Práce architektek je bavila.Všechno se ale zhroutilo jako domeček z karet když se vrátily do Sydney.Po tom všem co si myslely se změnilo během jednoho momentu.Stačí aby ublížili ti nejcennější lidé co máte a je konec.Tohle zažily holky v první knize...
"Taky máte takovou trému?" protáhla jsem se v sedadle.
"Jo, z toho co se stane" usrkne si Zuzka kávy co nám donesla letuška no tedy Christin.
"Mám vám pustit nějaké písničky na uvolnění atmosféry" přišla Christin.
"Jooooo!" vykřikla D'.
Začaly jsme tam tancovat a zpívat že i letadlo co letělo kousek od nás nás museli slyšet.Potom hrály i další super písničky a za chvíli ohlásil pilot že budeme přistávat.
Na letišti
"A teď pojedeme čím?" podívaly jsme se jestli tady není půjčovna aut a já zahlédla nějakého řidiče s tabulkou a na ní naše jména.
"Holky" ukázala jsem jim prstem a asi taky nechápaly.
"Vy musíte být slečna Kim, Zuzka a Dagmar že ano?" řekl ten pán když jsme k němu přišly.
"Ano to jsme my, ale neobjednávaly jsme si odvoz" nevěděla jsem co se děje.
"Poslal mě Harry že vás mám odvést kam budete chtít " vysvětlil nám situaci.
"Harry je vážně super kamarád" usmála se Zuzka.
"Tak tedy tudy slečny" šli jsme s ním ven.
"A jmenuji se Ben" představil se.
Venku jsme čekaly nějaké menší auto ale stála tam velká limuzína.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nastoupily jsme si a řekly jsme Benovi adresu kam nás má odvést.Ještě nám dal své číslo kdyby jsme potřebovaly odvést.
"Kim a řekla si Chrisovi že letíme pryč?" nechala Zuzka svůj zrak zaměřený na mě.
"Jo řekla když jsem si balila věci"
Celou cestu jsme si ještě jen tak povídaly než jsme zastavily a mi venku uviděly dům naší tety teda od Caluma mamky.
"Přeji krásný zbytek dne slečny" řekl slušně Ben.
"Ty taky" zamávaly jsme mu a už nás čekal jen jeden krok a otevřít dveře.
"Teda jdeme " vzaly jsme si batohy a odebraly se ke dveřím.Zaklepaly jsme a čekaly až někdo příjde.
Pro naší smůlu otevřel Calum. Vypadal jako kdyby umíral, byl úplně mimo a když se na nás podíval trošku se mu pozvedly koutky.
Tvářily jsme se neutrálně a bez pozdravu šli dovnitř.V obýváku seděli už všichni a to i kluci.
"Holky naše!" hned přiběhly mamky.
"Ahojte" odpověděly jsme.
"Kimberly , co jsem to slyšel že jsi prováděla v L.A. " přišel stéjda.
"Ale stréjdo" usmála jsem se.
"Si naše šikovná holka no vy všechny" objal nás.
On je jediný kdo zůstal.D' má štěstí že má taťku, ten můj od nás odešel protože si našel někoho jiného.Od Zuzky taťka ani neví že má dceru její mamka s ním chodily a potom odjel bez rozloučení nebo vysvětlení a za devět měsíců se na světě objevila Zuzka.
Kluci mají oba dva rodiče ale docela často se s nimi hádají.Ale já jsem s mamkou šťastná.
"Dáte si něco na pití?" zeptala se nás teta.
"Já si dám sodovku"
"Já taky"
"Já vodu s ledem"
Sedly jsme si na gauč dál od kluků.A peklo může začít.
