Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

VI. Eve

Eve... Eve... Potřebujeme ještě... Dvě Adama najdou... Další dva při záchraně zemřou... a krev hrdiny... smyje staré rány Eviny...

Zamrazilo mě. Znovu jsem byla v té svatyni. Strom začal zelenat. Natáhla jsem nahoru ruku a dotkla se jednoho listu. Přemýšlela jsem, co ty verše měly znamenat.

*Pořád jen Eve, jablka, Adam...*

Najednou celá svatyně zmizela a já se probudila s jedním slovem na rtech.

Adam.

------

Během cesty do školy panovalo v limuzíně ticho. Každý z bratrů jen tak seděl a propaloval naštvaným pohledem někoho jiného. Na takovouto atmosféru jsem byla docela zvyklá, ale bylo vidět, že Yui se cítí nesvá, i když už by měla být zvyklá po tolika měsících. Položila jsem jí ruku na rameno, abych ji uklidnila. 

„Hej, Chichinashi! Dej mi napít!" křikl Ayato a nalepil se na Yui.

„Tyto aktivity si nech do pokoje." pokáral ho Reiji.

„Přesně tak. Ale vzpomínka na Bitch-chan jak se svíjí v agonii... Aww..." zavrněl Laito a upravil si klobouk.

„Tch... Úchyl!" zavrčel Subaru.

Laito chtěl něco namítnout, ale limuzína se najednou převrátila. Yui zaječela. Ucítila jsem něčí ruce kolem pasu. Zavřela jsem oči a čekala na náraz. Ten však nepřišel a já ucítila vítr smíšený s kouřem.

„V pořádku?" zeptal se Shu a podíval se mi do očí. Kývla jsem a trochu zčervenala.

*Proč se o mě pořád tolik stará?*

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všichni byli v pořádku.

„Co se stalo? Byla to nehoda?" zeptala se Yui a zvedla se ze země.

„Nebuď hloupá. Auto bylo řízené naším známým."

„Nevypadalo to jako nehoda."

„Možná to byli oni." usmál se Laito a ukázal vzhůru.

Všichni koukali na útes, kde byly čtyři postavy.

„Kdo sakra jste!!!" štěkl na ně Ayato.

Neslyšela jsem odpověď, ale jen jedno slovo.

„Eve."

Všimla jsem si, že sebou Yui trhla. 

Pak se zvedl kouř a postavy zmizely. 

„Jejich vůně..."

„Vypadali stejně jako my..."

Yui se nechápavě podívala na Laita.

„To je jedno. Nevypadali jako čistokrevní." zamumlal Reiji.

„To by mohlo být nepříjemné."

Nadechla jsem se a vydechla.

*Ten hlas... Už jsem ho slyšela v té svatyni...*

„Jdeme zpět." rozkázal Reiji a přerušil proud mých myšlenek. Všichni přikývli. Shu mi podal ruku a přemístili jsme se do sídla.

------

Děkuji za komentáře a hvězdičky. :3

Ruunacchi