Family...

Část bez názvu 21

Pohled Teresa:"Nevím, jestli ta červená byla dobrý nápad," komentovala jsem se v zrcadle. Damon se na mne netrpělivě díval."Je to skvělý nápad, hlavně si pohni!" přecedil skrz zaťaté zuby. "Ale jestli ti to bude trvat ještě déle, tak přijedeme asi na konec plesu!" dodal naštvaně."Tak jeď beze mne, já se tam nějak dostanu," otočila jsem se na něj a usmála se na něj."Jasně, a ty určitě přijedeš," přikývl ironicky."Co ti tak záleží na tom, abych tam jela? Před tím to bylo naprosto fuk, ale teď na mne tlačíš, abych tam jela!" kroutila jsem hlavou nechápavě."Prostě by nebylo nejlepší pokazit si sousedské vztahy hned v zárodku, Tereso," usmál se na mne. Protočila jsem oči a nakonec se konečně rozhodla odejít. I v těch červených šatech."Elenu mám vyzvednout u ní doma, jedeš se mnou? Nebo pojedeš se Stefanem?" zajímal se."Pojedu s tebou, myslím, že to bude lepší, než se Stefanem," vysvětlila jsem, on jen přikývl a otevřel mi dveře od auta. Nastoupila jsem. Cesta mi utekla, jako ještě nikdy. Ani jsem nestačila mrknout a už jsme stáli u Elenina domu, ze kterého vyběhla Elena celá nazdobená. Musím uznat, že jí to velice slušelo. Dokonce bych řekla, že vypadala ještě lépe než Katherine, což je celkem ironie, když jsou stejné."Moc ti to sluší," pochválila jsem její vzhled, hned, co nastoupila do auta. "Nečekala jsem, že budeš mít černé šaty," přiznala jsem nakonec."Já jsem zase nečekala, že budeš mít červené," usmála se na mne."Panebože, to se budete celou dobu bavit o šatech? A co já? Mě to jako nesluší?" hraně si odfrkl a urazil, při tom nastartoval."To víš, že ti to sluší, Damone. Ale nebylo by slušné, pochválit to nejdříve tobě, než tvé sestře. Napravím to, vypadáš sexy," usmála se na něj zářivě."To už je lepší," zašeptal a šlápl na plyn. Krutý osude, proč já? Co jsem komu udělala. Za všechno stejně může Damon, kdybych nesouhlasila s tím, že se vrátím do Mystic Falls, tak jsem si teď klidně mohla sedět v Itálii u Pisy, s nějaký Italem!"Už jsme tady, vystupovat," oznámil mi s úsměvem Damon. Vypadal, jako by měl radost. On si mne přímo vychutnával. Elena, která by se měla bát, byla naprosto v klidu. Nevím proč, ale mám takové tušení, že nemá to nejmenší tušení o tom, co je Klaus tak úplně zač!Vystoupila jsem z Damonova auta a společně jsme šli po schodišti do budovy, celkem mě překvapilo, že tady ani nemusíme být pozvaní. Je to vlastně trochu riskantní, ale přece jenom, kdo by šel dobrovolně do domu původních? Jen naprostý idiot - Damon, ale sem to teď nepatří.Když jsem uviděla, jak to vevnitř vypadá, málem se mi zastavil dech. Bylo to všechno tak neuvěřitelně krásné. Tady to musel vyzdobit... jedině žena. Chlap by to nedokázal!"Nebude vám vadit, když si na chvíli odskočím za Jennou? Mávala na mne, zřejmě mě chce seznámit s její známou ze střední, za chvíli jsem tady," usmála se na nás. Damon jen rychle přikývl."Viděli jsme, viděli nás všichni... můžeme jít," prohlásila jsem a chtěla odejít, ale to mne Damon chytil pevně za rameno. Jeden muž si toho všiml a rychle k nám přišel. Vypadal... byl vážně pěkný. Měl tmavě hnědé vlasy a stejnou barvu měly i jeho oči. V obleku mu to neuvěřitelně slušelo."Neobtěžuje vás tento muž?" poukázal na Damona."Obtěžuje, ale rodinu si nevyberete," přiznala jsem s úsměvem."Ale Damone, nepochlubil ses, jak vlastně vypadá tvá...""Sestra," šeptla jsem, "mladší," dodala jsem. On mi věnoval jeden krásný úsměv."Když mi tvá sestra slíbí tanec, tak tě možná nechám dnešek přežít, Salvatore," řekl, aniž by se podíval na mého bratra."Jak šlechetný jsi," ozvalo se za mnou."Klidně...""Nemá zájem," odpověděl za mne Damon."Klidně si s vámi zatančím," nebrala jsem svého bratra v potaz. To už vedle nás byl i Stefan."Jak vidím, seznámila ses s Kolem," pousmál se na mne. Všechno ve mně ztuhlo, právě jsem slíbila tanec původnímu. Sakra!"Potom si tě najdu," mrkl na mne a odešel. Otočila jsem se rychle na Damona."Proč jsi mi neřekl, že je to původní?" zeptala jsem se ho vystrašeně šeptem."Já jsem říkal, že nemáš zájem, to ty ses iniciativně zapojila. Poslouchej, ten chlap mě má na seznamu. Nepokaz tanec! Rád bych se dožil rána!" poručil mi Damon a odešel někde za Elenou."Potřebuju víno," prohlásila jsem a vydala se ke stolku s alkoholem. Tam jsem narazila na muže, se kterým jsem měla už párkrát tu čest v Grillu. Místo