Veronika
Máme matiku.
Nevím kdy mám říct Danovi jestli s semnou nebude chodit.
Nejlepší by bylo hned tu další přestávku,ale já to asi nedokážu.
Celou hodinu jsem přemýšlela jak mu to říct aby to nevipadalo divně.
Jak jsem byla tak zamyšlená,najednou jsem uslyšela svoje jméno.
Paní učitelka
Veru
Veroniko!
Lopová!
Já:ano?
Učitelka:čti!
Nevěděla jsem vo mám dělat.
Nedávala jsem totiž pozor.
Šťouchla jsem do Zuzky,aby mi řekla kde jsme.
Potom mi ukázala.
Já:67 436+33 104=........
Rovná se 100 540
Učitelka:dobře,Honzo
Dobrý vypočitala jsem to,řekla jsem si.
Dan
Máme matiku.
Tu nesnáším.
Něco jsme si říkaly a já jsem toho využil a podíval se po nějaké hezké holce.
Je to nic moc,ale ujde nějaká taková holka která sedí úplně vzadu.
O přestávce se kluků zeptám na jméno.
Už jsme začli počítat,tak jsem dával pozor.
Všiml jswm si jedné holky která čumí někam do zdi.
Potom ji učitelka vyvolala.
Byla z toho úplně zmatená.
Za 10 minut zazvonilo na přestávku ašel jsem na chodbu.
Našel jsem kluky a zeptal se:
Já:jak se jmenuje ta holka co sedí úplně vzadu?
Marek:to je Sára,proč?
Já:jen tak,trochu se mi líbí
Marek:aha,tak to jo
Šel jsem teda za Sárou.
Právě jsem ji viděl jak taky míří kemě.
