Broken [CZ - Luke Hemmings]

22.

"Já nechci jít zítra do školy," postěžovala jsem si a dala si hlavu do dlaní. Týdenní prázdniny utekly jako voda a byla tady neděle. Když jsem se podívala z okna ven, už se pomalu stmívalo. Chtělo se mi brečet zoufalstvím. Proč to muselo tak rychle utéct?

"Hmm..." zamručel Luke, který měl spokojeně přivřené oči a ležel na mé posteli. Já jsem seděla na studené podlaze a pozorovala ho.

Když ke mně Luke asi před půl hodinou přišel, rovnou sebou praštil o mou postel a od té doby se v podstatě nepohnul. Zatím neusnul, čemuž jsem se sama divila. Čekala jsem, že každou sekundou začne tiše oddechovat.

"Nemáš hlad?" zeptala jsem se. Na tuhle otázku jsem se ho dnes už zeptala snad popáté. Přišlo mi trapné tady jen tak sedět na zemi a nic neříkat. On nikdy nebyl tak tichý. Ne, když jsme byli spolu. Vždycky se mi toho snažil říct co nejvíce, ale teď tady už tak dlouho ležel a nic nepověděl. Možná byl jenom unavený a měla bych ho nechat být...

"Hmm..." odpověděl znovu stejně.

"To znamená, že ti mám něco nachystat?" zajímala jsem se a pomalu se začínala zvedat. Už jsem měla otlačený zadek z té tvrdé podlahy. Normálně jsem ráda seděla na zemi. Nebylo to nejpohodlnější, ale měla jsem to ráda. Hlavně když jsem si mohla hlavu opřít o postel a přivřít oči. Ale teď jsem byla neklidná a to kvůli Lukovi.

Nebylo mu dobře? Nevyspal se? Znovu se mlátil s Mikem a byl z toho unavený? To asi ne...rány na obličeji už byly skoro zahojené a nové se tam neobjevily, takže k tomu snad nedošlo.

"Hmm..." zamručel a já si povzdechla.

"Tak já si jdu udělat něco k jídlu. Možná ti taky něco přinesu," pronesla jsem a vyskočila na nohy. Luke mi neodpověděl, pouze tam ležel, ruce měl položené na břiše a klidně oddechoval. To se nemohl vyspat doma? Já měla takovou radost, že přišel, ale když spal, tak s ním zábava fakt nebyla...

Poslední dobou jsem se nerada procházela po bytě. Bylo to tady tak...smutné. To bylo tím, že jsem tady už přes týden bydlela prakticky sama. Ano, můj taťka se ze svého výletu do městečka, kde jsem předtím bydleli, ještě nevrátil. Napsal mi jenom pár zpráv, že je v pořádku a že ještě neví, kdy se vrátí. Byla jsem z něj na prášky.

V kuchyni jsem našla tousty, které jsem si následně potřela máslem a mou oblíbenou malinovou marmeládou. Udělala jsem další tři pro případ, že by si dal Luke. A kdyby si nedal...tak to s ním sama.

Vrátila jsem se do pokoje a snažila se u toho nedělat rámus, kdyby náhodou Luke usnul. Jenže když jsem tam došla, Luke sice ležel pořád ve stejné pozici, ale měl své nádherné, modré oči otevřené dokořán a díval se na bílý strop. Už taky zjistil, že byl fascinující...

"Luku, jsi v pohodě?" zeptala jsem se a položila talířek na noční stolek. Pak jsem se posadila na kraj postele a jemně stiskla jeho ruku, kterou měl momentálně položenou vedle sebe. On se na mě otočil a lehce se usmál. Trochu jsem si oddechla, bylo to totiž dobré znamení.

"Jo," pronesl a pak se zase zadíval na strop.

"Donesla jsem tousty s marmeládou, takže jestli si chceš dát..."

"Ne, díky," zastavil mě a já se utišila. Pustila jsem jeho ruku a natáhla se pro talířek s jídlem, který jsem mu položila na břicho. "Říkal jsem, že to nechci," zamračil se na mě.

"A kdo říkal, že ti to dávám?" pronesla jsem a u toho si mlaskla. On nadzvedl obočí a přitom si mě měřil pohledem. Já jsem si toho nevšímala, vylezla na postel a pak se obkročmo na něj posadila. On si mě během toho celou dobu zvědavě prohlížel.