Splněné sny

Part.27 Vždyť jsem v pořádku....

Omlouvám se že nevyšla dlouho nová kapitola. A ještě za jedno se omlouvám.... tahle kapitola je extrémně krátká...

,, Co bude dál? " zeptala jsem se a udělala psí oči.

-----------------

,, Co bude dál?! si ze mě děláš snad srandu ne ? " řekl Jirka trochu nahlas. Měla jsem slzy pomalu na krajíčku.... Co jsem udělala nebo řekla špatně? proč na mě zvyšuje hlas ? 

Dala jsem si oči do dlaní... pomalu jsem začala brečet ale na jednou mě něco zastavilo. Jirka mě obejmul a hladil mě po zádech.

,, Ty sis opravdu myslela že jsi něco udělala špatně ? " řekl a já jsem jemně přikývla. Po té mě ještě k sobě přitiskl víc. Skoro jsem nemohla dýchat.

,, Jirko nemůžu dýchat " potichu jsem řekla. Jirka uvolnil svůj stisk ale furt mě držel. Ucítila jsem jak se jemně usmál. 

,, Blázínku " řekl a dal mi pusu do vlasu. ,, Teď si budeme užívat ! zeptám si kdy tě budou moct pustit, Chvilku tu počkej ano ? " usmál se a pomalu se zvedal s postele. 

,, Jirko ? " posadila jsem se a potichu pípla. Jirka se na mě otočil s úsměvem na tváři. 

,, Pospěš si " šibalsky jsem se na něj koukla. Asi pochopil co tím myslím .

,, Neboj se " mrknul na mě a odešel. Rozhlížela se po pokoji, přemýšlela jsem že by jsem se mohla zkusit postavit ale zatím to ryzkovat nebudu. Ještě jednou jsem se koukla na svojí ruku kde byli hadičky. Fuj to je hnusnej pohled . Radši se už na svojí ruku koukat nebudu.  Po chvíli se vrátil Jirka a za ním byl hned nějaký doktor.

,, Tak jak vám je ? není vám nějak zle nebo tak něco? Už jste něco jedla? " začal se mě ten doktor dost vyptávat. Dostala jsem se do takové té situace kdy nevím co mám říkat. Proč? Dost jsem se zalekla toho doktora. Vypadal jako mrtvola, byl celý bledý, jeho postava byla jako kost a kůže měl šedé vlasy kulaté brýle na jeho velkém nose a jeho nemocniční úbor na něm do slova vysel. Polka jsem a snžila se ze sebe něco dostat.

,, N-no j-já, je mi dobře" vykoktala jsem. přišlo mi to dost trapné tahle koktat před doktorem a ještě k tomu s doktořím zombíkem.  

,, To je dobře v tom případě vás můžeme pustit asi tak a dva dny " Za dva dny?! to si dělá snad srandu ne?

,, Ale pane doktore vždyť mi..." nedořekla jsem. " Ano já vím ale na pozorování,tohle se nestává tak často tak to ty dva nebo tři dny potrvá. " Otočil se a odešel. Potřebovala jsem nutně obejmout. Jirka to podle mého pohledu pochopil a hned mě silně obejmul. 

,, Jirko?" pošeptám dost potichu ale Jirka to slyšel. Povolil stisk a koukl se mi do očí.

,, Ano zlato? " zeptal se mě starostlivě. Položila jsem si svoje dlaně na jeho tváře a přitiskla jsem svoje rty na to jeho. Jirka neváhá a začal spolupracovat. Když jsem se odtáhla tak jsem se mu ještě hlouběji koukla do očí.

"Promiň" řekla jsem a pohladila ho po jeho krásné tváři.