rád, ale nic víc.

Zastavili jsme se naproti velkým, dřevěným dveřím. Zayn zaťukal a pokynul mi hlavou, abych vešla vstříc všemu, co mě čeká, i kdyby to bylo hezké či špatné. Zatáhla jsem za kliku svou roztřesenou rukou a udělala nesmělý krůček dovnitř. Čelila jsem jeho pohledu, který byl zcela bez žádné emoce a to mě trochu vyvádělo z míry. Až jsem došla do poloviny místnosti, všimla jsem si, že naproti stolu jsou tři židle. Dvě z nich obsadili dvě osoby, přesněji Louis a Nick. Ta zbylá byla pro mě, ta uprostřed.