Tajemství minulosti [HP FF]✔

6. kapitola

Lucy Malfoy se převlékala do slavnostních šatů a do uší si dávala diamantové náušnice. Ještě si zapla drahý náhrdelník na krk a usmála se na sebe do zrcadla. Naposledy přetáhla své řasy řasenkou a rty přejela svítivě rudou rtěnkou. Vypadala dokonale. Nikdo by na jejím vzhledu nevytkl nic. Ani sebemenší chybku.

Draco si vázal zelenou kravatu. Připadal si jako za školních let, kdy mu kolem krku visela podobná se znakem hada. Vzpomínal na ta léta s trochou odporu. Nebyl si jistý, jestli tyto roky patří k těm štastným, či nikoliv.

Děti běhaly po pokoji a smály se sobě navzájem. Scorpius vypadal velice vtipně. Styděl se za sebe. Nechtěl jít v obleku, ale musel. Už se bral jako mladý muž a tohle po něm jeho okolí vyžadovalo. Jaké to štěstí pocházet z urozeného rodu, že ano? Lay na sobě měla fialkové třpytivé šaty a černé balerínky. Připadala si zcela normálně. Většinou chodila podobně oblékaná.

Celá tato šťastná rodinka se chystala na společnou večeři v jedné z nejluxusnějších restaurací ve městě. Chtěli si zase jednou vyjít do společnosti. Navíc paní Malfoyová doufala, že se vyhne dalšímu vypravování, neboť její děti jsou velice zvídavé a dotěrné. Tyto vlastnosti zdědily právě z její strany. Všichni si toho byli vědomi a vždy se na tom strášně smáli.

,,Rodinko? Jdeme!" křikl z vesela otec. Již si obouval své drahé boty. Poupravil si sako a uhladil ho.
Zaslechl klapání podpatků a pohlédl směrem ke schodišti. Brada mu málem spadla až  na zem, jak moc koukal na svou nádhernou manželku. Nechybělo moc a ukápla by mu i slina.

,,Jsi nádherná, lásko," pomohl jí z posledního shodu a přitáhl si ji za pas k sobě. Obmotala mu ruce kolem krku a více si ho k sobě stáhla. Hleděli si z očí do očí a ani jeden neuhnul pohledem. Pomaličku se k sobě přibližovali a zbývaly pouhé centimetry, aby se políbili.

Konečně tuto nepatrnou vzdálenost překonali a jejich rty se střetli. Usmáli se a svůj polibek prohloubili. Více se k sobě natiskli a užívali si tuto nádhernou chvíli. Milovali se jako tehdy, když si svou lásku vyznali. Nedokázali být jeden bez druhého. Byli jako kousky nějakého puzzle. Jeden dílek nedokázal existovat bez druhého.

,,Scorpe! Oni se pusinkujou!" uslyšeli křik a rozesmáli se nad větou jejich malé dcery. Ona i její bratr stáli těsně za němi a zakrývali si oči.

S úsměvem je chytli za ruce a vydali se všichni společně k autu. Nasedli a zapli si bezpečnostní pásy. Draco zkontroloval, jestli mají vše a nastartoval. Nebylo tomu tak dávno od doby, kdy si udělal řidičák. Vše mu šlo od ruky, i když párkrát naboural. Nic nejde bez větších zádrhelů, ale na kouzelníka to je velice obdivuhodný výkon.

Rozjeli se. Kličkovali různými ulicemi, než se konečně dostali na správné místo. Vystoupili z auta. Muž jako správný gentleman otevřel dveře své ženě a pomocí své ruky jí pomohl vystoupit. Čtveřice se vydala ke vchodu, kde čekal nějaký pikolík, který pouštěl lidi dovnitř.

,,Jméno?" otázal se otráveně a ani se na ně nepodíval.

,,Malfoy, Draco Malfoy," pronesl až moc důrazně mladý čaroděj. Sluha zvedl hlavu a vykuleně zíral na návštěvníky. Nečekal, že se tu objeví takto vzácní hosté.

