Family...

Část bez názvu 23

Pohled Damona:"Eleno, co jsi to nakukala za blbosti?!" zeptal jsem se jí vážně. Ona jen pozvedla ramena a dívala se na mne pohledem: já nic, já muzikant."Damone, Teresa je svéprávná, ne? Nechej ji být," ztišila hlas."Doufám, že to co jsi teď řekla, nemyslíš vážně! Eleno, ona dělá přesně to, co já a Stefan neschvalujeme!" vysvětloval jsem jí naprosto primární věc."Od kdy je já a Stefan? Hmm? Není to tak dlouho, co jsi mi řekl, jak ho nenávidíš!" odsekla mi."Fajn, možná jsem paranoidní... Fajn, nechám Teresu být. Vím, že Klause, vlastně všechny původní nenávidí! Určitě jenom nechtěla urazit a při tom si užívala, jak na ni při tom koukáme. Určitě," uklidňoval jsem se nahlas."Já vím... Když byla u nás. Říkala mi, jak se jich bojí, vlastně jsem si nikdy nepředstavila Teresu se bát, přišlo mi to nemožné," oznámila mi s klidem má partnerka."To v Grillu, ani nevěděla, jak se jmenuje... To je celé! Přesně tak. Prostě a jednoduše, až odtud vypadneme, ona už se s nimi nebude vídat!" uzavřel jsem diskuzi. "Už mě nebaví, řešit svou sestru. Věnuješ mi tanec?" uklonil jsem se jí. Ona se pousmála a přikývla. Vzal jsem jí za ruku a odvedl na taneční parket. Tančili jsme spolu tak tři minuty, víc nám ten hajzl Klaus nedopřál."Můžeme si promluvit?" pohlédl na nás vážně. Věděl jsem, že je zbytečné nějak vzdorovat. Oba dva jsme přikývli a odešli s ním nahoru do pokoje. Pro mé překvapení, tam stála i Teresa."Takže začal bych asi tím, co od vás... lépe řečeno od tebe potřebuju, Eleno. Hledám Katherine Pierceovou!" oznámil nám s klidem."Jak mám vědět, kde je?" zeptala se Elena nechápavě. Teresa se celou dobu mračila. Zřejmě také nevěděla, o co tady běží."A to je právě to, zlatíčko. Jedna čarodějka mi řekla, že dvojnice, které jdou po sobě, se umí vycítit. Chápeš? Takže ty mi najdeš Katherine a Katherine mi najde Tatiu," vysvětlil nám ve zkratce."Tatiu? Kdo je Tatia?" podivila se Teresa stále zamračeně."To je původní dvojnice. Je taky upírka, která mi zdrhnula. Řekněme, že dvojnice se umí perfektně schovávat!" usmál se na nás zářivě."A co až budeš mít ji?" napadlo mě. Vážně by mne zajímalo, na co potřebuje tři dvojnice, takže vlastně trojnice!"Tak blízcí si zase nejsme, abych vám to řekl!" uzavřel diskuzi."Ale já jsem blízký ji, takže mi okamžitě řekneš, o co tady jde!" rozkázal jsem. V ten moment se přenesl přede mne, chytil mne pod krkem a narazil se mnou o stěnu."Pusť ho!" křikla Elena a spěchala k nám. Chtěl jsem, aby zmizla, ale nemohl jsem mluvit, takže to bylo naprosto k ničemu. Klaus se na mne pobaveně usmál a nakonec jeho stisk povolil."Vy mladí dneska vůbec nemáte úctu ke starším osobám," podotkl Klaus vážně a upravil si límeček na košili. Podíval jsem se na Teresu, která mi věnovala jedno kývnutí. Přesně nevím, jak si to mám vysvětlit. Jestli jako: běžte, já to z něj dostanu. Nebo, do boje! Kryju ti záda. Doufám, že to bylo to druhé, jelikož jsem na Klause tak trochu zaútočil. Najednou se daly věci do pohybu. Sestřička mi kryla záda. Nakonec to dopadlo tak, že stále přede mnou a bránila mne.
"Ustup!" rozkázal jí. Ona tam ale nehnutě stála. Nejsem žádná padavka, šel jsem sám!"Řekni, co máš v plánu s Elenou!" křikl jsem po něm. Znovu se rozchechtal. Umí snad i on něco jiného?"Jsi hloupý zamilovaný upír, Damone. Je tě vlastně i trochu škoda..." zamumlal. Najednou jsem cítil, jak do mého hrudníku vrazil. Držel mé srdce. Stačil kousek, mohl mi ho vytrhnout. Ale to po něm začala řvát, jak Elena, tak Teresa. Nebyl jsem zamračený, smál jsem se mu. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale stále jsem měl úsměv na rtu. Bolest byla šílená. Bylo to horší, než kdyby mne probodl kolíkem. Asi jsem ochutnal vlastní medicínu..."Nedělej to, prosím!" slyšel jsem Elenin hlas, jak se nese přes celou místnost. Věděl jsem, že brečí, slyšel jsem její vzlyky. Klaus byl ale stále přesvědčený, že si nezasloužím žít."Já jsem znal Katherine moc dobře," řekl jsem rychle. Umřít se mi ještě tak nějak nechtělo. Chtěl jsem zkusit, jestli tady to nezabere."Já jsem ji znal lépe...""Ne, Klausi. Já znám věci o Katherine, které ti ani neřekla. Které ti říct nemohla!" Slyšel jsem Teresin vyrovnaný tón, který se mísil s obavami."Pochybuju," odfrkl si."Všechno ti řeknu, když ho pustíš. Katherine a já jsme byli nejlepší kamarádky! Teď ho prosím pusť!" zašeptala."Neslyšels dámu," kývnul jsem na svou sestru, která právě kráčela k nám. Cítil jsem, že pomalu slábnu. Stále mé srdce držel. Má sestra se podívala na původního."Prosím..." zašeptala směrem k němu. Klaus chvíli uvažoval, ale nakonec tlak ustoupil a on mé srdce pustil.