Antylar-divoký drak

Blížící se válka

,,Jsi v pohodě?" zeptal jsem se Arisi, která přistála hned vedle mě.
,,Jo a děkuju." vypadala, že se trochu stydí.
,,Co se tam vlastně stalo? Proč jsi tak vyletěla ?"
,,Něčeho jsem se lekla, a..ani nevím co to vlastně bylo al..ale..." začala hrozně koktat a tak jsem jí musel umlčet. Asi je pořád trochu vystrašená.
,,Šššš..není důležité co jsi tam viděla." utišil jsem jí ,,Nejdřív se uklidni a potom se poletíme podívat kde to vlastně jsme." zhluboka se nadechla a přikývla. ,,Takže můžeme?" chtěl jsem se ujistit, že už je připravená. Znovu mlčky přikývla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatil.

Mávl jsem křídly a vznesl se do vzduchu. Arisa mě hned následovala. Nad korunami stromů jsem se prudce zastavil a zahleděl jsem se na místo v dálce. Arisa do mě málem znova narazila ,,Co se zase děje?" přiletěla ke mě a zastavila se vedle mě. Potom se podívala na místo v dálce, které jsem já sledoval.

Z dálky se k nám přibližovalo obrovské hejno draků. Byly jich tisíce. No to jsem možná přehnal, ale stovky určitě. zajímalo by mě co je to za draky. Z takové dálky se to těžko pozná, takže jsem musel letět blíž. ,,Ariso poleť." začal jsem plachtit těsně nad korunami stromů, abych byl co nejméně nápadný. Po chvíli se vedle mě objevila Arisa ,,Antylare co si myslíš, že děláš?" zašeptala naštvaně. ,,Chci zjistit co to je za draky a ty mě v tom nijak nezabráníš." řekl jsem naprosto klidně. Arisa naštvaně zamručela, ale nakonec si povzdechla a mávla křídly, aby neztratila výšku.

Pomalu jsme se blížily k hejnu a když už bylo riziko, že by nás mohli zahlédnout tak jsme zmizeli v lese. Opatrně a potichu jsme přistáli. Těsně vedle nás byl skála na kterou se dalo pohodlně vylézt. Plný vzrušení jsem ani Arise neřekl, že odcházím. Proto se za mnou po chvíli ozvalo ,,Ale no tak. To mí ani nemůžeš říct, že odcházíš?" potichu jsem se tomu zasmál ,,No tak promiň, hlavně už pojď." vylezli jsme teda na tu skálu. Nahoře jsme se nejvíc přitiskli ke skále, aby nás bylo co nejméně vidět.

Sledovali jsme blížící se hejno a můj pohled se zaměřil na konkretního draka, který jako jediný měl na sobě masivní brnění. Potom jsem se podíval do jeho očí a najednou přišla vzpomínka.

V hlavě se mi objevily ty stejné oči, které se na mě dívaly skrz stromy v nějakém lese. Z ničeho nic se potom objevily plameny a to byl konec vzpomínky.

,,Co se stalo Antylare? Jsi v pořádku?" probral mě hlas Arisi. ,,Měl jsem vzpomínku." řekl jsem klidně a podíval jsem se na Arisu. Ona vypadala překvapeně a zároveň šťastně a tohle všechno se potom změnilo v ustaraný pohled.

,,Antylare musíme pryč." podíval jsem se na ní nechápavým pohledem. ,,Tohle jsou lávový draci, odvěký nepřátelé krystalových draků. Pravděpodobně se tady schyluje k válce a krystalový draci nejsou připraveni." věděl jsem co tím má na mysli. Musíme jim to rychle říct jinak je čeká zkáza.

Rozběhli jsme se teda lesem. Věděli jsme, že takhle tam budeme za hodně dlouho, jenže kdyby jsme vzlétli, zahlédli by nás. Nakonec se ale přece objevila cesta, která bude mnohem rychlejší. Řeka nad, kterou se dalo letět aniž by nás někdo zahlédl. Díky tomu jsme byli za pár minut u jezera, nad kterým byl náš tajný průchod. Vletěli jsme tedy do jeskyně a namířili si to na největší náměstí ve vesnici.

Tady máte teda další kapitolu. Doufám, že vám nevadí, že je trochu kratší. Teď jak začal ten víkend, jsem se prostě rozhodla, že k tomu počítači sednu a napíšu pro vás kapitolu :)) povedlo se. Předem děkuju za komenty a votes.

atomovka007