Sladký internátní život

Část 14

„Nechte toho!" okřikl mě Ivan při líbání s Anetou a hodil mi cosi na hlavu, „s tímhle máte útlum!" zamračil se.

„Proč? Děláme ti chutě?" zamlaskal jsem na něho.

„Hm, tak nějak."

„Vole, tobě někdo dělá chutě? Počkáš si na víkend a budeš si vyhazovat z kopejtka se svou holkou. Co mám říkat já?" bručí Kamil.

„Co máš říkat? Třeba: ne, chutě mi neděláš, nemusím čekat na pitomej víkend, protože stačí odpoledne sbalit první kočku," ukázal ďábelský pohled i Kamilovi.

„Co to meleš?" hudruje Kamil.

„Buďte ticho, už víte, jak to je se Solim?" snížil jsem hlasitost, abychom neměli tolik posluchačů. I když Soli není žádné tajemství. A jestli ano, tak veřejné.

„Co jak s ním je?" Nechápe Ivan.

„No, proč není žrádlo za zrcadlem."

„Protože je to moc propálený úkryt?" napadlo Kamila. „Nevím, proč už nedává materiál za zrcadlo, ale Tony tvrdil, že je to teď v té chodbě, kterou procházíme, když jdeme do šatny před tělocvičnou."

„Jasný," zazářil Ivan, „tam jak jsou ty rozkopaný dlaždičky pod tou lavicí. To je dobrý místo."

„Jo, přesně tam," přikývl Kamil.

„Jen je to trochu dál, než zrcadlo na hajzlu."

Zita

„Všechno bylo tak fajn," Michaela referuje svým kamarádkám o přestávce mezi hodinami svůj včerejší zážitek. „celý večer. Opili jsme se, kecali jsme spolu s naprostou pohodou, chápete? A tak se to zkazilo. Kdyby tam nepřišel ten idiot, tak..."

„Tak by si Michalka a drahý Playboyjíček vrzli," špitla jsem sestře do ucha. „je tak nechutná."

Michaela

„Připadala jsem si totálně lichá," všechno holkám musím svěřit.

Tak nádherně se mi to rýsovalo, šlo to celé jako po másle a měla bych sázku vyhranou. Tak lehce. V jednu chvíli jsem si říkala, že je to až podezřele jednoduché, že v tom musí být háček. A byl. Měli jsme si najít lepší místo, než je internát. Někde, kde nás nikdo nemohl vyrušit.

„Ha ha," Gábi se pustila do smíchu, „to je celkem pech, ale ještě se uvidíte, ne?"

„Jo, určitě," sklopila jsem nakvašeně hlavu. „A vy jste se nějak domlouvali?" Mrkla jsem na ni.

Já jsem přeci mnohem dál k cíli, který jsme si stanovily, tak nevím, proč se tak hloupě směje? Ona si s ním jen povídala o ptákovinách a já už málem dosáhla toho, oč tu celou dobu běží.

„Tak nějak na neurčito," přiznala.

Stejně vyprávěla, že z ní byl odvařený spíš ten jeho kamarád, než sám Hellboy, jehož jméno nám dosud není známo. Prostě tajemný neznámý. Není to jak z románku? Ale ať se drahá Gábina zdrží komentářů.

„A je pěknej, moc," dodala, „a bohatej. A blbec to taky není. Ani nejde věřit, že takový chlap existuje."

„Aby ses nám nezamilovala," varovala ji Lara.

„Neboj, to nehrozí," ujistila ji a pročechrala si svoji čerstvou trvalou.

Musím uznat, že má ta holka moc pěkné vlny. Její vlasy jsou pomalu hezčí, než mé. Zkoumám její hřívu složenou z foremných kremrolí, díky kterým má její účes velký objem a nechává vyniknout její dětsky vyzařující ťuťu ňuňu obličej.

Karina

Obědovou přestávku trávíme opět v Obchodním domě Expres, který je od naší školy co by kamenem dohodil. Tentokrát jsme si se Zitou daly rozchod na jeho samém začátku. Ona šla někam do potravin a já si obcházím okolní krámky, jež jsem si od začátku roku stále pořádně neprohlédla. Zatímco ona už s Elis zdejší butiky a jiné obchůdky párkrát prošla.

„Kdo to je?" ozval se za mnou chlapecký hlas. Nejspíš patřící tomu, kdo mi zakryl oči dlaněmi.

„Co já vím," zaskočil mě.

„Měl bych možná lepší výběr," cítím, jak mi vytáhl z ruky DVD, které jsem si prohlížela. „ale to tu nemají."

Já jsem se totiž nezasekla v oddělení s oblečením, kterých je tu nejvíce, ale v půjčovně a prodejně filmů. Snad jsem si ani nehodlala žádný pořídit. Jen to tu tak omrknout.

„Dej mi to," tápu rukou do prázdna. „porna tu mají dost, neboj," plácla jsem rádoby vtipnou poznámku, která se mi nejspíš naprosto nezdařila.

„Ne, to jsem na mysli neměl," zasmál se. „porno je všude, to si nikdo kupovat nemusí."

„Mě je to jedno," jsem naštvaná. Takovou přesilu nesnáším.

„To je jenom dobře, že je ti to jedno, protože mě zrovna popravdě žádný dobrý film nenapadá."

„Tak už nemel hovadiny a pusť mě." kňučím.

„Tak hádej. Kdo jsem?"

Zamyslela jsem se. „Nějaký vůl, to je jasný. Znám tě vůbec?" S žádným klukem se tady nějak nekamarádím. Může to být leda nějaký aktivista ze školy nebo z internátu.

„Jo," odpověděl mi „viděli jsme se tu už. Ale nevím ani jak se jmenuješ."

„A nepleteš si mě se sestrou?" napadlo mě.

„To těžko, tak hloupý nejsem."

„Pletou si nás i promovaný," upozornila jsem a trochu se zasmála.

„Tak jak se teda jmenuješ?"

„Karina,"odpověděla jsem.

„Aha, Karina," zasmál se a konečně mi ruce sesadil z očí. „Takové jméno existuje? To je jak ze středověku."

Otočila jsem se. Jistě, že se spletl. Přede mnou stojí černovlasý hezounek. Který je častým tématem nejen nás se Zitou a Elis, ale i spousty jiných holek. Na intru přezdíván Playboy, Snobáček nebo podobnými silně lichotivými výrazy. I když jemu je nejspíš jedno, která z nás dvou se s ním baví. Nezná pořádně ani jednu.

Jako reakce na zesměšnění svého jména jsem se zašklebila podobně odmítavě jako Zita.

„Nějaká princezna," usmál se.

„Lepší, než aby mi říkali Hellgirl," podotkla jsem.

--------------- 

Tak už se nám tu pomalu rozjíždí.

Tipujte, jak dopadne jejich seznámení? 

Příště si můžete přečíst:

„Cokoliv. Proč je na mě tvoje sestřička tak hnusná?"

„Protože jsi arogantní blbec," odpověděla.

„Aha, tak to beru."

„Myslí si ona."