Family...

Část bez názvu 24

Pohled Teresy:Co nejrychleji jsme se dostali domů. Damon si strhl košili už v obýváku a nalil si burbon. Elena vše jen neklidně sledovala, viděla jsem na ní, že má obavy. Upřímně, já je mněla taky. Ohledně Klause jsem se nemýlila. Je to hajzl."Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat, Damone?" vyjela jsem na něj. "Chybělo tak málo a vyrval by ti srdce!" štěkala jsem po něm."Nasral jsem se!" odsekl."Aha, a proto hned napadáš původní, jak chytré...""Aspoň s ním nerandím! Mimochodem, pěkně sis ho obmotala kolem prstu," řekl s velkým opovržením."Ne, to tedy rozhodně nemám. Pustil tě jenom, protože jsem řekla, že mám informace o Katherine. Jinak by tě zabil bez mrknutí oka," upřesnila jsem."Jasně, všichni tomu věříme. Tak stejně, jako proč mně Kol nezabil, když měl možnost! Obmotala sis všechny původní. I tu malou blondýnku, co chodí za Klausem, jako ocásek," řval po mně."O čem to tady meleš? Hele, Damone, nevím, co ti přelítlo přes nos, ale měl by sis uvědomit, že já nejsem ta, co randí s původními. Stefan je ten, co má něco Rebekah, když jsem se jí představila, tak mne sledovala s takovým opovržením, jaké jen existuje. Myslela si, že jsem Stefanova manžela, asi...""No, vy dva byste se k sobě hodili," nadzvedl jedno obočí Damon a pořádně si lokl svého pití."Damone, měl bys jí poděkovat, jenom díky ní jsi na živu," podotkla Elena vážně. On se na ní podíval ve smyslu: to mě ani nenapadne, to si raději ukousnu nohu!"Ne, Eleno, to bych chtěla po svém bráškovi až moc! On prostě neumí přiznat svou chybu!" křikla jsem na celou místnost a odešla do pokoje. Byla jsem nehorázně vytočená, tak člověk mu zachrání život a ještě dostane seřvané za to, že jsem s původními jedna ruka? To jako vážně? Damone, tady to ti vážně nedaruju... Teď mě napadla jedna taková šílenost! My jsme tam nechali Stefana! No, on asi nebude moc nadšený, až zjistí, že jsme odešli. Ale co, je už snad dospělí.Probudila jsem se do slunečného rána. Ležela jsem na posteli jako placka, nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem znuděná... Moje existence, vlastně celý můj život stojí za hovno! Vzpomněla jsem si, jak mě Elena, Bonnie a Caroline lákaly do školy. A vlastně na začátku našeho pobytu tady i Damon, na kterého jsem neskutečně vytočená!Rozhodla jsem se, budu chodit do školy, a proč? Když jsem se zapřísáhla, že tam nepůjdu ani za zlaté prase? Lehká odpověď - chce se mi, teď. Při nejhorším, když mě to bude nudit, tak prostě přestanu. Vystřelila jsem z postele, jako namydlený blesk a převlékla se. Vzala jsem si na sebe něco normálního, něco, co alespoň trochu předstíralo, že je mi sedmnáct. Rifle a tričko a krátkým rukávem. Jo, vypadám celkem dobře, ale musela jsem se vzdát jehlových podpatků a vyzývavých výstřihů. Vzala jsem nějakou tašku přes rameno, co mi přišla k ruce, blok a propisku a mohla jsem jít. Schody jsem seběhla, Stefan stál v obýváku, zrovna snídal - burbon. No, proti takové stravě nic nemám, ale je na Stefana trochu zvláštní."Ahoj," pozdravila jsem ho."Nazdar," odsekl mi."Promiň, že jsme tě tam včera nechali," usmála jsem se na něj, jako sluníčko. Nakonec nad tím mávnul rukou."Kam se chystáš?" pohlédl na mne, jako na svatého ducha. "Takové oblečení jsem na tobě nikdy neviděl," poznamenal vážně."Jdu do školy!" oznámila jsem mu. Stefan, který si právě loknul burbonu, všechen vyplivnul. Trochu se zadusil."Co je?" zeptala jsem se ho s úsměvem."Proč tam jdeš? Já jenom, neříkala jsi, že se tam v životě nevrátíš?" poznamenal vážně."Jo, říkala, ale tak nějak se nudím a Damon mě nasral, prostě a jednoduše, jdu do školy!" usmívala jsem se."Tolik radosti po ránu?" ozvalo se ze schodů. Ohlédla jsem se za sebe, Damon byl jen v kalhotách a neuvěřitelně rozcuchaný."Neznáš hřeben?" poznamenala jsem uštěpačně. Viděla jsem znovu takový tupý výraz, vlastně dosti podobný, jako měl Stefan, když mě viděl."Přišel jsem o něco, nebo si jdeš hrát na cudnou pannu?" smál se mi."Idiote, ne, jdu do školy," oznámila jsem mu s vážnou tváří. Teď byl jeho výraz ještě tupější."Můžeme jít?" zeptal se Stefan. Rychle jsem přikývla a následovala svého bratra."Kam mám jít, až tam