"Kolik je sakra hodin??" zakřičela jsem přes pokoj když jsem se probudila. "Osm...super, ještě můžu spát" oddychla jsem si a snažila se znova usnout. Marně. Asi za 5 minut jsem vstala a dobelhala jsem se do obýváku. Nikde nikdo, jen přes sklo terária se na mě koukali 2 agamy. "OK, mám 2 možnosti. Buď budu sedět a koukat na Youtube a nebo si sem někoho pozvu." Hned jsem měla jasno. "Je jenom jeden člověk co je vzhůru tak brzo i o víkendu." Vzala jsem mobil do ruky a vytočila jedno číslo. "Ale, ale, kdopak to vztal ještě před obědem?" .Samozdřejmě jsem se sama pro sebe usmála a řekla "Hele, jsem sama doma a nudím se, nechtěl by jsi na chvilku přijít?". "Za tebou bych přišel i ve tři ráno." Začala jsem rudnout jako rajče. "OK, tak za 15 minut??" Zeptala jsem se. "Klidně i za 5." Ozvalo se a položil to.
Vítězně jsem se usmála ale radost mě ihned přešla. Za 15 minut má přijít a já vypadám jako bezdomovec. Přímo jsem letěla do koupelny abych jsem se přivedla k životu. Stihla jsem to dříve než jsem myslela. Najednou zazvonil zvonek a já se ke dveřím rozběhla jako Usain Bolt. "Ahojdáááá" přivítal mě. "Tak co budeme dělat?" Ptala jsem se mezitím co jsme šli do obýváku. "Co chceš, ty jsi tady šéfka." řekl a cítila jsem jak mě celou projel ostrým pohledem. Ne že by mi to nelichotilo, ale připadám si potom jako primadona.
"A co třeba Portal 2??" Zeptala jsem se i přes to že jsem věděla že to nikdy nehrál. "No, pokud mě to naučíš, tak i víc než rád!" No to jsem ale nevěděla že to bude až tak špatný. 1 level jsme udělali asi za 30 minut, přitom se na mě neustále koukal, hlavně když jsem přemýšlela nad tím jak vyřešit level. Celkem často se na mě kouká když nad něčem přemýšlím.
"Ahoj Eli, dneska jsem doma dřív". Ozvalo se z chodby. To jsem trochu nedomyslela. Mamka na nás zírala jako sova z nudlí. "No nic. Tak já už budu muset." Řekl a pomalu odcházel. Pohledem mi naznačil že mám jít za ním. Prokličkovala jsem pohledům mé matky a šla jsem před dům. "Promiň za ten trapas, nečekala jsem že tak brzo příjde". Řekla jsem s odstínem červené na tváři. "O nic nejde, jen mi teď slib jednu věc." Neunikl mi jeho lišácký usměv na tváři." No, co mám teda slíbit?" V jeho očích jsem viděla že něco chystá. "Slib mi že dneska ještě půjdeš ven." Upřímě jsem čekala něco jinýho ale to jsem neřešila a jen jsem přikývla. "Ve 2 si pro tebe příjdu!" řekl a odešel. Šla jsem domů jakoby se nic nestalo a mamku jsem si udobřila umývaním nádobí. Stále jsem ale přemýšlela co chystá.
-----------------------------------------
Tákže....první kapitolu máme za sebou. Snad se líbí.
TheAggy
