Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

10. Kapitola

Adrien

Vklouznu oknem do restaurace a rychle se proměním. Lila  už určitě jde, takže se  rychle propletu mezi vystašenými lidmi ke vchodu. Tiše proklouzne dveřmi, jako by snad doufala, že si jí nevšimnou. Jenže ke vchodu se upírají oči všech, takže nemá šanci. Povzbudivě se usměje.

,,Vše už je v pořádku, Beruška a Kocour s ní udělali krátký proces. A myslím, že by se jich dotklo, že jim tak málo věříte." Ani ne, chápu jejich strach. O sebe a o lidi, na kterých jim záleží. Povzdechnu si, když si vzpomenu na Animana.

Všichni se teď zdají klidnější. Lila si mě najde očima a kývnutím hlavy si mě přivolá k sobě.

,,Beruška se omlouvá, už měla něco důležitého. Jen by mě zajímalo, co jsi dělal celou tu dobu, co jsme tu nebyly."

Mrkne na mě, a mě se zmocní zvláštní pocit, že to ví, který nepřejde ani poté, co odvede řeč na jiné téma.

,,Ale já už jsem unavená, asi půjdu domů. Zítra Adriene." Jen co odejde, venku se transfomuju. Už to nestíhám, je devět, ale snad mi to Beruška odpustí. Najdu je obě sedět na lavičce u Eifellovky.

,,Dal sis na čas číčo." přivítá mě.

,,Víš, že to, co říkáš, je vzhledem k češtině absolutní blbost, že ano?" odvětím a sednu si vedle ní.

,,Tak tohle bude bomba." poznamená Alya a začne natáčet. ,,Budu se vás hodně ptát na vzájemný vztah, na vaše soukromé životy, prostě na všechno!"

,,Pokud se nás chceš ptát na všechno, měli bychom začít." poznamená mírně Beruška. Teď je absolutně jiná než ta dívka, která před deseti minutami panikařila, že nestíháme.

,,Takže, jak se berete navzájem? Jako přátelé, nebo jako něco víc?" Ach bože.

,,Jako přátelé." opoví Beruška dřív, než stihnu zareagovat.

,,Mluv za sebe." zamumlám.

,,Cože?"

,,Jako přátelé." Kývnu hlavou.

,,Fajn. Takže: Jste do někoho zamilovaní?"

,,Já ano. Kocoure?" Už to vím, ale bolí to pořád stejně.

,,Já taky."

,,Opravdu? A proč tedy s Beruškou neustále flirtuješ?" A sakra.

,,No, vlastně..."

,,Asi to bere jako cvičení." Pomůže mi Beruška. ,,Už mu leží u nohou prakticky všechny holky z Paříže, až na mě." Jen kývnu, protože vím, že právě teď to začalo, a už to nepřestane. Celý tenhle rozhovor už bude jen lží, alespoň z mojí strany. Navíc, Beruška si všimla mého váhání a bude chtít odpovědi. Je vždycky tak zvědavá.

,,Ale asi mi neprozradíte, do koho že to jste zamilovaní?"

Beruška se zasměje. ,,Ne, to ne. On tenhle web zná taky, ostatně jako každý."

,,Já z toho samého důvodu." Zase lež.

,,Jasně. A co rádi děláte, když nezachraňujete Paříž?"

,,Víš, nerada míchám život Berušky s normálním." Beruška se zatváří omluvně, ale pevně.

,,Dobře." Alya se obrátí na mě.

,,Já rád... šermuju." Fajn, tohle lež nebyla. Vážně mě to baví.

,,Jo, je to zřejmě nejlepší šermíř v Paříži." prohlásí Beruška. Tak tohle byla nadsázka. ,,Porazil dokonce i Temné Ostří." Tohle nadsázka nebyla a jsem na to patřičně hrdý. Každého potěší, když porazí svého učitele, a to dokonce i s magickými schopnostmi od Lišaje.