přijedem. Víš, jako mám jít na recepci, nebo kam?" zajímala jsem se."Půjdeš na tu recepci, kde se budeš muset přihlásit. Jo, a trochu možná ovlivnit, jelikož pochybuju, ž máš nějaké studijní záznamy," pousmál se."Náhodou, studovala jsem v roce 1970, takže mě nepodceňuj," zatvářila jsem se na něj naštvaně."Tak promiň, nepřijdeš mi moc, jako studijní typ," zasmál se."To taky nejsem. Ráda jsem dělala průšvihy a potom to svedla na někoho jiného," přiznala jsem."A víš, že mě to nepřekvapuje?" pozvedl jedno obočí."A mě by zase překvapovalo, kdyby tě to nepřekvapovala," odsekla jsem."Fajn, konec slovních hříček, proč jdeš do školy? Nebaštím ti to, že se nudíš!" podíval se na mne vážně."Zaprvé, nudím se a zadruhé... nudím se, já se vážně nudím, Stefane. Nemám co dělat, moje celá existence byla vždycky závislá na vás dvou, ale já cítím, že teď to bude všechno jiné a já to nechci. Pochop, celých sto padesát let jsem jednu chvíli s tebou a v druhé s Damonem. Teď žijeme všichni pohromadě a je to divné, ne, že by se mi to nelíbilo, je to super, ale je to prostě zvláštní..."Jo, taky bych byl raději, aby Damon zmizel," přikývl mi."Já jsem ale nic takového neřekla, Stefane. Nechci, aby odjel on, a ani abys odjel ty!" odsekla jsem, když Stefan parkoval. Slyšela jsem po tiché odfrknutí. Nijak jsem na to nereagovala a raději otevřela dveře od auta. Rozhlédla jsem se po parkovišti, Elena stála v přítomnosti kamarádek, okamžitě jsem se k ní vydala."Děje se něco?" zděsila se Elena."Ne, jenom jsem ti přišla říct, že nastupuju do školy! A chtěla bych si dát stejné předměty, jako máš ty," ušklíbla jsem se."No to je naprosto úžasné," zaradovala se Caroline vedle nás."Říkala jsem ti, že budeš chtít chodit do školy," přitakala Bonnie. Trochu jsem se pousmála. Možná má ta čarodějka trochu pravdu. Napadlo mne, co když už o svém nadání ví? Co potom?"Odvedeme tě do kanceláře," navrhla Caroline."Holky, klidně běžte, já se o ni postarám, omluvíte mne ve třídě!" zachránila mne Elena. Myslím, že by jim přišlo kapánek divné, že někomu civím do očí a něco u toho mluvím."Tak fajn, ohlásíme tě u učitele," mrkla na mne Bonnie. "První je děják, na něj máme jednoho vážně mňam učitele," dodala s úsměvem.Elena mě tedy odvedla do kanceláře, tam jsem vyplnila nějaké zbytečné papíry, pak jsem maličko tu ženskou ovlivnila... byla celkem milá. Měla jsem chuť ji i trochu ochutnat, ale to mi Elena zatrhla. Jak vidím, Damon ji nezkazil úplně."Takže, teď máme děják, potom..." začala jsem jmenovat."Proč tady jsi? Nechtěla jsi do školy!" nadhodila vážně Elena, povzdechla jsem si."Nudila jsem se, chápeš? Strašně moc jsem se nudila! Není za tím nic vážného! Kdyby ano, tak ti to řeknu, jsi vlastně moje jediná a tím pádem nejlepší kamarádka!" mile jsem se na ni usmála."Fajn, a víš, co dělají nejlepší kamarádky?" zeptala se mne s úsměvem."To vážně netuším. Ale mám takový nepříjemný pocit, že odpověď snad ani znát nechci," přiznala jsem a schovala rozvrh do tašky. Pomalu jsme kráčely do třídy, kde už se začalo vyučovat."Budeš se mnou roztleskávačka!" rozhodla s velikým, ale vážně obrovský úsměvem."Tak na to zapomeň! Já hopsalínou vážně nebudu!" zavrhla jsem její vážně úžasný plán."Ale no ták, bude legrace. Navíc, vím, že budeš dobrá!" podpořila mne."Eleno," vydechla jsem s hrůzou v očích."Takže půjdeš, bude to legrace, fakt! Nechci nic říkat, ale konečně někdo může Caroline srazit hřebínek!" pousmála se."Fajn, tak tedy po škole," slíbila jsem jí. Elena vzala za kliku od třídy, omluvila se učiteli, když se podíval našim směrem. Myslím, že když mě uviděl, ta v něm trochu zamrazilo."Ehm, dobrý den, jsem Teresa Salvatore... Budu tady teď chodit," vysvětlila jsem kostrbatě."Jistě, sestra Stefana," přimhouřil oči. "Aleric Saltzman," představil se mi a ukázal na poslední prázdnou lavici vzadu. Vím, že se to nemá, ale poslouchala jsem některé řeči, co vedli ostatní. Od holek jsem slyšela: na sto procent je úplně pitomá, věřte mi. A je to děvka, to poznám... Povzdechla jsem si, tak nějak jsem to nechtěla komentovat, ignorovala jsem to.Zbytek hodiny probíhal celkem normálně. Učitel rozdal některým referáty, mezi nimi byl i Stefan - což mě potěšilo.