Family...

Část bez názvu 35

Your mom's not my"Nemůžeš spát?" ozvalo se u dveří. Trhnutím jsem se tam podívala. Stál tam s úsměvem na rtu Klaus. Zlekla jsem se, jako ještě nikdy. Srdce mi začalo neuvěřitelně bušit."Co tady děláš?" zeptala jsem se šeptem a zároveň hodně rozespale. Podívala jsem se na noční stolek, kde by můj mobil, zjistila jsem, že je něco málo po půl druhé. "Nemáš nic lepšího na práci?" zpražila jsem ho pohledem."Ne, vlastně... Upřímně, snažil jsem se zjistit něco o Katherine, ale tvůj sen byl zajímavější, tak jsem se jenom trochu díval do tvé hlavy," pousmál se na mne."Co se máš co dívat do mé hlavy?" vyštěkla jsem na něj nepříčetně a vstala z postele. To mě celkem hodně naštvalo, proč se mi jako dívá do hlavy? "Měla bych začít používat sporýš," odfrkla jsem si a zle se na něj dívala. Slyšela jsem z jeho strany jen lehké pousmání. "Mimochodem, co jsi vlastně chtěl vědět o Katherine? Kdybys chtěl, tak ti to všechno řeknu," zamračila jsem se."Dobře, jsem lhář... Jenom jsem se nudil. Vím, že bys mi všechno řekla. Slyšel jsem, že jsi byla dneska s mým bratrem venku," nadhodil téma."A co má být?" nadzvedla jsem obočí a zkřížila si ruce na prsou."Nic, jenom mě napadlo, že bys třeba neodmítla společnost," prohodil, "teď," dodal."V noci s tebou mám jít ven," ujistila jsem se. "A to jako proč?""Jak jsem řekl, nudím se a ty nemůžeš spát..." Nevěřila jsem, co jsem v ten moment řekla, možná jsem měla zatmění mozku, nebo mě k tomu přiměly jeho Síly, které rozhodně využívat uměl."Počkej tady, převlíknu se!" Usmál se na mne a posadil se na postel. Šla jsem do své šatny, kde jsem na sebe hodila jen kraťasy a nějaké tílko, pomalu jsem ani nevěděla, co si beru na sebe, jelikož jsem musela přemýšlet nad tím, proč jsem s tím souhlasila? Jsem tupec! Rychle jsem ještě skočila do koupelny, kde jsem si rozčesala vlasy."Můžeme jít," pokynula jsem k oknu. Jít vnitřkem domu by byla sebevražda, už tak, že jsme tady mluvili. Nedivila bych se, kdybychom to ráno rozebírali. Představovala jsem si Damonovu tvář, ve které se mísí něco s nenávistí, odpuzením... Stafanovu, ve které vidím určitou nechápavost a naposledy Eleninu. Jo, Elena by se na mne asi povzbudivě usmála, ale nakonec by došla k závěru, jako Damon, jelikož Damon má asi vždycky pravdu, jak jsem se od ní dozvěděla.Dopadla jsem na stejné místo, jako odpoledne, Klaus byl u mne v těsném závěsu. Procházeli jsme se ve stejném lese, jako před tím s Kolem, akorát tady byla jedna výjimka... nesedla jsem si na pařez!"Chci se tě na něco zeptat... Jak je sakra možné, že jsi na půl vlkodlak? Víš, Kol a tvoji sourozenci přece nejsou, ne?" ujišťovala jsem se. On se na mne pobaveně usmál."Být někdo jiný, tak ti řeknu, že tě to nemusí zajímat... Ale řekněme, že za to, že jsi mi řekla o Katherine, ti to můžu svěřit. Moje matka byla nevěrná otci... S vlkodlakem, když to zjistil, tak ho zabil...""Jak vidím, nevěra zřejmě neobejde žádnou rodinu," přikývla jsem. On se zastavil v pohybu a podíval se na mne."Co tím myslíš?""Být někdo jiný, tak ti řeknu, že tě to nemusí zajímat," začala jsem stejně jako on, "ale za to, že jsi mi o sobě něco prozradil, ti to můžu říct." Klaus se tomu zasmál. "Já nemám stejnou matku, jako Damon a Stefan. Otec se jednou spustil s jednou služkou, ještě před tím, než matka zemřela. Damon si myslí, že za to, že zemřela, může otec. Samozřejmě, že se to ututlalo a jeho žena zemřela při mém porodu!" vysvětlovala jsem mu zdlouhavě s úšklebkem. "Moje chůva byla má matka, která měla zakázáno o tom mluvit, každopádně, já jsem se to od ní dozvěděla. Damon a Stefan si ale stále myslí, že o tom nevím, ironie, co?" zasmála jsem se."Jsi jako já," prohlásil."To tady ani omylem... Ona nebyla vlkodlak! Tedy aspoň myslím..." mrkla jsem na něj."Oni vážně nevědí, že ty víš, že tvá matka nebyla stejná, jako jejich?" zamyslel se. Rychle jsem zavrtěla hlavou."Zřejmě nechtějí zranit mé city," zasmála jsem se. "Jen se divím jedné věci, jak je možné, že mě mají rádi. Víš, oba dva milovali matku, otce nenáviděli. Kvůli mně vlastně zemřela... Je to prostě zvláštní," zamyslela jsem se nad tím, ani po těch letech mi to nedává smysl.