Family...

16

Pohled Teresy:"Můžu tě pozvat na skleničku?" zeptal se mne tajemný neznámý."Klidně i na dvě," pronikavě jsem se na něj podívala."To jsem poctěn," zasmál se a zavolal si k sobě číšníka. "Co si dáš?" zajímal se a stále ho neopustil ten úsměv, který určitě používá k tomu, aby sbalil holky."To samé, co ty!" mrkla jsem na něj."Zajímalo by mne, jak se popasuješ s burbonem," uchechtl se."Věř mi, že dobře!" přikývla jsem. Neznámý tedy objednal pití a pozorně si mne prohlížel, po chvíli se usmíval od ucha k uchu, něco mu muselo přijít šíleně směšné, nechápu..."Vážně mi neprozradíš své jméno?" doléhal ne mne."Ne," odsekla jsem mu ostře. Sklopil hlavu, zřejmě se stále smál."Upírka, která si hraje na drsňačku... líbíš se mi," šeptl a zahleděl se mi do očí. Trochu mě to zaskočilo, ale nedala jsem na sobě nic znát, nesmím vypadat překvapeně!"Upír, který si hraje na drsňáka," oplatila jsem mu stejnou mincí. Vydal ze sebe určitý posměšek."Tak nějak!" přikývl. Super, takže plýtvám čas s upírem, ze kterého se stejně nenapiju. Každopádně, myslím, že to bude zase něco jiného. Nevypadal na mladého upíra, který prahne pouze po krvi, prahnul po něčem jiném."Nemáš ani trochu strach?" přimhouřil oči a trochu se pousmál."A ty ho nemáš?" zeptala jsem zrovna, když nám číšník přinesl pití. Potom co odešel, se neznámý začal smát."Nemáš to nejmenší tušení, kdo jsem, co?" Napil se ze své skleničky a pozoroval mne. Dobře, teď mě trochu vystrašil, ale to nesmím dát na sobě znát. Určitě je to řadový upír, který ze sebe dělá, kdo ví co, aby se ho všichni báli, ale já jsem jiná! Na to si musí zvyknout. Možná je to zapříčiněno tím, že jsem vyrůstala s Damonem."Ne, ani to nejmenší a možná tě překvapí, že mi to tak vyhovuje," řekla jsem, vypila jsem zbytek alkoholu a zvedla se ze židle. "Promiň, ale už budu muset jít," pousmála jsem se."Slíbila jsi mi dvě skleničky," připomněl se a nadzvedl jedno obočí. Zřejmě očekával, že si hned sednu zpátky a vrátíme se k naší konverzaci - o ničem."No vidíš, můžeš se na mne těšit i příště," zašeptala jsem směrem k němu. Mrkla jsem na něj potěšeně."Tak příště, moje neznámá!" mrkl na mne. Ladnou chůzí jsem opustila Grill a zamířila do města, při troše štěstí na někoho narazím a ten mi poslouží, jako půlnoční svačinka. Musela jsem přemýšlet o tom neznámém, je to první upír, na kterého jsem narazila kromě své rodiny. Byl tajemný, ale docela mě štvalo, že mi neprozradil své jméno. Jako by na to záleželo... Hlavně, že já jsem mu své řekla! Nad tím jsem se pousmála. Před sebou jsem uviděla dvě siluety, když jsem popošla trochu blíž, zjistila jsem, že je to Damon a Elena, slyšela jsem kousek jejich rozhovoru, bavili se o sporýši?"Není trochu pozdě na noční vycházku?" zeptala jsem se za jejich zády, Elena trochu nadskočila. Damon se jen plynule otočil a trochu se na mne pousmál."Sestřička se nám probrala z kocoviny!" zasmál se. "Mimochodem děkuji, usnadnila jsi mi práci!" zakřenil se na mne. Nechápavě jsem ho sjela pohledem."Ráda bych řekla, že vím, o čem mluvíš, ale momentálně o tom nemám ani to nejmenší tušení," přiznala jsem vážně. "A co tady vlastně děláte? Víte, že je tak trochu noc?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Vlastně, raději neodpovídej, nevím, jestli bych odpověď ustála!""Ona je vždycky tak ukecaná?" podotkla s úsměvem Elena."Na to si časem zvykneš," utrousil svou poznámku Damon a zářivě se na mne usmál."Tak a teď bych byla hodně ráda, kdyby mi někdo z vás dvou prozradil, čím jsem, tobě, Damone," ukázala jsem na něj, "ulehčila práci," hlesla jsem a čekala na odpověď."Sestřičko, budeš tak laskava a až příště budeš někoho ovlivňovat, ujistíš se, že v sobě nemá sporýš?" naléhal na mne a pokřiveně se na mne usmál."Ty jsi měla sporýš?" vykřikla jsem. Elena se jen usmála. "Ale ty jsi to hrála tak přesvědčivě, uvěřila jsem ti!" nechápala jsem to. Celá tato situace byla naprosto absurdní."Víš, jak jsem byla vystrašená? Myslela jsem, že se zahrabu lžičkou pod zem, kdyby tam nějaká byla! Navíc mě potom ještě týden bolel krk!" promnula si ho."Promiň," šeptla jsem směrem k ní. "A víš, proč jsem to udělala?" zajímala jsem se."Damon mi povyprávěl celou vaši historii, proto jsme venku, šli jsme vážně na procházku. Vysvětluje mi to už dost dlouho," přikývla. Vydechla jsem ze sebe veškerý vzduch."Aha, no a, teď se mne už nebojíš?" zamrkala jsem."Pokud se jí opět neukážeš s vražedným kukučem a nebudeš jí škrtit, tak myslím, že ani ne," mrkl na mne můj bratr."Damone, zdrž se hlasování, jo? Jsi stokrát horší, než já!" obořila jsem se do něj."Asi bychom měli jít," začal Damon a chytil Elenu za ruku."Běžte beze mne, já si ještě musím něco zařídit...""A pak, že jsem horší," šeptl Eleně.