"Na, na, na" seděla jsem na posteli s kytarou a snažila se, dát dohromady melodii k textu mé písničky. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic se mi nelíbilo.
Celé týdny jsem byla zalezlá ve svém malém pokoji, v domě stojícím uprostřed malého městečka jménem Doncaster. Bydlím s babičkou už deset let. Začala se o mě starat, když mi bylo 8 a moji rodiče zahynuli při autonehodě, když jeli do školy na mé vystoupení. Nikdy jsem si to nepřestala vyčítat. Kdyby nebylo mě, nejeli by za mnou a teď by tu byli. Babička se mi to snaží vymluvit, pořád mi říká, že to není moje vina, že za to nemohl nikdo. Pouze špatné počasí. Ale v hloubi duše stejně vím, že za to mohu já.
Nikdy jsem se nesnažila nějak vynikat. Vždy jsem byla taková ta šedá myš, která jde radši s davem, nesnaží se mít svůj vlastní názor a drží se vzadu.
Už od malička jsem si přála zpívat. Nic víc pro mě nebylo, pouze zpěv a hudba. Na základní škole jsem vystupovala na pěveckých soutěžích, teď už na střední chodím čtvrtým rokem na soukromé hodiny zpěvu. Nevím, jestli mi to pomáhá, ale babička mi říká, že je to nádhera, poslouchat mě, když zpívám. Prý jsem to zdědila po mamince, ale bohužel nemohu posoudit,protože jsem ji nikdy neslyšela zpívat.
"Ellie?" slyšela jsem hlas za dveřmi. Samozřejmě, že to byla babička,kdo taky jiný.
"Ano babi?" ozvala jsem se a vstala, abych mohla jít odemknout dveře.
"Proč se tu zamykáš?" zeptala se a vešla do pokoje.
"Prostě jse si tak zvykla, nemám ráda, když mě někdo poslouchá" odpověděla jsem.
"Měla by ses jít aspoň projít. Podívej se jak je krásně. Je víkend, tak si ho užíj a neseď pořád doma" řekla a sedla si kě mě na postel.
Vlastně měla pravdu, měla bych si jít vyčistit hlavu. Třeba příjdu na jiné myšlenky a nebo mě napadnou detaily k mé písničce.
Nedaleko od našeho domku se nachází menší parčík, který vypadá jako z pohádky. Všude okolo jsou krásně rozkvetlé stromy, rovně zastřižené keře a uprostřed parku je malé jezírko s průzračnou vodou, ke kterému ráda chodím, jen tak tam sedím a přemýšlím. U jezírka je pouze jedna lavička, myslím, že jich tu víc není potřeba,protože sem skoro nikdo nechodí.
Venku už začínalo být chladno. Sice slunce stále zářilo, ale už přicházely ty chladné podzimní večery. Vzala jsem si tedy pletený svetr, který mám od babičky, okolo krku jsem si omotala šálu a své rozpuštěné vlasy jsem dala do neupraveného drdolu. Nasadila jsem si sluneční brýle a vydala se do parku.
**
Ani nevím, jak dlouho tu sedím, ale už to nějaká chvíle bude, protože se začíná stmívat. Pro jistotu jsem si s sebou vzala noty, kdyby mě něco napadlo. Připsala jsem kousek textu, ale nebylo to nic, čím bych se měla chlubit.
Park je sice krásný a upravený, ale kvůli spoustě keřů a stromů tu není moc vidět, proto jsem se lekla, když jsem v dálce uslyšela nějaké zvuky. Znělo to jako praskání suchých větviček.
"Nechtěl jsem tě vylekat" řekl mladík, když pomalu přicházel k lavičce, na které jsem seděla. Nejspíš si nemohl nevšimnout mého vyděšeného výrazu.
"Ale ne,ty jsi mě nevylekal. Jen mě překvapilo, že sem chodí někdo jiný než já." odpověděla jsem a pořádně si ho prohlédla. Udivovalo mě, že jsem ho tu ještě nikdy nepotkala. Vzhlédla jsem směrem vzhůru k jeho obličeji a svůj pohled jsem zastavila na jeho očích. Měly v sobě takovou jiskru a strašně mě uchvacovala jejich barva. Byly ledově modré až to bylo strašidelné. Chlapec měl kaštanově hnědé vlasy, které měl vyčesané nahoru. Působil na mě velice mile, a když na mě promluvil, jeho hlas mi k němu vůbec neseděl. Měl takový strašně slabý hlásek, jakoby měl za chvíli prasknout.
"No, já sem moc často nechodím, občas tudy projdu, když jdu do práce, ale nikdy jsem se tu nezastavil na delší dobu. Můžu si sednout?" zeptal se a pomalu obešel lavičku. Ale neposadil se, stál tam a čekal, jeslti mu to dovolím. Proč bych měla, je to přeci veřejný majetek.
"Klidně se posaď, já už jsem stejně chtěla jít." řekla jsme a zvedala se, byla jsem připravená k odchodu.
"Počkej, kvůli mě nemusíš chodit." vydal ze sebe a posadil se.
TOTO JE ZATÍM ZAČÁTEK MÉ NOVÉ POVÍDKY. NĚKDO MOŽNÁ PODLE POPISU POZNÁ, KOHO SE TO BUDE TÝKAT :) DO KONCE TÝDNE BYCH K POVÍDCE CHTĚLA DODAT I TRAILER.
DOUFÁM ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT A CHTĚLA BYCH VÁS POPROSIT, KDO TO PŘEČTE AŤ DÁ ASPOŇ VOTE :)
YOU ARE READING
Dreamer
Teen FictionZpěv je to jediné, díky čemu se mohu odreagovat. Hudba mi pomůže, pročistit si hlavu a nedivat se na svět tak černě. Když se Ellie setká s mladíkem, který na ní nečím zapůsobí, určitě to nezůstane jen tak. Je to mladá nadějná solo zpěvačka, co když...