,,Ano, to rozhodně je." souhlasí Alya. ,,Chtěla jsem se zeptat, jak jste se cítili, když ten druhý "zemřel"." Naznačí ve vzduchu uvozovky.

,,Strašně." vyletí ze mně dřív, než se stihnu ovládnout. Tak to nebude lež celé, no. Beruška souhlasně kývne.

,,Jako by mi někdo vyrval kus srdce z těla. Kocour je jeden z mých nejleších přátel a to, co mu provedla Časostěrka..." Zavrtí hlavou, jako by o tom nechtěla přmýšlet, jenže já jí nechápu. Provedla Časostěrka?

,,Jak to myslíš?"

,,Jo, ty si na to vlastně nepamatuješ. Když mě napadla Časostěrka, skočil si přede mě a ona tě zmrazila v čase. Pak jsme se ale vrátily. Právě proto byly dvě Berušky, ale jen jeden Kocour."

,,Aha." Dává to smysl.

,,Tohle je tak zajímavý rozhovor. Ještě poslední otázka: Kde jste byli těsně před tím, než jste sem přišli?"

,,Já jsem byla na večeři s přáteli."

,,A ty?" otočí se Alya na mě.

Byl jsem na té samé večeři. ,,Doma." A vracíme se ke lžím.

,,Děkuju moc za rozhovor. Zase se někdy uvidíme."

,,Jasně. Ahoj." pozdraví Beruška. Alya ještě kývne na pozdrav a odejde. Mě je ale jasné, že mě to tak snadno nepůjde.

,,Musíme si promluvit." sykne Beruška.

,,Neřekl bych, že zrovna musíme, Sluníčko, ale jak chceš." Protáhnu se.

,,Ano, chci. A neříkej mi Sluníčko." Ovede mě na střechu domu blízko školy.

,,Takže co sis to mumlal?" Takže postupně?

,,Nic důležitého." Doufám, že jí přemluvím, aby se o to nezajímala.

,,Fajn, do toho mi asi nic není. Ale u otázky s flirtem jsem tě kryla, a teď na ní chci znát odpověď."

,,Nemůžeš to nechat být?"

,,Ne."

,,Proč jsi vždycky tak zvědavá?"

,,Je to moje přirozenost. Teď odpověz ty."

,,Prosím!"

,,Zapoměl jsi, že mi dlužíš ještě službičku ze sázky? Vyklop to!" Znovu sakra.

Povzdechnu si. ,,Fajn. Snažím se na tebe zapůsobit, protože... Protože to ty jsi ta holka, do který jsem se zamiloval. Spokojená?" Podívám se na ní. Tváří se vykolejeně.

Sklopí hlavu. ,,Promiň."

,,Za co proboha?"

,,Že jsem tě donutila to říct. Někdy jsem až moc zvědavá. Do tohohle mi opravdu nic nebylo."

Popojdu o krok k ní. ,,Jednou jsem ti to stejně musel říct."

Zamračí se, zlobí se sama na sebe. ,,Ne! Je lepší mít možnost, než stoprocentně vědět! Pak nemusíš ztratit naději!"

,,Ale vždyť já jí neztratil." Překvapeně se na mě podívá. Zadívám se na měsíc. ,,Vždyť, kolikrát se v životě zamiluješ? Pokud jde o mě, nemiloval bych jinou než tebe. Ale ty to můžeš mít jinak." To, co se stalo pak jsem vážně nečekal. Rozbrečela se a objala mě.

,,Promiň." zopakovala, a pak už byla pryč. Netušil jsem, kam zmizela, a upřímě mi to bylo jedno. Věděl jsem, že pokud se ona do někoho zamilovala, určitě to bude skvělej kluk. ('Egoisto') Ale já nejsem žádná prašivá kočka, abych se nechal zastrašit. ('Víš, že vyhlašuješ válku sám sobě?')

***

Ahoj lidi! Teď budu děkovat asi u kažého dílu, protože to stoupá strašně rychle, už jsme překonali 1.3K a 167 hlasů! Moc dík! U příští kapitoly, zdravím!