pozdravu jsem jen vydechla."Ještě ty jsi tady chyběl," vrtěla jsem hlavou. On se na mne pousmál."Bylo by trochu zvláštní nepřijít na vlastní ples..."pokřiveně se na mne usmál. Chvíli jsem jen tak nehybně stála, nevěděla jsem, co mám dělat, nebo říct. Takže místo něčeho smysluplného, jsem řekla jen: "Co?" I když mi bylo jasné, o co tady kráčí!"Ty, ty jsi..." zakoktávala jsem se. V ten moment k nám přišla nějaká blondýna v zelených šatech, obdařila všechny kolem sebe úsměvem."Niku, myslím, že je čas na přípitek," připomněla mu, a mne si zvědavě prohlížela. Trochu jsem znejistěla, je to tedy Klaus? Nebo, co to je vlastně za jméno? Nik..."Já tvoji společnost zaměstnám," pohlédla na mne. Trochu jsem znejistěla, co mám říct? Nejsem jeho společnost? Říkejte si, co chcete, ale bylo by to netaktní, ale já jsem netaktní."Nejsem..." začala jsem, ale ten Nik se hned začal smát."Jestli mi ji tady udržíš, sestřičko, tak ti slibuji nové auto," zaúkoloval tu blondýnu. Ona se na mne jen usmála a chytla mě za ruku, ten, asi Klaus někam zmizel."Rebekah," představila se mi."Teresa Salvatore," prozradila jsem jí své jméno, ona trochu znejistěla. Viděla jsem překvapení."Ty máš něco společného se Stefanem?" zamračila se na mne. Trochu mi přišla, jako žárlivá holka."Mladší sestra," řekla jsem rychle. Tentokrát jsem se od ní dočkala znovu úsměvu."Tak to bychom si mohly rozumět," věnovala mi veliký úsměv."Dobrý večer, dámy a pánové. V první řadě bych se chtěl představit," začal s přípitkem neznámý, tedy zřejmě Klaus. Stál na schodech s šampaňským v ruce. "V první řadě, bych se rád představil. Jmenuji se Niklaus Mikaelson. Samozřejmě mi neříkejte Niklaus," usmál se a pohledem ukotvil na mne. "Normálně Klaus. Chtěl bych vám popřát pěkný večer, doufám, že moji rodinu nějakým způsobem přijmete," pozvedl skleničku. V tento moment už kolem nás chodili číšníci s podnosy. Všichni jsme si vzali šampaňské, se sousedem jsme si přiťukli a připili."Auto je tvé, sestřičko," ozvalo se za našimi zády. Rebekah mi věnovala poslední úsměv a odcupitala někam do neznáma. Věděla jsem, že stojí přímo za mnou, ale neotočila jsem se. Odložila jsem skleničku na stůl."Můžu konečně znát tvé jméno, když ty znáš to mé? Kdybych chtěl, tak si ho zjistím, ale já nechtěl podvádět," mrkl na mne."Proč jsi mi neřekl, kdo jsi?" vypálila jsem na něj a otočila se na něj. V jeho tváři jsem viděla opět twn jistý úsměv."Ty jsi mi to taky neřekla," poznamenal uštěpačně."To je něco trochu jiného, nemyslíš?" zamračila jsem se na něj. Ten původní strach, který jsem z něj měla, nadobro zmizel. "Stejně mé jméno znáš," šeptla jsem. V ten moment k nám přišel další původní. Kol, usmíval se na mne."Platí tedy náš tanec?" zeptal se mne s úsměvem."Jistě," přikývla jsem. "Když potom necháte mého bratra na pokoji," doplnila jsem se stálým úsměvem."To asi bude chtít víc, než jeden tanec," zasmál se. Vzal mou ruku a na hřbet jí políbil. Nabídl mi rámě, které jsem přijala. Uprostřed tanečního parketu už mnoho párů tančilo. Mezi nimi byl i Damon s Elenou. Viděla jsem, že se dobře baví. Když mě oba dva uviděli po boku s jedním původním, měli co dělat, aby se nezačali smát. Damon mi Elenu kazí. Před pár týdny to byla fajn milá holka, ale on ji předělal!"Neobtěžoval vás můj bratr?" zeptal se mne, když mne pevně chytil okolo pasu."Ne..." šeptla jsem."Vím, že Nik je někdy otravný, tedy většinu času," zářivě se na mne usmál."Myslím, že ho nebudu řešit," zasmála jsem se. Kol sklouzl rukou po mých zádech trochu níž a přitáhl si mne trochu blíž. Tak blízko, že jsme se málem dotýkali nosy, ale najednou písnička skončila."Písnička... skončila," šeptla jsem a trochu od něj vzdálila. Když jsem odcházela z tanečného parketu, tak mne někdo chytil za ruku, byl to Stefan. Vzal si mne trochu bokem."Co to provádíš?" zeptal se mne vážně."Co bych měla provádět? Tančili jsme," řekla jsem nechápavě."A co Klaus? Vždyť už jste spolu byli v Grillu a...""Jak váš, že jsme spolu byli v Grillu?" přerušila jsem ho a zlostně se na něj dívala. "Ty jsi věděl, že to je Klaus a nic si mi neřekl?" rozčílila jsem se."Tak trochu, já... Tereso," snažil se to nějak omluvit, ale to už jsem byla na odchodu. Rychle jsem vyšla z domu. Nikdo venku nebyl, tedy do té doby, než se přede mnou ukázal Klaus."Tak brzy? A bez rozloučení? Není to trochu neslušné?" kroutil hlavou.