Vzpomínky Shinigamiho - Kuroshitsuji

Kapitola 3

Oba dva potomci rodu Phanomhive se v pozdravu zvedli ze svých míst a uklonili se.
-Tak, synové, Eduard zve mě do Londýna, abych prozkoumal novou záležitost. Kdy se vrátím, nevím. Snažte se za dobu mé nepřítomnosti chovat slušně.- řekl rychle hrabě a okamžitě vyšel z knihovny.
Artur si sedl zpátky na své místo dopisovat knihu, a Dorian se rychle přiblížil k oknu, které vycházelo přímo nad hlavním vchodem. Tam hlava rodiny Phanomhive spolu se svou ochrankou vyjel na koni, černém jako noc, na cestu vedoucí do Londýna.
-Takže, teď už konečně můžu pár dní být se svými kamarády-tiše se rozesmál mladý Phanomhive.
Místo odpovědi se Artur jenom podíval na svého bratra. Když Dorian procházel kolem, uslyšel za zády už jenom:
- Není divu, že ti už i děti říkají Hrobaři.-
Chlapec mu na to nic neodpověděl a jen vyšel z knihovny. Dělat se mu dneska už nic nechtělo a proto šel do svého pokoje. Ani se nepřevlékl a jakmile se dostal ke své posteli usnul.
O několik hodin později byl jeho spánek přerušen.
-Rychle se zvedej- někdo s ním třásl za rameno.
-Arture, běž pryč, chci spát!- rozčileně vyřekl mladý hrabě, stále neotevírajíc oči.
-Doriane! Zvedni se! - O okamžik později ho shodili z postele.
-Sakra!- vykřikl chlapec, a vyskočil na nohy,-Arture, je to snad tak těžké nechat mě na pokoji?
-Je. Pamatuješ si o čem jsi mluvil s otcem před odjezdem?
-Ani ne. Pamatuji si jen životně důležitou informaci.
-Já ti to připomenu, otec žádal aby jsi se konečně začal učit. Když se nechceš věnovat správě zemí, tak se buď laskav nauč aspoň držet meč!- Artur chytl mladšího bratra za ruku a přitáhl ho na vnitřní dvůr.
Když ho tam dotáhl, dál bratrovi do rukou dřevěný meč a štít.
-Nic vážnějšího nemáš?- protáhl Dorian.
-Nejdříve se nauč s tímto.- Phanomhive se nechápavě podíval na bratra.
- Trvám na tom.- chlapec odložil pryč dřevěné zbraně a chytře se podíval na svého bratra.
Artur s povzdechem na chvíli odešel, a když se vracel v rukou už nesl opravdový železný meč.
-Dokážeš ho zvednout?- zeptal se starší z dvou synů.
-Ne, meč budeš mít jenom ty- Dorian uviděl ještě více nechápavý výraz bratra a vyrazil k zámku,- Čekej, za chvíli se vrátím.
Za pár minut se doopravdy vrátil, a Artur si všiml, že Dorian táhl za sebou pár plochých klacků s hyeroglify.
-Co to je?- zeptal se Artur, a podíval se na bratra jako na nenormálního.
-Moje zbraň- pokrčil rameny Dorian, a vybral jeden z klacků, ten pohodlnější.
- Děláš si srandu?- následný hrabě se opřel o svůj meč,- Takže s dřevěným mečem se bít nechceš, ale s dřevěnou pálkou jo?
-To není jen dřevěná pálka, sám jsem je dělal.- hrdě prohlásil chlapec a vyšel do středu dvoru,- Nevěříš ,že tě dokážu porazit jen s tímto?
- Ne,nevěřím - ušklíbl se Artur- No, dobře, kouknem se, co dokáže ten tvůj klacek, oblékni si aspoň výzbroj.
-Ne, to už vůbec ne- záporně kývl hlavou.
Artur už chtěl něco říct, ale uviděl, jak na něj bratr běží s klackem nad hlavou.
Budoucí hrabě strnul a když chtěl o moment později odrazit ránu, nevyšlo mu to. Když chlapec o trochu později k bratrovi doběhl, prudce vyskočil tak, že se dostal za bratra a praštil ho pálkou do zad. Artur spadl na zem.
-Co to bylo?- následný hrabě se přetočil čelem k bratrovi.
-To? Asijský náhrobek.- pokrčil rameny Dorian a trochu se pousmál
- Tak ty ses bil nahrobkem!- s hrůzou v hlase vykřikl Phanomhive a zvedl se- Abych tuto věc už neviděl! A ještě, jak si dokázal tak vysoko vyskočit?
- Já na rozdíl od někoho si na sebe neberu různé železné věci, které jenom zavází při pohybu, a vy s otcem je nazýváte obranou- vydal chlapec, - správně chápu, že mám volno, a že už mě nikdo budit nebude?- Dorian složil všechny náhrobky na jednu kupu a zvedl je.
-Kdy jsi se stihl tomu naučit?- tiše vyslovil Artur, a podíval se na odcházejícího bratra.