,,O-omlouvá se, pane," zakoktal se a sklopil svůj pohled  zpět k rozdělaným papírům.

,,Tak pustíte nás už?!" dámě ruply nervy a zavrčela. Všichni na ni užasle koukali. Nikdy neviděli takovou reakci právě u slušně vychované dámy.

,,J-jistě. Prosím, pojďtě za mnou," konečně se je rozhodl uvést k jejich stolu. Měli objednaný až ten úplně vzadu, který měl takové to příjemné soukromí od ostatních návštěvníků. Usadili se a popadli do rukou menu. Postupně si vybrali, co si dají a podali knížečku číšníkovi. Nadiktovali mu své požadavky.

Odešel a rodinka musela čekat třicet minut, než jim to připraví.

,,Takže, mami? Řekneš nám něco nového?" okamžitě načala nechtěné téma Layla.

,,Můžeme si tím zkrátit čekání," přidal se její bratr. Oba nasadili pohled odkopnutého štěněte a koukali na svou matku, která je zadumaně pozorovala. Povzdechla si a kývla na souhlas.

,,Po nějaké době od mého příjezdu se začalo dít něco podivného. Studenti začali kamenět a nikdo nechápal proč. Tradovaly se báchorky o Tajemné komnatě. Věděla jsem, že existuje, ale nechtěla jsem si to nikdy přiznat, protože by to znamenalo, že se otec vrátil.

Nebezpečí se zvětšovalo každým dnem a každý druhý student již propadl panice. Kouzelníci s mudlovskou krví se jeden po druhém měnili v kámen. Brumbál si nevěděl rady. Harry Potter něco tušil, ale nedokázala jsem přijít na to, co věděl.

Udělala jsem něco, za co se moc moc stydím. Vlezla jsem do hlavy svému bratrovi. Kdysi jsem četla, že jsme myšlenkově propojení a můžeme si číst myšlenky, když je potřeba. Využila jsem této schopnosti a zjistila si heslo do Nebelvíru.

Proklouzla jsem tam a našla si Harryho pokoj. Prohrabala jsem všechny jeho věci, až jsem natrefila na věc, která mu nepatřila. Deník mého otce mu ležel v šuplíku. Projížděla jsem si stránky a dozvěděla jsem se, že si spolu nějak psali. Celou situaci měla na svědomí velice mocná magie a já ze strachu ten deník popadla a zmizela pryč.

Měla jsem ho pečlivě schovaný, ale po asi dvou týdnech zmizel. Netušila jsem, kdo ho ukradl, ale jednou věcí jsem si byla jistá. Musela jsem to vše zastavit, než věci naberou ještě většího spádu a nebezpečí!"

,,Víc nám toho neřekneš?" rozhodil rozhořečeně Scorpius rukama.

,,Dnes ne. Už nám nesou jídlo a o tomhle se mudlové nemusí dozvědět," umlčela svého syna chladným pohledem a přebrala si svůj talíř od číšníka.

,,Dobrou chuť!" popřáli si navzájem s úsměvem a pustili se do jídla. Potěšeně mlaskali a byli rádi, že se rozhodli jít na večeři právě sem. Žena však stále musela přemýšlet. Tohle celé vyprávění ji vracelo do jejich mldistvých let a nebyla si zcela jista, jestli chce některé zacelené rány opět otevřít.

Bude to bolet? Nebo nepocítí žádnou lítost? Tyto otázky se jí honily hlavou a přemýšlela, která varianta by ji potěšila více. Lhostejnost, či bolest? Mozek jí pracoval na plné obrátky a nechtěl ji nechat v klidu vychutnat své jídlo. Musel jí ztrpčovat život neustále.

******************

Tákže, nová kapitolka je tady! Snad se bude líbit :) líbí se vám forma psaní? Pomaličku se blížíme ke konci druhého ročníku, tak co myslíte? líbí se vám to vůbec? budu ráda za nějaké ty názory do komentů :) za každé přečtení, vote, či koment budu moc ráda :)

mějte se krásně a skládejte básně :)

-K