Say Hello

~9~

Vešli jsme do kavárny.

"Nechám vásdva,abyste si promluvili. Za dvě hodiny jí přijdu vyzvednout" řekla máma.

"Cože? Já myslela,že tu budeme sedět všichni tři..." nechala jsem větu nedokončenou.

Rodiče se na sebe zadívali, a potom na mě. "To by nebylo dobré" oznámila mi máma. Táta souhlastně přikývl. Zadívala jsem se do stolu. "Tak se tu měj" řekla mi, sklonila se ke mně,aby mi dala pusu na čelo,jenomže jsem jí uhla. Nepotřebuju přehnanou péči. Nepodívala jsem se na ní. Na ten blbej stůl jsem se dívala dokud neodešla. Teprve až potom jsem zvedla pohled a koukla se na tátu.

"Jak to že jsi venku?" zeptala jsem se ho.

"Hlídají mě. Jen jsem chtěl jeden den se svou dcerou,abych jí vše řekl. Jestli se mě bojíš tak tady v té kavárně jsou strážníci,takže neměj strach." Rozhlédla jsem se kolem. A vážně,několik lidí na nás upřeně zíralo.
"Tak,cos mi chtěl?" zeptala jsem se po chvilce ticha. Odkašlal si.
"Jak víš budeme se s mamkou rozvádět.."
"Jo,to vím,a taky vím,že díky tobě nemám auto,musely sme se přestěhovat,moje pověst ve škole je v řiti...ooo a abych nezapomněla matka mě dohazuje kdo ví komu. A to všechno jenom díky tobě. Jenomže co se náhle změnilo je její péče. Najednou se o mě stará,akorát neví,že tím těch sedmnáct let nezachrání. Takže...co mi řekneš?" Opřela jsem se o židli a ruce založila na prsou. Znovu si povzdechl. "Zlato,"
"Neříkej mi zlato" odsekla jsem. Přikývl a pokračoval. "Všechno jsem dělal jen pro vás dvě. Pohyboval jsem se mezi špatnými lidmi jen,aby jste se měli perfektně. Je moje vina,že se to takhle semlelo. A věř mi,mrzí mě to. Stejně tak mě mrzí,ž jsme se o tebe tolik nestarali. Asi mi nevěříš,ale nedivím se ti. Půjčky jsem si bral,když jsme byli v nouzi,jenomže jsem je nestíhal splácet a potom přißel krach firmy,vyjely na povrch ty mé obchody a vše šlo do kytek." Prohrábl si vlasy a zadíval se do stolu.
Nevím co na to mám říct. Dlouhou chvilku jsem tam tak seděla a zírala na něj.
"Omlouvám se ti" řekl. Vyjeveně jsem se na něj podívala a potom jsem přikývla.

"Tak se měj Katty" usmál se na mě můj otec,když jsme se loučili. Okolo něj stálo pět mužů,kteří ho hlídali celou dobu v kavárně. Děsili mě,proto jsem se je snažila ignorovat.
"Ahoj" rozloučila jsem se. Otočila jsem se a šla k autu za mámou. Zastavila jsem se v půli cesty a rychle se otočila za tátou. Viděla jsem ho jak ti muži jsou okolo něj a kráčí k nějaké dodávce. "Tati!" zavolala jsem na něj. Okamžitě se otočil. V tu chvíli jsem se za ním rozeběhla. Rozevřel svou náruč a jà jsem se ocitla v ní. Pořádně jsem ho objala. "Dej na sebe pozor" zavzlykala jsem. "Dám,neboj se" Přikývla jsem. Pořád jsem mu neodpustila,ale přes to všechno je to můj táta a jde teď do vězení. Musím mu dát sílu.
Jeden chlap zakašlal. V tu chvíli si mě táta odtáhl od těla. "Budu muset jít" Přikývla jsem a obdařila jsem ho úsměvem. Políbil mě na čelo. "Měj se moje malá princezno" poté se otočil a nastoupil do dodávky. Dívala jsem se jak odjíždí.

To bylo naposled kdy jsem viděla svého otce.

~Na fotce Kattyin otec ~