Cesta do pekla

SEZNÁMENÍ SE ZLEM

Probudímse za stolem.

Vůbec netuším, kde jsem se tu vzala. Koukám před sebe. Na stole je strašnej bordel. Lahve, talíře, popel, nedopalky a zbytky jídla a uprostřed talíř. Talíř s jedním oschlým chlebíčkem.

Mám hlad. Láduji se odporným chlebíčkem.

Začínají se mi vracet vzpomínky. Opila jsem se. Hodně. A nebyla jsem sama.Kolik nás jen bylo? Deset? Možná.

Z ložnice se vypotácí Pepa. Ten mně už taky pěkně sere.

Pozdraví.Já pozdravím.

Ty jsi už vzhůru?

Ano odpovídám.

Rozejdem se.

OK,kývne hlavou a jde do koupelny.

Po týdnu se stěhuju.

Venku je teplo jak v prdeli. Než natahám krámy do auta sem spocená jak prase.

Přestěhovala sem se sem před čtvrt rokem a teď nemám kam jít. Domovem se mi stává hrůzostrašná ubytovna kdesi v tovární čtvrti, která zrovna prochazí rekonstrukcí. Teda to patro, kde bydlím je v rekonstrukci. Pokoje jsou čisté, peřiny pohodlné. O patro níž to je jako v ghetu a a ji to tam smrdí jak v ghetu. Když chcete jít do mého patra musíte mít klíče.

O patro níž jsou i dámské záchodky a sprchy. Hrozné. Asi se nebudu sprchovat. Na dveřích je velmi optimistický nápis:

Zamykejte za sebou dveře do koupelny. Jestli Vás někdo znásilní tak pak nechoďte brečet.

Nebudu ani chodit na záchod.

Většinu věcí mám v autě na placeném parkovišti šest bloků odsuď.

V noci nemůžu spát, protože z gheta dole pořád zní Mumulent, Caribia Night a podobný sračky v nekonečné smyčce.

Protože nemůžu spát, nemůžu pracovat. Moje pracovní výkony prudce padají. Je mi to úplně jedno. Jediné na čem záleží je spánek.

Čtyři dny. Tak dlouho už trvá moje soukromé peklo. Ale pozítří to skončí. Už mám sehnané nové bydlení.

Ovšem čtyři dny bez koupele jsou moc.

Stojím pod sprchou. V gumových botech.

Slyším jak se odemykají dveře.

Někdo jde chcát.

Voda mi stéká po vlasech. Po ramenou. Po zádech, prsou, a stehnech.Proud na chvíli oslábne, jak někdo splachuje.

Slyším dveře.

Cítím se jak napařená husa. Stoupá ze mne pára. Jsem červená.

Dveře.

Něčí špinavá ruka odhrne závěs.

Mlč! Vyjde ze zkažených zubů.

To si snad dělá prdel!

Cekneš a podříznu tě.

Nůž se nachází kousek od mí brady.

Mlčím.

Rozumíš?

Nůž mi začne tlačit na krk.

Opatrně přikývnu.

Vůbec mi nedochází co se děje. Je to jako sen, jako by se to dělo někomu jinému a já na to jen přihlížela.

Začal rozepínát kalhoty.

Moje ruce začínají projevovat nespokojenost.

Slon už je venku.

Záchvat.

Souboj.

Nůž odlétá do dáli.

Dostávám ránu a nevidím na jedno oko.

Ten čůrák se snaží prorvat slona okem jehly.

Nechápu jak, ale podaří se mu to.

Řvu bolestí. Na pusu mi dopadá smradlavá nemytá ruka.

Vidím další dva. Stojí opodál a honí si lachtany.

Ten první už skončil. Lásky plně mě zezadu objímá a jeden z jeho kamaradů se jde pochlubit jak mně má rád.

Končí.Cítím horkost na stehnech.

Na řadě je třetí. Smrdí už z dálky.

Divně si mně přetáčí.

Opět křičím bolestí.

Právě se dostal tam co slunce nesvítí.

Opět první.

A druhý.

Přibývají další dva.

Už jsem v bezpečí, nic nevnímám.

Opět vlezdoprdekla.

 A ještě jeden. Nevím kterej.

Špinavá ruka zatahuje závěs.

Dveře.

Teplá voda.

Stéká mi po vlasech. Po zádech, prsou a břichu.

Sleduji krvavé jezero, v kterém ležím.

Dveře.

Někdo jde chcát.

Nesplachuje.

Studená voda. Teplá již nejspíše došla.

Zamykejte,když Vás někdo znásilní nechoďte pak brečet. To jsou slova co teď před sebou vidím.

Zvedám se. Drhnu se studenou vodou, mýdlem, šampónem a odcházím.

Probudím se v posteli.

Vůbec netuším, kde jsem se tu vzala. Koukám před sebe. Popelník, několik prázdných flašek a krabička od pilulek po.

Mám hlad. Zapaluji si.

Začínají se mi vracet vzpomínky. Opila jsem se. Hodně. A byla jsem sama.

Od sousedů zní dětský smích.